Shouab - nejkrásnější pláž na světě
Nejkrásnější pláž na světě je na Shouabu [šuáb]. Na západním pobřeží Sokotry, kam naštěstí dosud nevede žádná silnice. Je to odlehlé, neposkvrněné místo – jen bílý písek, bleděmodré moře a vzadu vesnice s pár domky. Silnice se na Shouab sice staví, ale díky ekonomickým a politickým úskalím snad zůstane ještě dlouho nedostavěna. Na Shouab se proto dá dostat jedině loďkou z Qalansiye.
Na pláži tam čeká spousta místních rybářů, kteří vás na Shouab rádi dovezou. Plavba trvá asi hodinu, podle toho, jakou náladu má zrovna moře. Za klidnou zátokou se totiž slévají mořské proudy a dokážou vytvořit mocné vlnobití. Prosincová plavba na Shouab byla učiněné peklo, kdy se naše loďka zmítala v divokém moři a my se s ní propadali hluboko mezi vzduté vlny. Poznali jsme, že voda může být stejně tvrdá jako beton! Asi proto se sokotránští mořští vlci plaví ve stoje, ležérně rozkročeni na zádi, s rukojetí motoru v ruce. Tehdy jsme dojeli úplně omlácení, ale i tak stála návštěva Shouabu za to.
Tentokrát v květnu bylo moře naopak klidné jak hladina rybníka. I za tím ohybem útesu, kde se jindy vlny náhle zlomí a začne boj loďky s mořem. Sálem si dvojhlasně pískal svou mezerou mezi předními zuby a prosvětlené mořské vody šplouchaly o dno loďky. A náhle se objevili.
Delfíni. Právě tady je člověk může nejčastěji spatřit, ale záleží na počasí, na moři, na jejich náladě. Tentokrát jich tu byly stovky. Všude kolem nás se líná voda náhle začne čeřit hřbetními ploutvemi. Frajeři vyskakují nad hladinu, rozdělují se do menších skupinek a zase spojují do velkých hejn. Zřetelně slyšíme jejich pískání. Copak si o nás asi povídají? Pozorujeme my je, anebo oni nás? Evidentně jsou dnes ve výborné náladě.
Po delfíních hrátkách pokračujeme dál podél pobřeží. Sálem hodí do vody vlasec se třpytkou. Táhneme ji za loďkou sotva pět minut, když Sálem vypne motor a rychle podává napnutý vlasec Pierrovi. Než se vzpamatujeme, vytahuje z vody půlmetrovou barakudu. Tak tady se teda loví!
V zátoce Shouab proto na chvíli zastavíme nad korálovým útesem a vhodíme do vody všechny vlasce, které Sálem ve své loďce našel. Moře je tak čiré, že vidíme ryby, které nám při dně užírají návnadu. Vytáhneme ještě jednu menší barakudu a dva malé kanice (grouper). Zpátky do vody házíme triggerfish (ostencovitá ryba) a zlatou rybku. Baracudu s krásně mastným máslovým masem budeme mít dnes k večeři. Mňam.
Na protější straně od vesnice žije na pláži v příbytku mezi dvěma kusy skály stařec Ahmed. Mává na nás ze břehu, jen v sukni zvané futa omotané kolem pasu a s pořádnou kudlou zastrčenou za opaskem. Je rád, že přijíždíme, anebo na nás naštvaně hrozí? Nakonec jsme si Ahmedovu přízeň koupili baterkami do čelovky, které potřeboval vyměnit. Vypadal sice dost divoce, takže jsem nepředpokládala, že bude používat takovou vymoženost civilizace... ale ani Sokotra už není, co bývala.
Plavali jsme si v azurové vodě a sledovali, jak od vesnice přichází těžká šedá oblačnost. Druhá se začala blížit směrem od Qalansiye. Hejna ptáků štěbetající na vysokých útesech pomalu utichala. Z oblohy občas zaduněl hrom. Bylo na čase vydat se zpět do Qalansiye, pořádné odpolední přeháňce vstříc, protože tady mají déšť nade vše rádi.
|
Výlet na Shouab Plavba loďkou z Qalansiye trvá asi hodinu. Cena podle počtu lidí, počasí a nálady kapitána: 10 000 - 16 000 YR Na pláži není žádný stín, proto si s sebou nezapomeňte krém na opalování, pokrývku hlavy a dostatek pitné vody.
Na ochranu fototechniky před stříkající mořskou vodou si do lodi vezměte batoh s pláštěnkou nebo aspoň igelitovou tašku. |
