Já chci vidět pavouka!
Při letošní návštěvě Sokotry jsem zatoužila potkat velkou modrou chlupatou tarantuli, jejíž fotka mi dosud v sokotránském albu chyběla. Těchto pavouků žije na ostrově dost, ale já prostě zatím neměla štěstí. Naše místní přátele pronásledovala moje umanutá věta: „I wanna see a spider!“ Jak už tomu bývá, jako naschvál kolem nás vylezla všechna možná havěť, ale tarantule nikde.
Na planině Homhil si to v rozpáleném slunci vykračujeme po cestičce mezi křovinami, když Pierre náhle ustrne v pohybu. Teprve ze vzdálenosti pár centimetrů si všiml, že cestu zákeřně přetíná obří pavoučí síť. A že veliký pavouk číhá v jejím rohu.
Nebyla to sice tarantule, ale úlovek to byl slušný. Hlavně když jsme zjistili, že kolem sebe nemáme jen jednu pavoučí síť, ale hned několik. A že na nich vyčkávají jejich majitelé, kteří by se asi hodně zlobili, kdybychom jim tu jemnou prácičku potrhali.
Netušila jsem, jak se těmhle bestiím říká. Sokotránci je nazývali al-mahmara as-saudá a tvrdili, že je to smrtelně jedovatý pavouk. A tak závěr byl, že je to asi černá vdova. I když mi bylo divné, že by černá vdova byla takový barevný cirkusák. Měla jsem za to, že je nenápadným pavoučkem skrývajícím se v lidských obydlích...
Po příjezdu domů a konzultaci s odborníkem Mendelovy zemědělské univerzity (k jeho skvělému pobavení) vyšlo najevo, že výstavní kusy na Homhilu byli jedinci druhu Nephila sumptuosa. Obývá oblast Ománu, Sokotry a Afrického rohu. V přírodovědeckých sbírkách je prý těchto pavouků jen málo, což – doufám – zvyšuje cenu mých fotografií!
Dále jsem vygooglila, že pavouci rodu nephila jsou proslulí svými velkolepě tkanými sítěmi. Jejich jed je silný, ale ne smrtelný pro člověka. Má neurotický účinek podobný jedu černé vdovy, avšak není tak účinný. Kousnutí způsobí lokální bolest, zarudnutí a puchýře, které by měly zmizet během 24 hodin.
