Hlad na Homhilu
Ekonomická opatření posledních týdnů nás vedla k zveřejnění zápisků z naší květnové návštěvy náhorní plošiny Homhil na Sokotře. Přijeli jsme v období největšího sucha, kdy se místní každý den modlili k Alláhovi za pár kapek. Věříme, že tento článek a fotky vám pomohou přestát dnešní těžké časy a pochopit, že většina z nás se pořád má zatraceně dobře.
Když vylezete na Homhil, ocitnete se v Africe. Tvar krajiny, vegetace, barva půdy – tak přesně známe Afriku z fotografií. Jen zpoza suchých trnitých křovin nevyběhnou černoušci, ale arabské holčičky zahalené do barevných šátků a nabízející nám ztuhlé kousky kadidla a prášek z dračí krve. Různé druhy kadidelníků a lahvovníku Adenium obesum tu rostou všude kolem. Lahvovníky si drží vláhu ve svých zbytnělých kmenech, a proto jsou schopny přežít suché horko Homhilu. Je těsně před začátkem větrné sezóny, takže kvetou bílo-růžovými lístky a vnášejí tak to vyprahlé krajiny alespoň trochu naděje.
Dokonale africký obrázek dělá mršina osla ležící v prachu. Od slunce je už patřičně vysušená, takže ani moc nemsrdí. A není jedna. Zděšeni napočítáme šest oslů ležících kolem. Jak je možné, že je místní nechali jen tak zdechnout? Vím, že nic nepěstují a nemají je tudíž čím nakrmit. Ale proč je třeba neodvedli do jiné části ostrova, kde je vláhy přeci jen víc?
Jenže Sami nám vysvětluje jednoduchou situaci. Místní lidé přikrmují vlastním jídlem kozy a pár krav, které jim přinášejí mléko a maso. Na osly už nezbylo. Nejsou užiteční. Proto je Sokotránci prostě nechají zdechnout a jejich mrtvoly dokonce ležet tam, kam zvířata z posledních sil došla.
Není lepší v takovém případě osla ještě před vysílením zabít a mít aspoň užitek z jeho masa? Sami vyvalí oči, co mě to napadlo. Oslí maso se nesmí jíst! Asi nemá smysl vykládat mu o tom, jakou lahůdkou středomořské kuchyně je oslí šunka...
Je to na Homhilu extrémní chudoba, sebevražedná lenost nebo primitivnost myšlení? Stačilo by na někdejších políčkách začít zase pěstovat bembe (sokotránské proso) a mít tak potravu pro sebe a seno pro zvířata v hubených dobách. Sokotránci si ale navykli spoléhat na příbuzné v Emirátech, kteří jim vždycky něco pošlou na přilepšenou, aby si za to koupili mouku, rýži a cukr – tedy drahé plodiny dovážené obchodníky ze zámoří. Spolu s kysaným kozím mlékem je to veškerá potrava, kterou k životu mají. A tak zaslouží si obyvatelé Homhilu politování, jak jsou na tom špatně, anebo je patří odsoudit za jejich lenost a ignoranci, která přivodila oslům smrtelné utrpení?
