Domov lepší než vlastní domov
Jemenský sirotčinec jsem si, upřímně řečeno, představovala jako místo hrůzy. V zemi, kde institutce z principu nefungují, to ani nešlo jinak. Nicméně Ramadán se blíží a je pravý čas podarovat potřebné. A tak jsme se s Drahou a jejími dětmi vypravili do dětského domova, kam nás zavedla kamarádka Afrah, která tam vždy odpoledne pomáhá dětem s domácími úkoly.
Nadace Al-Rahma (milosrdenství) provozuje první dívčí sirotčinec v Jemenu. Domovy pro chlapce tu byly vždycky, ale tenhle první pro děvčata vznikl až v roce 2001. Začínalo se samozřejmě na koleně, ale o dva roky později se podařilo založit nadaci a ministerstvo práce a sociálních věcí udělilo licenci. Dnes v dětském domově žije přes 300 dětí. Vedle 240 dívek jsou tu i chlapci, jejich bratři. Chlapecké oddělení bylo otevřeo až později, z touhy udržet sourozence pohromadě. Máme ale smůlu. Děti jsou zrovna na výletě v Adenu, doma zůstali jen ti nejmenší. Afrah nám tuto důležitou informaci jaksi zapomněla sdělit. A tak si prohlížíme jen prázdné pokojíčky.
Na co je v Jemenu sirotčinec?
Ještě před prohlídkou dostáváme džus a manažerka Inas nám poskytuje základní informace o této instituci. Sděluje nám je perfektní angličtinou, rozdává propagační materiály. Je velmi mladá, působí však velmi profesionálně. Nosí intelektuálské brýle s tlustými černými obroučkami, přesto si rychle přes obličej přetáhne niqáb, když uslyší, že vchází muž. V nadaci prý pracuje tři roky, předtím žila v zahraničí. Vedle své manažerské práce učí děti angličtinu, prý už od 5:30 ráno.
Hned se ptám, jaké děti se tady v Jemenu do sirotčince dostávají. Jemenské rodiny jsou přeci velké a panuje v nich velká solidarita. Mnohdy je jedno, které děti jsou čí. Tak na co je tady potřeba sirotčinec?
Ines mi odpovídá sbírkou hrůzostrašných příběhů. Ukazuje se, že dětský domov v Jemenu je spíš něco jako český Klokánek. Tedy instituce, kam se nedostávají nechtěné děti, ale dětské oběti psychického či fyzického násilí. Malá holčička, která spí po obědě zachumlaná v dece, je zde proto, že její matka neusnesla smrt manžela a začala ohrožovat své děti. Tento případ má naději se spravit. Většina malých obyvatel domova se však nemá kam vrátit a budou mít celý život co dělat, aby zapomněli na prožité tragédie.
Premiantka s temnou minulostí
Například třináctiletá dívka v barevném šátku, kterou jsme potkali u vstupu, byla dva měsíce týrána, než se dostala do tohoto bezpečného útočiště. Po smrti jejích rodičů si ji k sobě vzala teta, ale její manžel nechtěl děvče živit zadarmo. Muselo pro něj pracovat v jeho kátovém sadu. Při noční hlídce však tehdy devítileté dítě usnulo a sad mezitím neznámí zloději sklidili. Rozzuřený otčím dítě přivázal řetězy v boudě, spálil jí vlasy, na těle jí tavil igelitové pytlíky. Po nekonečných týdnech uslyšel její nářek soused a zavolal policii. Holčička měla proleženiny plné červů. Ines nám ukazuje novinový článek o jejím případu doprovázený hrůzostrašnými fotografiemi.
Dnes dospívající dívka výtečně prospívá ve škole, udělala dva ročníky v jednom školním roce a má velké studijní plány. Děti z domova studují dokonce na kvalitních soukromých středních školách, neboť sirotčinec pro ně dostává vždy pár míst zadarmo. Ti, kdo nejsou studijními typy, se učí různým rukodělným pracím, aby se sami dokázali uživit. Tkají koberce, vyrábějí suvenýry, vyšívají, šijí šaty. V dílně obdivujeme svatební róbu pošitou zlatámi kapkami. Jsou to slzy štěstí, které si majitelka šatů záměrně zvolila.
Kam s dětmi po rozvodu
Řada dětí se sem dostane poté, co je jejich rozvedená či ovdověná matka donucena (obvykle mužskými příbuznými) se znovu vdát. Ať je o ni postaráno. Problém je, že podle jemenské tradice si žena sebou do nového svazku nepřivádí svoje děti. Ty často končí na ulici, anebo u příbuzných, jejichž péče je mnohdy spíš ubližováním.
Rozdáváme malým dětem čokoládky a nejvíc se po nich natahuje chlapeček v oranžovém tričku. Jeho rodiče zemřeli při automobilové nehodě. Jeho matka v devátém měsíci těhotenství byla sice převezena do nemocnice (což se obětem nehod v Jemenu většinou hned tak nepoštěstí), ale zachránit se ji nepodařilo. Chlapec se narodil císařským řezem. Ačkoli si ho chtěla k sobě vzít matčina sestra, její manžel to nedovolil. Prý není tak bohatý, aby živil cizí krky. A co v Jemenu řekne chlap, to platí. Hoch skončil tady v dětském domově a možná je na tom mnohem líp, než kdyby ho vychovával otčím...
