Malé ženy
Jemenem v posledních týdnech hýbe vlna lidových bouří. Nejde o populární evergreen Sever proti Jihu, ale o to, že jemenský parlament se chystá projednávat návrh zákona, který by zakotvil minimální věk pro sňatek. Je to druhý pokus poté, co Komise pro kodifikaci islámské šarii, jakási rada státu přes náboženské právo, první návrh na stanovení hranice 17 let v loňském roce vetovala.
Vyvdávání nezletilých nevěst je na Západě asi nejviditelnější stránkou problematického postavení žen v Arabském světě a v Jemenu obzvlášť. Příkladem budiž i to, že lifestylový magazín pro bohaté paničky Glamour v roce 2008 vyhlásil Ženou roku za její statečnost desetiletou Nujood Ali al-Ahdal, provdanou za třicetiletého muže a jím o svatební noci zbitou a znásilněnou, jež byla první dětskou nevěstou, které se podařilo dosáhnout rozvodu. Ženou roku se stala společně např. s Condoleezzou Riceovou a Hillary Clintonovou. Při vší úctě k těmto ctihodným matadorkám politických kolbišť si neodpustím polemické povzdechnutí, zdalipak je jejich odvaha opravdu srovnatelná s tím, čím si muselo projít to malé děcko. Alespoň v případě paní Hillary a na ni cílených fiktivních střel srbských ostřelovačů určitě. Problém dětských nevěst jistě není ženským problémem jediným, ani nejzávažnějším, ale je pravděpodobně morálně nejpalčivějším a rozděluje i konzervativní jemenskou společnost.
V Arabském světe je obecně věk na vdávání nižší než u nás. To plyne z tradičnějšího pojetí rodiny a postavení jednotlivce ve společnosti. Zatímco v Evropě se mladí snaží co nejdříve osamostatnit a třebas i žít sami nebo s přáteli, prostě hlavně od rodičů (jasně – venkov to má trochu jinak), arabská společnost nevidí nic špatného na tom, když žijí mladí dospělí s rodiči nebo rodinami svých starších sourozenců a adolescenta toužícího po samostatnosti považuje za něco nenormálního. Nikdo nesmí být ani chvíli sám a každý to tak i přirozeně cítí, protože je k tomu od dětství veden. I vícegenerační domy nebo byty, v nichž žije několik rodin pohromadě, jsou tu častější a mají mnohem monstróznější podobu než na Západě. Obvykle se totiž jedná o několik desítek lidí. Manželství je tedy úplně přirozené, protože dospělec není bez své drahé polovičky kompletní. Sólový hráč je anomálie, která se netoleruje. Rodina je zkrátka základ státu. A čím dřív, tím líp, ať se taky staraj sami. Ostatně něco podobného panovalo v Česku ještě za dětství našich babiček.
„Hello, Dolly!“ po jemensku
Sňatky většinou domlouvají rodiče, hlavně matky, které stojí v zákulisí svatebních piklí jako černé eminence, takže k případným neúspěchům (aka randění a rozcházení se) nedochází, mj. i proto, že tady stále existuje silná rodičovská, hlavně otcovská, autorita a úplně schází na Západě velice populární vzpoura proti rodičům v pubertě. Mladí si většinou berou někoho, koho neznají vůbec, nebo někoho, koho znali třeba v dětství (protože s věkem se světy kluků a holek propastně oddělují a je obvyklé, že úplně ztratíte kontakt s Ahmadem od sousedů, jelikož si sním přestanete v sedmi letech hrát a pak už se vůbec nebavíte). Tak 23letá překladatelka Hajjar s vysokoškolským titulem a dobře placenou prací přivítala slavnostně minulý týden v domě svého otce na první oficiální návštěvě svého nastávajícího. „Je jen o tři roky starší a je to hodný člověk“, říká. Ona sama si není moc jistá, viděla ho totiž poprvé a do svatby se už asi neuvidí. Dá se říci, že má štěstí na pokrokové rodiče, protože se stále považuje za neortodoxní, když mladí před svatbou vidí aspoň svoji fotografii (u dívky myšleno bez niqábu).
Stále častěji se ovšem stává, že se novomanželé seznámí dříve, mimo dohodnuté pořadí, nejčastěji právě na studiích, protože jinak se styky mezi mladými nepěstují, a rodiče jejich volbu respektují – pochopitelně pokud je sňatek potenciálně výhodný. Šaríf, náš domácí, vzděláním právník a toho času policejní plukovník, provdává své dcery za jejich bratrance. Hlavní roli v tom však nehraje ani tak skutečnost, že hoši mají kvalitní vzdělání z Kanady a USA, nekouří, nekátují a jsou to dobráci od kosti, jako spíš fakt, že jejich otec vlastní největší hotel v Hajje. Uzavírání manželství je totiž především byznys. Manželství je společensky žádoucí a vlastně i nezbytné pro obě strany. Aby správně fungovalo a mladým se dobře vedlo, je nutné zachovat stávající společenské postavení a vstupní kapitál. Proto musí být ženich z vhodné (rozuměj bohaté přiměřeně své sociální vrstvě) rodiny. Žena je zase budoucí matkou a správkyní domácnosti, proto i cenným zbožím. A rodina nevěsty sňatkem přichází o výbornou pracovní sílu, protože manžel si obvykle ženu odvádí do své širší rodiny.
