Konzumní ráj v Jemenu

Jemen – srdce Orientu jako z pohádek Tisíce a jedné noci, plné nádherou a luxusem se blyštících bazarů, překypujících roztodivným zbožím ze všech koutů světa prodávaným vousatými vyvolávači v turbanech. Křivolaké uličky, v nichž se vznáší těžká směs vůní kadidla, vanilky a čerstvě pražené  kávy jsou křižovány davem koupěchtivých zákazníků všech ras a vyznání. Takový obraz by se mohl v mysli vynořit nejednomu z nás, ale má nějaký odraz v šedivé realitě?

 

Tradiční jemenský sůq

Ona romanticky znějící vize, popsaná výše, kupodivu není tak úplně mimo toho, co v Jemenu můžeme nalézt. Střed Starého města v Sana'a je přesně tím, co si vybavíme, když se řekne bazar. Arciť se mu v místních podmínkách říká „sůq“, což arabsky znamená trh. Pravda, je trochu ušmudlanější a zaprášenější, ale jinak se do představ nás, Zápaďanů, trefuje dokonale.

Sůq ve Starém Sana'a není klasickým bazarem, jak jej můžeme vidět v Istanbulu, Damašku nebo i v Isfahánu, tj. zastřešenou ulicí nebo spíš samostatnou budovou ze stánků s jednotlivými druhy zboží. V Sana'a jde vlastně o běžnou městskou čtvrť, v jejíž uličkách jsou porůznu otevřeny malé krámky jeden vedle druhého. Krámky se soustřeďují podle druhu zboží a tak se i jednotlivé části trhu ve Starém městě nazývají jako různé výrobky a pochutiny, např. „Suq al-Milh“ (Solný trh) nebo „Suq al-Qat“ (Kátový trh). Přeneseně se takto pak říká i čtvrtím Starého města. Platí, že věci z jedné čtvrti nenajdete ve čtvrti jiné, takže pokud vás při bloudění hlučnými zákoutími něco zaujme, kupte to raději rovnou na místě, nebo hned ve vedlejším krámku, o uličku dál by to už nemuseli mít.

Na sůqu ve Starém Sana'a se zvědavé oči přetechnizovaného Evropana kochají zbožím jinde nedostupným a vpravdě cizokrajným. Kopce různobarevného koření se tam střídají s exotickým ovocem, tradiční místní dýky, džambíje, ručně vyráběné v dílničce za krámkem, visí nad metr a půl vysokými šíšami (vodními dýmkami) ze dřeva a mosazného plechu. Látky, šátky a mauwazy (tradiční mužské sukně) z Indie, Pakistánu a Persie jsou k dostání jen na skok od hromad zlatých a stříbrných šperků všech tvarů a velikostí, vždy však lesku až oči přecházejí. A pochopitelně koberce z celého blízkého i dalekého Východu, ručně i strojově tkané, barev a vzorů co smysly ráčí. Jistojistě je mezi nimi schován i ten létající.

Pokud ale sůq Evropanovi něco určitě připomene, pak je to starožitnictví. Ve městě je spousta krámečků přeplněných po okraj historickými artefakty, jejichž pravost vám sice certifikátem nikdo nezaručí, které však již po pouhém letmém dotyku rezonují hudbou věků. Zcela běžně jsou tu k nalezení předměty zvící muzejních exponátů: staré šavle a dýky, pušky z 19. století i muškety s křesadlovými zámky z dob ještě starších nebo těžké stříbrné náhrdelníky a náramky vyrobené dávno mrtvými židovskými mistry, jejichž umění už dnes v Jemenu nikdo neovládá. A stovky různých kadidelnic a olejových i jiných lampiček, v nichž nepochybně dříme džin. Jakkoli kýčovitě může tenhle můj popis působit, vězte, že realita jej ještě předčí.

