Vyhlásí Sokotra nezávislost?

Oddělení Sokotry od Jemenu si lze představit v nikoli nepravděpodobném případě rozpadu Jemenu jako státu. Sokotránské snahy o samostatnost by mohly být v prvotní fázi podpořeny dalšími separatistickými hnutími v Jemenu, jako je například hnutí za odtržení jižního Jemenu s cílem oslabit centrální vládu. Z obdobného důvodu by sokotránskou nezávislost mohlo podpořit Somálsko, jehož (vesměs nefunkční) vláda prohlásila Sokotru za součást svého území v roce 2010. Nezávislost Sokotry by mohla být somálskou stranou vnímána jako první krok k připojení Sokotry k Somálsku.

V případě (nepravděpodobném - viz dále) úspěšné faktické secese Sokotry od Jemenu, by se sokotránské politické uspořádání a mezinárodní pozice nejspíše blížily de-facto samostatným, i když mezinárodně neuznaným státům odtrženým od Somálska, tj Puntlandu a Somalilandu, s nimiž Sokotru spojuje nejen geografická blízkost, ale i  podobná (britská) koloniální historie. 

Taková možnost je ale velmi nepravděpodobná, zejména vzhledem ke strategickému významu Sokotry. V době kdy vyhlašovaly nezávislost Somaliland a Puntland (1991 a 1998), nejevily se jako příliš významné, protože šlo pouze o pobřeží obývaná rybáři a plavbu v Adenském zálivu mohly západní mocnosti spolehlivě kontrolovat ze základen v Džbouti. Rozvoj pirátství v této oblasti po roce 2004 výrazně změnil strategickou důležitost celé oblasti a vynutil si stálé rozmístění protipirátských sil západních států.  Poloha Sokotry je ale strategická i vzhledem k dalším oblastem, které leží v zájmu USA, zejména Iránu a oblasti Indického oceánu jako takové, kde by Sokotra v případě nekontrolovaného vývoje mohla sloužit jako protiváha amerických základen v Džibouti a Diego Garcia.

Z vojenského hlediska je kontrola Sokotry je v současnosti v rukou jemenské vlády a armády (1. brigáda námořní pěchoty), ale nestabilita Jemenu a zkorumpovanost vojenského velení může přivést rychlý rozpad této síly. V takovém případě, zejména za podmínek intenzivních snah sokotránců o samostatnost, nelze vyloučit mezinárodní intervenci na ostrově. V této souvislosti je zajímavá řízená dezinformace rozšířená v březnu 2012, že se Sokotra má stát v nejbližší době základnou pro až 100 000 amerických vojáků pro útok na Irán. 

Vzhledem ke koncentraci vojenských sil v okolí Sokotry by případná invaze nebyla příliš problematická a nevyžadovala by dlouhý čas na přípravu. V oblasti Perského zálivu se permanentně nachází minimálně jedna americká bojová skupina letadlové lodi (Carrier Strige Group - CSG) - všestranné bojové uskupení lodí shromážděné kolem letadlové lodi s jaderným pohonem, schopné vybojování vzdušné nadvlády, leteckých úderů proti pozemním cílům, odpalování střel s plochou dráhou letu z lodí a ponorek atd.; a Expediční úderná skupina (Expeditionary Strike Group - ESG). Jedna ESG samotná by měla být schopna provést celou akci vylodění a obsazení Sokotry samostatně, přičemž se nabízí ještě možnost využít podpory CSG a blízkých základen v Ománu (zejména Thumrait, Masirah), Džibouti a Spojených arabských emirátech. Možnosti odporu proti invazi z jemenské (sokotránské) strany by byly prakticky nulové. Přestože, jak už bylo zmíněno, je na Sokotře umístěna poměrně silná posádka námořní pěchoty, nedisponuje žádnými zbraněmi schopnými ohrozit invazní síly, zejména moderními protilodními střelami, které by mohly překonat obranný systém Aegis amerického námořnictva. Americké lodě jsou v současnosti už dobře připraveny i na obranu proti možným asymetrickým prostředkům boje (např. sebevražedné rychlé čluny naložené výbušninou). Vojenská fáze intervence by proto mohla být velmi krátká, zvláště když vezmeme v úvahu pravděpodobnou demoralizaci místní posádky v důsledku nekompetence velitelů, slabé výzbroje a leteckých úderů.

Podstatně problematičtější by byla následná fáze, tedy udržení Sokotry, a to zejména z politického hlediska. Invazní síly by musely Sokotru obsadit (a také držet) formálně buď s požehnáním “legitimní” jemenské vlády nebo s nějakou formou mezinárodního mandátu. Varianta mandátu OSN je prakticky vyloučená z toho důvodu, že některé členské státy Rady Bezpečnosti (Rusko, Čína), by podobnou akci zcela jistě vetovaly jako další posilování přítomnosti USA v oblasti Středního východu a Indického oceánu.  Jako jediná varianta proto zůstává obsazení Sokotry na “pozvání” jemenské vlády s harmonogramem jejího opětovného předání při možném zachování vojenské přítomnosti západních států.

Mgr. Tomáš Flídr