Aktualizace: Únosy v Jemenu
Přečtěte si zajímavý rozhovor s jedním z českých turistů, kteří v Jemenu unikli pokusu o únos. Přináší konečně nezkreslené informace o tom, co se vlastně stalo, a uvádí celou záležitost do jasných souvislostí.
Online rozhovor s Janem Nevyhoštěným
---------
18.1.2011
Čeští turisté, jejichž únos v pevninském Jemenu překazily policejní složky, pokračují v dovolené. V úterý 18. ledna přiletěli na Sokotru, kde využívají služeb místní cestovní agentury provozované jemensko-italským párem. Noc trávili pravděpodobně v Dihamri, nejlepší šnorchlovací destinaci na ostrově. Důvod, proč se jim rodiny a přátelé nemohou dovolat, je ten, že na Sokotře nefungují GSM mobily. Navíc signál mobilního operátora pokrývá pouze hlavní města obou ostrovních distriktů Hadibo a Qalansiye a náhorní plošinu Diksam. Ostrov Sokotra je naprosto bezpečná část Jemenu, od pevniny je hodně daleko a dosud zde nikdy nedošlo k žádným incidentům s turisty.
---------
Dnes vzbudila menší mediální hysterii v České kotlině zpráva o únosu čtyř Čechů v Jemenu. Přestože se zprávy v detailech navzájem dost lišily a překonávaly v hrůzostrašnosti i jinak dost nevyrovnaná prohlášení jemenského tisku, základní sdělení bylo jasné - někdo se pokusil unést skupinku turistů jedoucích na mírumilovný výlet kamsi do hor a jen šťastným zásahem jemenských bezpečnostních složek nedošlo k jiným ztrátám, nežli ku zranění dvou zasahujících hrdinů a jednoho dítka pletoucího se okolo.
Jistě není správné celou věc zlehčovat a nikomu ze zúčastněných určitě nepřišlo na situaci nic vtipného. Je ovšem nutné si uvědomit souvislosti případu, které nám mezi řádky českých novin jaksi unikají. Realita Jemenu je od té české tak odlišná, že si to může málokdo v Česku byť jen představit. Jemen není rejdištěm al Kajdy, jak se může zdát z těch kusých informací, které odsud proniknou do středoevropského rybníčku, Jemen je především zemí 24 milionů lidí, kteří chtějí vést normální životy, tolik podobné těm našim. Zároveň je však zemí, v níž většina obyvatel žije v neuvěřitelně nuzných podmínkách na venkově, v poměrech, které se jako vejce vejci podobají našemu středověku. Není to jejich chyba, není to dáno jejich leností ani neschopností. Prostě jen historický vývoj šel jinou stopou a my jsme měli ve srovnání s nimi neuvěřitelné štěstí.
Jemenské kmeny pořád udržují vlastní způsoby prosazování svých zájmů, hlavně sociálních, a řešení sporů. Může se nám zdát nepochopitelné, když někdo přepadne se zbraní v ruce budovu soudu, aby přiměl soudce rozhodnout ve svůj prospěch. Stejně tak vypadá absurdně, pokud kdosi drží ve sklepě syna svého souseda jako rukojmí dokud dotyčný nezaplatí dluh za prodaný dobytek. Naše společnost tyhle formy prosazování práva opustila už v dobách římských jako barbarské. Ale bylo by chybou dívat se na ně stejně v jemenských souvislostech. Tenhle druh nátlaku totiž doplňují i neméně účinné formy tresu a smírného řešení. Tak i únosce musí zaplatit oběti odškodné a odprosit ji za utrpěnou újmu. Jemenská vláda se již od revoluce v 60. letech 20. století pokouší zavést moderní formy spravedlnosti. Bohužel nepříliš úspěšně. V tak konzervativní a složité společnosti jako je jemenská je to asi nemožné. Přesto jsou i tradiční zvyky, jakkoli se nám mohu zdát nebezpečné, účinné a zajišťují fungování společnosti.
S těmito skutečnostmi musí každý návštěvník Jemenu počítat. Existují oblasti, ve kterých k podobným, z našeho hlediska, excesům nedochází, protože se tam podařilo prosadit politiku ústřední vlády. V jiných částech Jemenu vládnou hlavně místní šejchové a imámové a ti respektují jen právo vštípené jim předky. Proto také české cestovky vozí turisty jen do těch "bezpečných" míst. Rozdělení země na více a méně bezpečné části však nijak nevypovídá o celkové bezpečnostní situaci v zemi. Na jihu vás nikdo neunese, zato můžete na vlastní oči vidět represivní zásahy vládních jednotek proti demonstrujícím za rovnoprávnost či odtržení Jihu.
Nedělní únos Čechů také nebyl teroristickým aktem. Nějací ušmudlaní horalé prostě jen chtěli od vlády zavést vodu, aby jejich ženy a dcery nemusely tahat každý hlt v barelech na hlavě od pramene vzdáleného možná i 500 metrů v nějaké strži. Nebo se jim zdálo nespravedlivé rozhodnutí pozemkového úřadu o rozdělení půdy. Dost možná zkorumpované. Nic, co by nám připadalo cizí. Jenže Jemenci řeší problémy jinak a jdou do toho víc srdcem než hlavou. Neřeší, že se nikomu v posledních možná deseti letech únos vlastně nepovedl. A že únosci byli dopadeni a čekaly na ně přísné tresty podle práva Šária, často hrdelní. Unesení strávili většinou velmi příjemný pobyt mezi svými "trýzniteli", protože těm svatý zákon pohostinnosti, mezi Araby dosud živý, velel dát hostu tu nejlepší péči. Nekteří se k únoscům později i vraceli a spřátelili se s nimi. Tak vypadají jemenské únosy.
Výše napsané není omluva, jen vysvětlení. Uneseným určitě nebylo lehko a jsme rádi, že vše dobře dopadlo. Podobný únos se v Jemenu za poslední rok odehrál možná každý měsíc. Vždy trval nejdéle dva dny a nikomu se nic nestalo, až na únosce. A únosů místních místními se děje nepoměrně více, jenže o ty nejeví zájem ani jemenská média. Celková bezpečnostní situace v Jemenu se tím nemění. Jen poněkud zavání hnilobou snaha českých médií vytěžit z celé věci senzaci. Pokud by se o Jemen zajímala objektivněji a častěji než jen v souvislosti s hororovými zkazkami, možná by v Jemenu k únosům už nedocházelo.
SK