Typický jemenský prodavač na sůqu je...vlastně typicky jemenský. Většinou postrádá dravost a agresivitu svých bazarových kolegů z Turecka, Sýrie nebo Egypta (opravdu málokdy pořvává na kilometry daleko nebo agresivně táhne potenciální zákazníky do kvelbu – Jemenci mají i v obchodě určitou důstojnost), lehce laxně posedává nebo polehává a žvýká kát. Působí ospalým až lenivým, vždy však ušmudlaným dojmem. Pokud ovšem projevíte zájem o jeho zboží, ožije a rázem se z něj vyloupne malý Nasredin. Ochotně vám bude nabízet a předvádět desítky kusů svého zboží v naději, že si něco koupíte. V duchu samozřejmě bleskurychle počítá (v tom by mohl kát pomáhat) a nezřídka si upravuje skutečnost k obrazu svému (jiní by řekli, že prachsprostě lže). Cokoli si vyberete a jakoukoliv cenu usmlouváte, buďte si jisti, že neprodělá. A to i když vám bude se slzami v očích tvrdit, že ho jeho matka/manželka/tchýně doma nechá bez večeře. Na druhou stranu se vám může snadno stát, že vás s přátelským úsměvem pozve na svůj oběd, který má přichystaný vzadu v obchůdku za plentou.

Apropos – smlouvání. Některé zahraniční knižní průvodce tvrdí, že v Jemenu se mnoho nesmlouvá a Jemenci to dokonce nemají rádi. Není to pravda. V Jemenu se smlouvá a tvrdě. A s výjimkou supermarketů všude. Někdy to smlouvání vypadá tak, že jemenský zákazník prostě zavrčí „svoji“ cenu a hodí příslušnou sumu na pult, aniž by slyšel na jakoukoli protinabídku. Je pak na prodavači – ber nebo nech být. Bílý zákazník má situaci samozřejmě o něco těžší. Jednak obvykle postrádá patřičné jazykové vybavení a orientaci v kvalitě zboží a cenách, a pak se, většinou zcela na místě, předpokládá, že je jeho peněženka nepoměrně naditější. První nahozená cena je tedy vyšší než pro místní, i když mnohdy ne o moc a zdá se, že když bělák mluví aspoň trochu arabsky, ceny se lepší. Nicméně usmlouvat se dá bez problémů až třetina ceny, takže to stojí aspoň za pokus. Nebo aspoň za tu zábavu, často oboustrannou. „Jmenuji se Ali, Ali Baba“, prohlašuje s vážnou tváří stříbrník Ali, „a mám 40 bratrů, kteří hodně jedí. Když nepřinesem každý den domů výdělek, matka nám namlátí. Ale jak vidím, ty máš sebou, příteli, manželku, tak to ti raději nějakou slevu dám a budeme spokojeni oba.“ Takhle nebo nějak podobně může smlouvání také vypadat. Každopádně věci, které se dají pořídit jako suvenýry na sůqu ve Starém Sana'a, těžko seženete jinde na světě, a rozhodně ne za tak nízké ceny. Vždyť sváteční, ručně dělaná džambíja s filigránskou pochvou a s vyšívaným koženým pásem se dá pořídit (ovšem za doprovodu místního poradce) za 7000 YER, což je v přepočtu 700 CZK – za to v Česku neseženete ani použitý materiál.

Podobně jako na sůqu ve Starém městě to vypadá ještě v některých dalších tradičnějších nebo turistických lokalitách v Jemenu, např. v Thule nebo v Hajjaře. Tam jsou prodavači mnohem dotěrnější a ceny výrazně vyšší, a to hlavně v poslední době, kdy v Jemenu vládne „turistické sucho“. Nelze se jim divit, neboť jim nepřítomností turistů chybí podstatný zdroj příjmů. Sůq v Sana'a se od těchto městeček liší hlavně tím, že není orientován primárně na turisty, takže přežívá i mimo sezónu – běžně na něm vedle kadidla lze koupit hrnce, motyky a čerstvě grilovaný šiškebab. Na venkově se také konají pravidelné trhy, ne nepodobné těm, co se ještě před pár desítkami let o svátcích nebo trhových dnech děly ve městech v Česku. Ve stáncích s plátěnými střechami je na prodej všechno pro život, podobně jako na sůqu a v odlehlejších částech země i zánovní kalašnikovy.

 

Kam v Jemenu na nákupy?

