Byl jednou jeden guesthouse na Sokotře
Náš projekt se konečně přestěhoval na Sokotru. Ne, že by se mému šéfovi podařilo rozjet aktivity, rekrutovat konzultanty nebo třeba zavést internet do našeho sokotránského officu. Satelitní modem, který před čtyřmi měsíci objednal z Dubaje, ještě stále leží zkonfiskován na letišti. Můj šéf a jeho finanční asistent byli zřejmě jedinými dvěma lidmi v Jemenu, kteří nevěděli o tom, že se kvůli napjaté politické situaci nesmí do země dovážet žádná komunikační zařízení. Nicméně Sokotra je daleko a vždycky se dá najít nějaká alternativní cesta ... jen se k tomu musí zapnout mozek.
A tak jsem Communication Officer na vzdáleném ostrově uprostřed Arabského moře bez internetu a s velmi pokulhávajícím telefonním spojením. Mobilní pokrytí končí za posledním barákem Hadiba, hlavního města ostrova, které evropským očím připomíná spíš rozbombardovanou vesnici. Náš projekt běží, jak nejvíc může, to znamená, že tu teď s velkou slávou máme jemenskou konzultantku, která provádí hodnocení lokálních NGOs a navrhne plán na zlepšení jejich práce a tím i role v místních komunitách.
Projektový guesthouse
Aby projekt ušetřil za hotely, máme v Hadibu guesthouse. Je to tradiční sokotránský dům s kamennými stěnami a malými okýnky u země. Je tam hlavní budova plus samostatně stojící kuchyně a koupelna dost pochybné hygienické úrovně. V pokojích je hrozné horko a větrák se dá pustit až od čtyř odpoledne, kdy začne jít elektrika ve veřejné síti. Většinu času tedy trávíme na verandě, kde popíjíme silně slazený čaj, vystavujeme se větříku a sledujeme, jak nám u zdi roste papája. (A jak nám dochází baterka v notebooku). Většinou nás odtud vyženou až večer komáři.
Guesthouse je již plně obsazen. Projektový manager totiž chytře pronajal dům pouze o třech místnostech a ještě ke všemu v jedné z nich nechal bydlet člověka, který pro projekt vůbec nepracuje. Jenže je to kamarád a tomu se služba nesmí odmítnout. Už když jsem tam s ním bydlela já, vadilo mi, že se při každém vyjití z pokoje musím zahalit. Nejde sedět na verandě v tílku, protože se to tady prostě nehodí, navíc existuje nebezpečí, že Musaad vejde s nějakým Sokotráncem a po celém ostrově se pak budou probírat má nahá ramena. Sokotra je největší drbárna na světě, tamtamy tu jedou bez přestávky a než dojíte svůj oběd, už na druhém konci ostrova vědí, zda jste si dali kozí nebo rybu. (A to je mobilní signál jen v Hadibu, jak už jsem zmínila). Na konferenci o klimatické změně v Mövenpicku v Sana’a například někdo vyprávěl jednomu z mých sana’nských nadřízených, že ze Sokotry ví, že mám dvě tetování. Přitom jsem se tu v bikinách koupala jen jednou, loni v květnu, a to potmě.
Žena a muž v jednom domě
Když se měla do guestíku nastěhovat naše jemenská konzultantka Shadya, řekla jsem mému projektovému šéfovi, že by bylo vhodné, aby se Musaad vystěhoval. Kamarádíček je ale kamarádíček, a tak mi bylo řečeno, že se Shadyi zeptáme, zda jí přítomnost muže vadí. Přišlo mi to směšné, žádná slušně vychovaná Jemenka by nikdy neřekla, že má Musaad odejít!