Jemenská pomsta na dětech
Další strašný případ má Inas opět zdokumentován novinovými výstřižky. Manželka hrozila rozvodem a muž ji v hádce zabil, stejně jako jejich novorozené dítě a nakonec i sám sebe. Jenže pár pocházel ze dvou různých vesnic a za dvě zavražděná těla chtěl ženin kmen tradiční jemenskou odvetu – dvě mrtvoly z mužova kmene. Což znamenalo zabít jejich další dvě děti, protože děti v Jemenu patří mužovi. Co na tom, že se zároveň jednalo o děti matky, jejíž smrt se měla pomstít. Taková je v Jemenu odveta.
Vykonavatelé pomsty dům se zbývajícícmi třemi dětmi zapálili. Naštěstí malým pomohla jejich teta uprchnout a ukrýt se. Děti přebývaly na smetišti, nejstarší sestra sbírala odpadky, pily vodu z kalužin. Na jedné z jejích výprav si jí po několika měsících všimla policie a zuboženou trojici dopravila do sirotčince. Dva měsíce prý trvalo, než sourozence zbavili červů, jimiž měli prolezlou ústní dutinu.
Šťastný konec – a byla svatba
Provozovatelky sirotčince se učily za pochodu. Poté, co jim na začátku po několika letech péče odvedl 12-ti a 13-tiletou dívku jejich strýc, aby je mohl výhodně pro(v)dat a nahrabat si věno placené ženichy, bylo zavedeno pravidlo, že instituce získá každou ze svých chovanek do své péče. Dívky domov opouštějí až po sňatku, anebo zde zůstávají natrvalo jako zaměstnankyně nadace. O mladé ženy ze sirotčince je docela zájem – jednak jsou jako nevěsty docela levné (v době, kdy průměrná svatba v Jemenu jako jedné z nejchudších zemí světa stojí 3000 dolarů), jednak jsou dobře vychované, nestojí za nimi vyčůraná rodina s přemrštěnými požadavky, a navíc za svatbu se sirotkem získá muslim extra body u Alláha.
Poslední svatba byla v domově před měsícem. Vdávala se dívka, která tu má ještě sestru a malého bratra. Děti se sem dostaly po smrti otce, který byl s jejich matkou Egypťankou rozveden. Matka, která se po rozvodu vrátila do Egypta, celých pět let netušila o manželově smrti a o tom, že se o děti nemá kdo starat. Ředitelce sirotčince trvalo jeden a půl roku, než s minimem vstupních informací matku dětí vypátrala a přivezla ji do Jemenu. Svatbu nejstarší dcery navštívila navíc i jejich dosud neznámá sestra ze Saúdské Arábie. No není to jak z filmu?
Pravidelný režim pomůže zapomenout
„Vzhledem k tomu, z jak narušeného prostředí děti pocházejí, je především nutné zavést jim do života řád,“ říká Inas. Proto v domově panuje pravidelný režim a jeho dodržování se přísně kontroluje. Dívky žijí v „bytech“ o třech pokojích po třech, koupelně a kuchyni. Čtvrtý pokoj obývá nejstarší dívka, která má více povinností, a „matka“. Jí se stávají bezdětné ženy, anebo vdovy, jež tu často žijí i s vlastními dětmi. „Není žádoucí, aby ‚matka‘ měla svoje vlastní děti doma, kam se za nimi bude každý den vracet. Musí cítit, že její děti jsou tady,“ vysvětluje Inas.
Při prohlídce dětského domova jsme velice překvapeni. Pokojíčky jsou zařízeny evropským stylem, s dokonale ustlanými postelemi, závěsy, koberci a skříněmi, kde je vše vyskládáno do dokonalých komínků. O takhle pěkném a čistém prostředí si většina dětí z jemenského venkova může nechat jen zdát. Takový průběrný jemenský barák má jen zem pokrytou syfilidními koberci, kolem stěn promaštěné polštáře s různou havětí, a oděvy se věsí prostě na hřebík. Žádná vlastní skříň, žádná vlastní postel. O knihovně a počítačích, které mají děti v sirotčinci k dispozici, ani nemluvě. Však vedení domova přišlo na to, že návštěvy u rodin jim chovanky jen strašně kazí. A tak se zavedlo, že rodina smí dítě v domově navštěvovat každý pátek (muslimská neděle), ale návštěvy doma jsou pouze výjimečné, u příležitosti svatby nebo pohřbu, a navíc s dozorem.
Ramadánové milosrdentsví. Připojte se.
Sirotčiněc dostává příspěvek od vlády, ten však stačí pokrýt jen roční náklady na vodu a elektřinu. Veškerý zbytek pochází od soukromých dárců, kteří většinou pocházejí z Jemenu. Nadace kromě dětí ve svém domově podporuje i dalších asi 500 případů, kdy dítě má matku nebo bratra, kteří jsou schopni se postarat, nemají však dostatek finančních prostředků. Dotace na jídlo apod. jsou poskytovány jinou než finanční formou, aby byly využity účelově a nějaký vykuk je neutratil třeba na kátovém trhu.
Přichází muslimský posvátný měsíc Ramadán, měsíc velebení Alláha, času s rodinou a štědrosti. Pokud byste letošní Ramadán taky rádi oslavili dobrým skutkem, pošlete příspěvek v Kč na české konto 4193085001/5500. Zveřejněným výpisem prokážeme, kolik peněz přišlo, a příjmovým dokladem sirotčince Al-Rahma doložíme, že byly předány těm, kdo je opravdu potřebují.