Většinovým zdrojem maloobchodních komodit je drobný specializovaný obchod nebo hokynářství. Jinak řečeno – housky u pekaře, zeleninu u zelináře, maso u řezníka, satelit v elektře a toaleťák v drogérii. Malé obchody, často o jediné místnosti s pultovým prodejem, jsou základem jemenského zásobování a říká se jim „dukán“ . Širší sortiment nabízejí obdoby našich klasických samoobsluh (nemyslím supermarketů, ale samoobsluh jak ze Ženy za pultem), kde se dá sehnat téměř všechno od potravin po drogistické zboží. Znají přitom i košíky a digitální pokladny – ty fungují, pokud jde elektrika. Venkov je závislý na něčem, co by se asi dalo nejpřesněji označit termínem „koloniál“, byť to nejčastěji vypadá jako neuspořádaná, špinavá díra. Mají tu teoreticky veškerý sortiment, ovšem v praxi jen to, po čem je poptávka – tahle informace je hlavně pro pěší turisty Jemenem – ve vesnickém obchůdku koupíte populární kanadskou Dry colu, ale rozhodně ne zubní pastu!

V opravdu velkých městech se pak v poslední době rozmohly supermarkety a nákupní centra, místy až nákupní galerie (pro ty, co nevědí – to mají v Praze a Brně, my tam neradi chodíme, protože je to jen pro bohatý lidi). Supermarkety a nákupní centra vlastně víceméně odpovídají tomu, na co jsme zvyklí v Česku. Dá se tam koupit úplně všechno najmě v potravinářském segmentu a bývá také zastoupeno dražší zboží ze zahraničí. Ceny jsou o maličko vyšší, ale hlavně se nedá smlouvat – funguje tu „zápaďácký“ systém čárových kódů a jejich čteček na pokladnách. Proto zde nakupují cizinci a movitější Jemenci. Podobně západní vzory kopírují co do nabídky a výše cen i různé značkové prodejny, ovšem také jen ve velkých městech. Nutno však podotknout, že ve srovnání s domovinou je počet těchhle chrámů konzumu zanedbatelný a i ve dvoumilionovém Sana'a se dají napočítat na prstech rukou – místa jako Džendól, Šumajlá Hari nebo AlKchomejní jsou opravdové pojmy a přitom mají s bídou úroveň Hypernovy ve Svitavách.

 

Základní životní potřeby

Města jsou zásobena relativně srovnatelně s evropským standardem, byť v trochu primitivnějších podmínkách. Přesto, že je Jemen jednou z nejchudších zemí světa, základní druhy zboží jsou tu běžně k dostání. Situace tedy není taková, jako bývala v socialistickém táboře, tím myslím dnes populárně zmiňované fronty na banány nebo na toaleťák. I když občas některý typ zboží z pultů dočasně zmizí, existuje nějaký jiný, který jej může nahradit. Např. minulé dva měsíce úplně chyběla na trhu zdejší mutace nápoje Activia, přesto byl k dostání jiný typ jogurtového nápoje, takže žádná trága.

Jemen je také součástí globální vesnice, vyskytuje se tu tedy zboží z celého světa. Většina potravin a drogistických věcí pochází překvapivě ze Saudské Arábie, z Indie či Thajska. Zejména ze sortimentu drogérie je tu k dostání téměř vše co v Evropě, protože všechny velké značky mají vlastní mutace zboží určené pro arabský trh, takže i chudý Jemen se sveze se svými bohatšími příbuznými. Pravda, po kvalitnějších věcech nutno občas usilovně pátrat (kvalitnější rozuměj u nás běžně dostupný deodorant Old Spice). Co však člověka zarazí nejvíc, je velká nabídka jídla z USA a zemí EU. Jasně, Jemen je převážně pouštní a horská země, historicky chudá na tyhle věcí, a třeba s mléčnými výrobky jsou tu dost na štíru a jejich produkce je velmi slabá a co do množství druhů s Evropou nesrovnatelná (krávy a jiný dobytek se tu vždy chovaly hlavně pro maso, takže mlékozpracující průmysl tady snad ani nevznikl – kromě zvláštních pseudouzených sýrů a kefírů zrajících v kozlích kožích, mimochodem velká dobrota). To ale neospravedlňuje zahlcení zdejšího trhu kuřaty, máslem, párky, lančmíty, rajskými protlaky, sterilovanou kukuřicí, ovesnou kaší, džusy, kečupy etc. etc. z těch nejvyspělejších zemí světa, které navíc subvencují své zemědělství. Je samozřejmě možné, že sem ty halal kuřata proudí zdarma jako potravinová pomoc, ale tomu by, vzhledem k jejich množství a cenám, věřil jen beznadějný naiva. Tragické na celé situaci je to, že potraviny z vyspělých zemí neposkytují na trhu prostor byť sebeskromnější domácí produkci, a tak např. jiné máslo nežli francouzské nebo dánské tady vůbec neseženete. To je navíc i v porovnání s máslem českým opravdu nechutné (spíš připomíná ztužený tuk) a není možnost jej nahradit ani margarínem, protože ty se tu nevyskytují pro změnu vůbec. Moc by mě zajímalo, jestli francouzští producenti také hledí na normy EU u potravin vyvážených do Jemenu. Specialitou nade vše je tavený sýr ve skleničce, země původu, další mléčná velmoc – Saudská Arábie.