„Bikam híja, Abdul?“ aneb „Kolik za to zboží chtěj?“
Nevěsty se v Jemenu prostě kupují od jejich rodiny (technicky vzato od otce). Nastávající manžel zaplatí rodině tučnou sumičku za svoji vyvolenou a navrch přihodí i opulentní svatební slavnost. Láska v téhle hře nemá místo a když mají manželé štěstí, dorazí později. Na místní poměry je koupě ženy drahou záležitostí, i když ceny jsou různé. Liší se podle společenského postavení, ale i krajově. Důležité je vychování dívky a její krása. Nejdražší holky jsou z Dhamaru, protože jsou prý nejhezčí (příměr „kupovat zajíce v pytli“ tady platí téměř doslovně). Nejlacnější jsou zase v Ibbu. Samozřejmě cena závisí i na tom, jestli je rodina z venkova či města, ale hlavně na tom, jako moc potřebuje peníze. Sumy se pohybují řádově ve stovkách tisíc YER (tisících CZK), bohatší a pěknější nevěsta z dobré rodiny může přijít i na několik milionů YER.
Standardní věk na vdávání a ženění je tady po sedmnáctém roce života. Pokud studujete, může se to protáhnout o pár let, ale moc po dvacítce už je na škodu. Platí, že mladší manželé mohou dříve začít plodit potomstvo a stát se platnou součástí širší rodiny, zatímco studium neúměrně zatěžuje rodinný rozpočet a výsledky jsou nejisté. Studované nebo zaměstnané ženy také nemají dost prostoru a času na péči o manžela a děti a často jsou silnými osobnostmi (ve světě silné otcovské autority a výrazné preference mužů to ani jinak nejde). Obecně je rozšířena obava, že z těchto důvodů studovaná a starší žena (rozuměj 20+) nebude dobrou manželkou. Proto je zájem spíš o dívky mladší a jsou–li studiachtivé, dá se to ošetřit v předmanželské smlouvě. Je jen na novomanželích, zda bude ona opravdu studovat, nebo zplodí potomka (a dalšího a dalšího a dalšího....), čímž se jí studium oddálí nebo přinejmenším ztíží. U žen studovaných věku vyššího (tím se míní 25 a výš) poptávka skomírá. Tyhle holky, které mají ale ze „západního“ hlediska velký potenciál, hlavně kariérní, jelikož mívají dobře placenou práci, tak zůstávají starými pannami a žijí u rodičů, protože samostatně žijící žena je nenormální a vlastně by jí asi nikdo ani byt nepronajal, bez ohledu na peníze. V rodičovském hnízdě pečují o své mladší sourozence nebo o děti svých sourozenců a tím dojdou ze společenského hlediska naplnění.
Všechno výše popsané je v Jemenu typické pro celou společnost a příliš se to neliší od situace v Česku za dob Nedobyla s Bornem a jejich sňatků z rozumu. Uvedené jevy vedou k tomu, že je vysoká poptávka po mladých nevěstách, které mají dobré vychování, jsou zdravé, krásné a nejsou drahé. Tak prostě funguje trh. A vzhledem k tomu, že většina populace v Jemenu je venkovská, velice chudá a průměrně mladší 15 let, což znamená chudobné rodiny se spoustou dětí, nabídka výrazně převyšuje poptávku. Sňatky mladistvých tu nejsou výjimkou. Ale protože hlavním zbožím je na trhu žena, problém nedostatečného věku se týká zejména dětských nevěst. Údajně více než 25% všech jemenských žen je provdáváno ve věku mladším 15 let a více než polovina pod 18. Zpravidla za starší ženichy. Někdy i výrazně starší, jako v případě zmíněné Nujood.