Na ostrov jsme měly ze Sana’a odlétat společně, ale protože projekt nemá ani po roce žádné výsledky a můj šéf už začal větřit, že mu hoří koudel pod prdelí, vyexpedoval Shadyu na ostrov bez řádné přípravy a v době, kdy jsem ještě měla dovolenou. Chudinka tam dorazila v doprovodu finančního asistenta projektu, jenž si raději nechá koleno vrtat, než by jel na Sokotru – jednak se mu prý strašně stýská po jeho třech dcerkách, hlavně ale na ostrově není dovoleno žvýkat kát. Ali Shadyu přivezl do guesthousu a sám se hodlal ubytovat v hotelu. Shadya ho však zapřisáhla, že tam s ní musí zůstat, protože se v domě sama bojí. No prostě Jemenka. Musíme brát jako velký pokrok to, že si nezahaluje obličej, má vlastní laptop a vydělává skoro dvojnásobek co manažer našeho projektu. Aby se ještě k tomu nebála tmy, to už by bylo moc. Nebohý Ali zůstal spát na matraci na zemi v mém pokoji, ačkoli jsou tam k dispozici dvě postele, protože se prostě nehodilo, aby mi na cokoli v mém pokojíku sahal.
Když jsem na ostrov dorazila já, všimla jsem si, že Shadya v guestíku téměř nevychází ze svého dusného pokoje a když si na chvíli sedne na verandě, jedině v baltó a šátku. Třetí den jsme se vrátily z projektového pikniku v jednom wádí za Hadibem, které se s rozpálenými kameny spíš podobalo pekelné výhni, a potkala jsem ji v koupelně poprvé bez balta, v domácích šatech a s holými vlasy.
„Uf, to je pohoda, když tady dědek chvíli není,“ ulevila si máčeje si nohy ve studené vodě v umyvadle.
Ujistila jsem se, že se jí šéf opravdu zeptal, zda jí Musaadova přítomnost vadí či ne.
„Samozřejmě že vadí, ale přece jsem ho nemohla vyhnat!“
Haha, já si snad otevřu firmu na kulturní poradenství.
„Navíc se tady sama bojím, a tak je lepší mít tady cizího chlapa, než tu být úplně sama...“
Problém byl v tom, že Musaad si přichází, kdy chce, a to tak, že prostě otevře dveře a vstoupí dovnitř. Tzn. Shadya musí být pořád zahalená, protože nemá šanci se rychle schovat.
Mé evropské řešení bylo jednoduché: říct Musaadovi, ať zaklepe a počká, až mu přijdeme otevřít.
Pro Jemenku to tak jednoduché nebylo. Nemůže prostě přijít k Arabovi a takhle mu něco nakázat.
Naštěstí jsem tu já, bílá cizinka, něco jako třetí pohlaví, chlapo-bab. Mám přístup do obou světů, žen i mužů. Když půjdeme se Shadyou za Musaadem společně, situace se mění a je to přípustné.
„Ya Musaad, lousamacht!“ přivolala jsem ho poté, co zase vtrhnul do dveří. (Musaade, prosím tě!)
Čekala jsem, že se dál slova ujme Shadya, protože má arabská slovní zásoba je velmi omezená a Musaad umí anglicky jen dobrý den. Mluví sice rusky, ale tomu jsem schopná jen pasivně rozumět. Sama ze sebe nevypravím jedinou větu.
Nicméně Shadya cudně klopí oči a nic.
Takže jsem nucena vyhrabat v hlavě slovní zásobu z lekce Počasí, Oblečení, Imperativ, Zdvořilostní konverzace a popsat lámanou arabštinou, že na Sokotře je vedro, Shadya by si ráda dáchla bez balta, ale to by Musaad musel být tak laskav a zaklepat, než vstoupí do dveří...
Shadya na mě zírá, protože dosud jsme se spolu bavily jen anglicky a netušila, co všechno jsem již schopná v arabštině vyplodit.
Musaad souhlasně kývá, samozřejmě to bude respektovat. Taková jednoduchá domluva, ale bez mého mediátortví by se k ní tihle dva lidé kvůli konvencím zřejmě nemohli ani přiblížit. Ledy padly, Shadya a Musaad se od té chvíle spolu normálně baví, vedou dlouhé hovory na verandě, ona samozřejmě důkladně zahalená, a Musaad jí poskytuje své cenné zkušenosti, které na ostrově jako informační důstojník nasbíral.
Uf, to teda zas byla jemenská kovbojka!
Bhdn