 

 

Z domácích zdrojů pochází zboží spíše tradiční. U potravin jde o maso (kuřata, hovězí, skopové a ryby a plody moře), které je vždy čerstvé a většinou z lokální porážky přímo na ulici. Zatím jsme nevyzkoušeli, protože je nám těch roztomilých koziček, které dovádějí v loužích krve mezi střevy a žaludky svých méně šťastných družek, líto. Salámy nebo jakékoliv uzeniny nečekejte, a to ani z povoleného masa. Malé, větší i velké plně automatizované i ruční pekárny pečou několik druhů místního chleba: chubz, rutí, kudam a pár dalších. Místní bývá i mléko, případně jogurty (včetně již zmiňovaných „uzených“ druhů) a sýry na způsob zrajících polotvrdých sýrů – cosi jako feta. Časté jsou ovocné šťávy, džusy a bublinkaté limonády. Čerstvá nabídka zeleniny a ovoce je sezónní a celkem bohatá (jde o subtropické druhy – banány, melouny, guave, mango, pomeranče, granátová jablka, opuncie, datle), ale i sem se cpou jablka z USA. Velmi oblíbený a vyhlášený je jemenský med. K duhu přijdou i nějaké ty konzervy, zejména fazolové. Výběr je ale dost chudý a žádné regály s tisíci různých druhů sýrů nebo housek se tu najít nedají. V oblasti nepotravin místní produkují tradiční oděvy a rukodělné výrobky, víc asi nic.

 

Jemenská paráda jak podle Burdy

Tohle je spíš doména metrosexuálů, ale proč se nevydat i na tento tenký led (píše chlápek, kterému vydrží džíny až do úplného rozkladu – obvykle začíná v rozkroku). Jemenskou módu můžeme rozdělit do dvou skupin – tradiční a moderní. Nechci se rozepisovat o oblékání jako takovém, tomu bude věnován samostatný článeček, chci se věnovat nakupování oblečení. A to se tu dá provozovat všude v hojném množství. Oblečení prodávají většinou v menších obchůdcích, které jsou striktně genderově oddělené. Ulice měst tedy roubují baltářství, thaubářství, futařství a jiné specializované kvelbíky. Existuje i hodně krámků s obleky nebo pouze se saky, které jsou součástí tradičního oděvu. Ceny jsou, jako vždy, smluvní – a to ve skutečném významu toho slova. I moderní hadříky jsou bohatě v nabídce, takže módychtivý jedinec může zajít do prodejny s džíny nebo se značkovými košilemi a tričky. V tomhle segmentu funguje ve velkých městech pár supermarketů, které nabízejí vyšší kvalitu a zpravidla mají oblečení podle pohlaví rozdělené do pater; taky se tu nesmlouvá, vládne čárový kód. Úžas vyvolávají obchody se společenskými šaty a svatební salóny, které překypují blyštivou kolotočářskou nádherou flitrů, volánů a ostře jedovatých barev.