Strasti a slasti manželského života
Jaké důsledky může mít svazek duševně i tělesně nevyzrálé holčičky s dospělým mužem je nasnadě. I přes to, že děti v Jemenu jsou obecně vyzrálejší a samostatnější než děti v Evropě, jejich informace o pohlavním a partnerském životě jsou nulové. Jsou mizivé i ve věku blízkém dospělosti, neboť tady chybí pověstná rubrika „Láska, sex a něžnosti“ z časopisu Bravo nebo jakékoliv jiné vzdělávání. Již samotná svatební noc je tak traumatizující zkušeností i pro dospělé ženy, natož pak pro holky před pubertou. Z důvodu nedostatku informací a zkušeností je i přístup novomanžela logicky, eufemicky řečeno, neohrabaný. V manželství s mladou manželkou je o svatební noci časté znásilnění, protože dívka se pochopitelně bojí a muž musí vyhovět potřebě své i společenské objednávce (nedávno mi bylo vyprávěno, že se do tradičnějších vesnic členům rodiny, kteří nemohli přijet na svatbu do města posílá zakrvácené prostěradlo jako symbol naplněného vztahu) a i následné manželské styky jsou často provázeny zdravotními problémy, někdy končícími smrtí v důsledku vnitřních poranění a krvácení. Dívka se po svatbě naplno stává manželkou se všemi povinnostmi z toho plynoucími a často se zapojuje do rodiny manžela k ruce své tchýni. Pokud přijde těhotenství, jsou s ním spojena další rizika daná nízkým věkem. I následkem těchto problémů je úmrtnost matek při porodu asi 336 na 100 000 porodů.
Bídná sociální situace vede rodiny k tomu, aby se svými dcerami obchodovaly co nejdříve je to možné. Je to pro ně často jediný zdroj peněz, který umožní výchovu dalších dětí nebo vůbec přežití rodiny.To samozřejmě tlačí věk nevěst ještě níže a nahrává to praktice, která se rozmohla v posledních letech a už se nijak neliší od obchodování s bílým masem. Bohatí muži z okolních zemí si do Jemenu jezdí kupovat mladé, krásné a chudé nevěsty. Prožijí s nimi krátký románek po dobu své dovolené v zemi a před svým odjezdem se s dívkou rozvedou a opustí ji někde v cizím městě u hranic. Ona se pak v lepším případě vrací ke svým rodičům přinejmenším znectěná a tím i zbavená možnosti uzavřít normální manželství, v horším případě pak těhotná (na alimenty zapomeňte). Toto jednání je pochopitelně nelegální, ale vynutitelnost práva je v Jemenu slabá, takže některé chudé oblasti jsou tím přímo pověstné, např. již zmíněný Dhamar.
Ne vždy je situace mladých nevěst takhle tragická nebo horší. Řada holčiček je provdána do šťastného svazku a vede normální život. To však závisí hlavně na manželovi a jeho rodině. Generace dnešních pětatřicátnic a čtyřicátnic se ještě běžně vdávaly okolo 15. roku života a dnes mají vlastní dospělé dcery a rozběhnutou kariéru. I proto je zaběhnutý systém velice životaschopný a přenáší se na další pokolení.
Politické nebo náboženské dilema?
Ačkoli argumenty pro zavedení věkové hranice se zdají neprůstřelné, jemenské legislatuře se tento krok nedaří. První norma omezující manželství věkem patnácti let byla účinná ještě před sjednocením, byť bez valného reálného dopadu. Parlament ji však v 90. letech zrušil pod tlakem duchovních vůdců a kmenových šejchů. V roce 2000 se objevil návrh na uzákonění hranice 18 let, ale byl odmítnut. Zatím poslední iniciativou bylo v roce 2009 zmíněných 17 let, které byly již po schválení parlamentu vráceny ke znovuprojednání.
Situace liberálních politiků a nevládních organizací, které bojují za lidská, a hlavně ženská, práva je nelehká. Jakkoli výše uvedené důvody hovoří jasně, opozice má vlastní argumenty vycházející z tradice a islámu. Většinou se mluví o tom, že pro předchozí generace nebyly mladé nevěsty nijakou zvláštností a nikdy to nevadilo. Poukazuje se i na status rodin, které potřebují peníze za nevěstu. Někteří argumentují rizikem „staropanenství“ dívek, které s vdavkami otálí nebo nebezpečím"zkažení" dívek, které by svoboda sváděla k experimentům v období puberty. A v neposlední řadě je třeba mít na paměti Proroka, který si vzal svoji manželku Aišu v jejích devíti letech a prožili spolu šťastné manželství. Z hlediska západní společnosti se tyto důvody mohou zdát nepodstatné ve srovnání s utrpením dětských nevěst, ale v konzervativním a silně nábožensky orientovaném prostředí mají svoji platnost.
Tlak duchovních a konzervativních (a nejspíš i většinových; najdou se ale i výjimky) složek společnosti je v Jemenu významný a ovlivňuje každodenní politiku vlády i rozhodování parlamentu. Minulý týden se dokonce konala demonstrace proti zavedení věkového limitu pro sňatky, a to i za účasti mnoha žen s transparenty hlásajícími „Také jsem byla dětskou nevěstou!“. Přesto je hnutí pokrokovější části obyvatelstva stále hlasitější a dosahuje nemalých úspěchů například právě ukončenými rozvody mladých nevěst. Prognózy hlasování v parlamentu se rozcházejí, ale spíš jsou negativní. Doufejme tedy, že i přes postoje hluboce zakořeněné ve zdejší společnosti dojde alespoň k této malé změně. Osobně bych si na to ale nevsadil.
SK
Zdroj:
