Dostaňte zajíčka z jeho pelíšku v....pásmu Gaza
V poslední době hladinu stojatých vod českých médií, občas narušenou vlnkami ekonomické krize, řeckého krachu nebo ropnou megaskvrnou v Mexickém zálivu, pořádně rozčeřila aféra s přepadením lodí s humanitární pomocí plujících do pásma Gazy izraelskou armádou. Jinak proizraelská či neutrální orientace světových mocností a OSN naznala po zabití devíti aktivistů trhliny a i česká mediální a politická scéna, obvykle stranící v otázkách blízkovýchodní palestinské krize Izraeli, se odhodlala k opatrným vyjádřením ve směru nelegitimnosti a nelegálnosti zásahu. Tedy když pomineme reakce některých politiků pravicového ražení.
Politická situace v Palestině není jednoduchá už od pádu Osmanské říše. Izrael okupuje (v oficiální terminologii izraelských orgánů „spravuje“) Gazu od r. 1967 a postupně doplnil okupaci i blokádou, která má za cíl oslabit pozici radikálního v hnutí Hamás v oblasti. Přesněji řečeno, abychom Izraeli nekřivdili, oficiálně přestal Gazu okupovat a stáhl z ní své osadníky i armádu v roce 2005, ale po vítězství radikálního Hamásu ve volbách v roce 2007 a následných střetech mezi ním a Izraelem zahájil blokádu pásma. Ponechme stranou otázku, zda byl v kauze lodí po právu postup Izraele či aktivistů, nebo i to, jestli je Hamás teroristickou organizací, s níž je třeba bojovat jakýmikoli prostředky, či regulérním reprezentantem národně osvobozeneckého boje. Neřešil bych ani to, jestli je okupace horší či lepší než následná blokáda, protože fakticky se od sebe příliš nemusí lišit. V centru všech událostí stojí totiž více než jeden a půl milionu nevinných normálních lidí (i když muslimů a Arabů navrch), kteří chtějí vést běžné pinoživé živůtky, ale jednoduše tak úplně nemohou, protože je jejich země obklopena bariérou. Asi milion z nich má postavení uprchlíků, jako přes tři čtvrtě milionu Afričanů v Jemenu, ale všichni bez rozdílu jsou odkázáni na potravinové dávky poskytované izraelskou nikoli již okupační, nýbrž blokační, správou.
Zdroj: Wikipedia
Blokáda je izolace. Normálně se používá ve válkách proti nepřátelské válčící straně nebo v míru proti zlejm hochům a bez velké nadsázky se dá říct, že jejím cílem je vyhladovět obyvatelstvo země a přivést ji tak k naprostému rozkladu, v lepším případě svržení těch nahoře hladovým davem. Blokáda je vždycky namířena proti civilům, kteří nemají na chod událostí vliv. Pod blokádou se dá žít i velmi dlouho, jak ukazuje příklad Kuby, Íránu nebo Severní Koreje, ale není to žádný med (to je zřejmé hlavně u té Koreje, která celkem často trpívá hladomory s obrovskými ztrátami na životech). Pokud je země potravinově soběstačná, může si základní životní potřeby obstarat sama, ale stěží víc. Jen si představme, že by byla obklopena blokádou Česká republika – dovozového zboží, hlavně z Číny, počtem zásadně převyšuje zboží tuzemské a místní produkce spíš upadá. Záhy bychom byli kratší o všechno, co se nevyrobí doma, a přiznejme si, že dnes už se doma vyrobí v dostatečné míře tak akorát brambory a škodovky. Gaza je jen kus pouště u hranic Izraele s Egyptem, tam se dá něco vypěstovat nebo vyrobit jen obtížně, hlavně když se na jednom kilometru čtverečném placatíte s dalšími 3881 ubožáky (pro srovnání: Praha má hustotu osídlení asi 2343 obyvatel/km2, tedy o více než třetinu menší, a nedá se tam hnout, natož aby si tam člověk vypěstoval ředkev). Blokádou tak ekonomika Gazy bez debat trpí a to se přenáší i na běžné obyvatele.