Hlavním rysem moderní módy v Jemenu je její hluboká ponořenost v 80. letech. A sekyra je do glamrockové potřeštěnosti zaťata opravdu hluboko. Když chtěli naši známí uspořádat maškarní večírek, volba padla na pop let osmdesátých: „Každej si může zajít do City Maxu a tam za pár šupů nakoupit kvanta úžasnejch hadříků jak z klipů Modern Talking“, řekl Pasquale. A měl pravdu – dnes máme plnou skříň křiklavě fialových a červených hadrů pošitých skleněnými perličkami a falešnými smaragdy, které už si na sebe nikdy nikam nevezmeme. Výjimkou je moje černé tričko s obřím zlatým nápisem „Coco Bhanel“, od toho se nemůžu odrthnout. Ale při detailním obhlédnutí situace se dají i v hrabácích typu City Max najít lepší a kvalitnější věci.

S kvalitou oblečení je jemenský trh trochu na štíru. Ceny jsou hodně příznivé (běžný kus oděvu je v řádech deseti až stokorun), ale nedá se za ně čekat nic moc. Platí, že tradiční věci i přes láci kvalitní bývají – spousta z nich je ruční práce a je to na nich znát. Moderní věci se pak kvalitou blíží klasické české vietnamské tržnici, nebo klesají ještě mnohem níž. Nový kus má normálně nějaký ten defekt a po pár vypráních se téměř rozpadá. Co by ale taky člověk chtěl, když za tričko dá 70 CZK a za šaty 150? Pokud byste chtěli kvalitní „západní“ hadříky, které sledují aktuální módní trendy, museli byste navštívit těch několik málo značkových obchodů v Sana’a, v nichž ovšem zaplatíte i západní ceny. Jemen opravdu není zemí, kde by se dalo moderní oblečení nakupovat, tedy pokud nejste fanoušek skupiny Queen. Z hlediska oblečení tradičního je to však ráj – byť nabízí asi milión variant čtyř různých modelů.

Podobně jako s oděvy se to má i s obuví. Jemenci sami nosí v podstatě jen plastovo-gumové nazouváky (a to i k tradičním ohozům – nic tradičnějšího neexistuje) nebo ty příšerně dlouhé a špičaté pseudokožené polobotky (Ital-moskal design). Pro ženy se nabízí různé typy osmdesátkových střevíčků většinou z plastu. Prodejen obutí je spousta, ale kvalita je prachmizerná a ceny, i když ve srovnání se zbytkem světa nízké, nejsou srovnatelné s lácí oblečení. Opravdu kvalitní a trendy botky lze pořídit za západní ceny jen v několika značkových kšeftech v Sana’a. O spravování bot se starají ševci ve svých maličkých kutloších – ale jejich služby jsou rychlé, dobré a levné. Jen se bělák nesmí nechat odradit pohledem na obří špinavou hromadu škrpálů určených k opravě. Bohdančiny nazouváky za 200 CZK se rozlepily po dvoudenním nošení, ale poté, co je pouliční švec rozřezal a slepil svým kvalitním lepidlem, drží jak šité. Přes permanentní vrstvu prachu není brutální zásah do podešve ani vidět.

 

Elektronika a další spotřební výrobky

Když jsme odjížděli do Arábie Felix, byli jsme plni strachu o to, zda a jak tam bude postaráno o naše počítačové miláčky. Nakoupili jsme mraky prázdných DVDček a spoustu fíčur jen proto, aby se naše obavy ukázaly být liché. Trh s elektronikou, počítači, ale i bílou technikou a dalšími spotřebiči, domácími potřebami atd. je přítomen a celkem obstojně zásoben. Arciť se nedá sehnat všechno - to závisí hlavně na poptávce a třeba automatické pračky jsou fakt nedostatkový, protože tu všichni používají lacinější (a nesmyslnější) vířivky. Celá jedna ulice v Sana’a je plná kšeftů s počítači a jejich příslušenstvím (říká se jí šára Sachr, asi podle toho dortu). Při troše snahy se dá tedy sehnat téměř cokoli a ceny jsou nižší než v ČR.

Věc má jedno velké ALE. Jak všichni víme, veškerá elektronika a věci související se už nějaký ten pátek vyrábí v Číně nebo jihovýchodní Asii. To platí i pro zboží v Jemenu. Jenže co už není tak známou věcí, je rozdílná úroveň kvality výrobků, které v Číně sjedou z pásů. Tatáž fabrika pro tutéž značku běžně produkuje asi 10 různých levelů kvality. Zatímco do Evropy je (i díky tak často kritizovaným normám EU) dovážen jen nejvyšší, první level kvality, do Jemenu se dostane přinejlepším devátá úroveň, většinou však desátá. Na první pohled není nic znát, stejná značka, stejné papírové parametry, i návod bývá ve stejných jazycích. Bohužel životnost takového výrobku bývá jepičí a jeho poruchovost značná. Veškerá elektronika je navíc atakována neustálými výpadky proudu. První modem nám shořel po třech měsících. Redukce teploty u fénu se zlomila už po dvou. A nová vodovodní baterie kape po pár týdnech používání. Věci většinou kupujete v nějakém malém kšeftíku, kde vám nedají ani účtenku, natož pak relevantní záruku (byť se každý prodavač dušuje, že mu můžete věc vrátit, zkuste to, per huba), takže zmetek můžete rovnou vyhodit. I když opravářů větších elektrospotřebičů je všude dost, naštěstí jsme je nemuseli použít, velké věci se zatím drží. A to nezmiňuji výrobky, které jen napodobují původní značku. Těch je na zdejším trhu požehnaně a vesele na nás mrkají svým "Adibas" z každého regálu. Rozhodně nedoporučujeme si v Jemenu cokoli z tohoto sortimentu kupovat, na rovinu, za ty prachy to nestojí.

 

Jemen – pašerákův ráj

Toyota Hilux vrchovatě naložená bednami s pračkami, televizemi a mikrovlnkami se pomalu proplétá mezi balvany neudržované cesty vedoucí hornatou a kamenitou pouští. Řidiči v klíně potichu dřímá odjištěný kalach a jeho oči neklidně bloudí pustě neutěšenou krajinou, bičovanou suchým a horkým vichrem, v předtuše blížící se přestřelky. Takhle nějak vypadá denní chleba pašeráků na jemenské hranici. Podobnými cestami, ale i po moři na lodích různých velikostí, proudí nelegálně do Jemenu denně stovky tun zboží, včetně potravin. Orgány státu nejsou schopné zajistit ostrahu hranice, již z poloviny tvoří neobydlená poušť a z poloviny stejně neobydlené pobřeží. Toho využívají různí podnikavci a dostávají do země kontraband ze sousedních zemí. Údajně až třetina všeho zboží na trhu pochází z pašování a to je velmi mírný odhad místní celní autority, která nechce přijít úplně na buben.

Pašování se podepisuje nejen na finančních ztrátách Jemenu, ale i na nekvalitě zboží, které logicky neprochází žádnou kontrolou. Pašeráci nezřídka dovážejí zdraví nebezpečné padělky nebo jídlo obsahující jedy. Své „dovozové zboží“ dodávají většinou na trhy nebo do malých obchůdků, kde je prodáváno za relativně nízké ceny. Koupě těchto věcí, které se od ostatních nedají rozeznat, může být skutečně nebezpečná, a proto se nevyplatí, hlavně cizinci, riskovat nákupem něčeho velmi laciného. Na druhou stranu, většina pašovaného zboží je normálně použitelná a díky nízkým cenám umožňuje přežít velké části populace, která žije v chudobě (okolo poloviny populace žije za méně než 2 USD na den) – nebýt laciného paše, nikdy by si nemohli podobné věci koupit, a to se jedná často i o mléčné výrobky či ovoce a zeleninu. Pašerák není jen zločinec, pašerák je i jediná naděje, že děti budou mít vitamíny nebo léky. I tohle je jedna z tváří nakupování v Jemenu.

 

SK

 

Zdroj:

UNDP Jemen

Yemen Today

 

Diskusní téma: Konzumní ráj v Jemenu

výborný nápad!

Tenhle váš článek mě velice zaujal. Výborný nápad! Kde by se člověk takové informace dozvěděl? Přečte si o přírodě Jemenu, politice apod., ale jak se tam nakupuje... Výborná novinka. Díky. Jana

Přidat nový příspěvek