Jejich život není jednoduchý a na rovinu, není to fér, protože ty děcka, maminy, staroušci a pantátové se ničím neprovinili. Vsadím se, že většina z nich ani neví, jak udělat molotovův koktejl nebo sborku a rozborku kalacha. Poutavou komiksovou formou o tom vypráví Joe Sacco ve své „Palestině“. Život jim ale neztrpčuje jen chudá a jednotvárná strava a chybějící zboží denní potřeby (o luxusním ani nemluvě), nýbrž také řada byrokratických opatření okupační správy spojená s nemožností opustit pásmo a přejít do další palestinské oblasti, Západního břehu Jordánu. Nejde jen o pohyb zboží mezi oblastmi, ale často jsou tak rozděleny i celé rodiny s nemožností opětovného setkání. Fakticky platí, že Palestinec s trvalým pobytem v Gaze nesmí vstoupit na území Západního břehu Jordánu, a to ani složitou cestou přes Egypt a Jordánsko.
Zdroj: Wikipedia
Jak moc otravné a limitující to může být, ukazuje počítačová hra „Safe Passage“ (v překladu bezpečný průchod; je to trochu dvojsmysl, protože „passage“ znamená i tunel a tunely se do Gazy pašují nedostatkové potraviny a jiné zboží – údajně ale i zbraně). Hraje se přímo v internetovém prohlížeči a je dost názorná, takže excelentní znalost angličtiny není nutná. Smyslem hry je přiblížit (ne typickému) hráči izraelské vojenské a jiné oficiální dokumenty a obstrukce v nich obsažené v jednodušší formě a tím mu zprostředkovat atmosféru spojenou s blokádou.
Zdroj: Bonusweb
Hru nechala naprogramovat izraelská nezisková lidskoprávní organizace Gisha: Právní centrum pro svobodu pohybu. Jejím cílem je chránit svobodu pohybu a další lidská práva Palestinců v souladu s mezinárodním právem a domácí izraelskou legislativou. Jak název napovídá, je to právnický spolek složený z Židů i Arabů obojího pohlaví, který poskytuje právní pomoc a další servis Palestincům, jejichž lidská práva jsou omezována. Tímto usiluje nejen o pomoc jednotlivci, ale i o zlepšení situace Palestinců celkově, podporu a propagaci myšlenky jednoho palestinského státu ze dvou zemí a v neposlední řadě o zvyšování upadající právní kultury v Izraeli. Zkuste si ji zahrát, třeba tím více porozumíte problémům ne tak vzdálené části světa, které se nepřímo dotýkají i nás.
Zdroj: Bonusweb
A jak dnešní novinka souvisí s Jemenem? My si totiž tuto hru zahrát nemůžeme. Naše prohlížeče nedokážou načíst adresu její webové stránky. Nejdřív jsme si mysleli, že je chyba na naší straně přijímače, ale záhy nám to došlo. Web má koncovku „il“, což je izraelská národní doména. A Jemen se s Izraelem vzájemně nenávidí (údajně také proto mají v Jemenu jako volný den čtvrtek a pátek, a ne pátek a sobotu, jako v některých jiných arabských zemích, protože sobota, šábes, je tradiční židovský den volna). Izraelské stránky nejsou blokovány oficiálně (s obvyklým „pornografie a HIV“ nápisem), ale prostě nejsou vůbec k nalezení. Je to samozřejmě jen domněnka, která je těžko ověřitelná, ale funguje to stoprocentně. Paradoxní je, že stránky samotné organizace Gisha dostupné jsou, jelikož má jejich adresa neutrální mezinárodní koncovku „org“. Ještě větším paradoxem ale je, že Gisha se takto snaží pomoci Palestincům, tedy souvěrcům a etnickým příbuzným Jemenců, a konvenuje tak vlastně s oficiální propagandou jemenské vlády. Cesty mocných jsou zkrátka nevyzpytatelné...
P.S. Hra vznikla s finanční podporou Evropské Unie.
SK
Zdroj:
