Hadramawt jemnocitný a divoký
Hadramawt je oblast na východě Jemenu, kterou pokrývá široširá horká poušť. Život se tam soustředil do mocných kaňonů zvaných arabsky wádí, kde v monzunových částech roku teče řeka a dělá tak žár rozpáleného prachu a skal alespoň trochu snesitelný. I když s vodou přicházejí moskyti a ti dokážou proměnit život v peklo.
Nejširší wádí Hadramawt se táhne západo-východním směrem a dalo název celé oblasti. Z něj na všechny strany vybíhají další klikatá řečiště, z nichž nejznámější je wádí Da’wan (čti Duan) jdoucí jižně k pobřeží Arabského moře. Území je díky svým poměrně extrémním klimatickým podmínkám a díky velké vzdálenosti od Sana‘a, od něhož ho dělí rozlehlá poušť, považováno za divoký východ. Lidé z Hadramawtu jsou temně snědí a v Sana’a je poznáte na první pohled. Vyznačují se tvrdými rysy, nedbalým oblečením a tím, že jedí rukama i v Mövenpicku.
Vzdálený Hadramawt
Hadramawt je divoký tak nějak historicky. Nikdy pořádně nepatřil k Jemenu a vlastně k němu nepatří dodnes. Ve wádí Hadramawt se dodnes dějí věci pod dohledem lokálních šejků bez ohledu na centrální jemenskou vládu. I Britové za Adenského protektorátu byli dostatečně chytří, aby si Hadramawt smluvně připojili, ale spíš ho nechali sám sebou. V té době se tam řezaly dva ambiciózní vládnoucí rody Kathiri a Qu‘aiti a bylo lepší je nechat jejich válkám. A tak z pohledu mocenských center Sana’a, Adenu a za imamátu Taizu, která všechna leží na západě, byl Hadramawt prostě nezvladatelný a divoký.
Přitom tam existovaly organizované útvary dávno v době, kdy v západní části dnešního Jemenu nebylo nic než znesvářené opevněné vesnice, které si proti sobě stavěly důmyslné střílny a neustále si při přepadech kradly, co se dalo. Hadramawt si už ve starověku šikovně obchodoval s kadidlem, které tehdy bylo vysoce hodnotnou komoditou, a nějaký hadramawtský princ se jistě i ucházel o ruku Bilqis, známé jako královna ze Saaby, která to v Šalamounově době rozjížděla na území dnešní provincie Mareb. Takže zatímco v západních oblastech se mezi sebou divoce řezaly kmeny, wádí ve východních pouštních částech pomalu ale jistě budovala bohatsví, rozlehlé paláce a kulturní hodnoty, jimiž se seyunské muzeum v bývalém sultánském paláci chlubí dodnes.
Hadramawt a příjemný životní styl
Byli jsme naprosto unešeni zdobností hadramawtských domů, které dosahují velikosti paláců, jejich sněhobílými i barevnými omítkami, kudrlinkami na průčelích, vyřezávanými okenicemi, záclonkami. V jiných částech Jemenu jsme se zatím nesetkali s takovým smyslem pro dekoraci a detail. V dosud navštívených venkovských oblastech jsme viděli jen obyčejné kamenné domy obklopené odpadky, hnojem a dalšími součástmi hospodářství, s nedbale sbitými ohradami pro osla či pár ovcí. Snažili jsme se přijít na to, proč se v Hadramawtu od první chvíle cítíme tak dobře. Po pár dnech to bylo jasné – zatímco jinde jsme naráželi jen na každodenní úmornou dřinu pro pár věder vody a otep čiroku, tady si lidé uměli udělat život pěkný.
Řečiště táhnoucí se středem wádí lemují zelené palmérie plné datlových i kokosových palem. Objevují se šachovnice různě velkých políček a dokonce potkáváme i zemědělskou mechanizaci – jev v Jemenu dosud nevídaný. Traktory a kombajny v nás vzbuzují dojem hojnosti, pokud se toto slovo dá vůbec v Jemenu použít. Je to však jen hojnost ve srovnání s jinými dosud navštívenými oblastmi. Ve skutečnosti není v Hadramawtu obživa, stovky mužů bez práce odcházejí do Saúdské Arábie a dál do Asie. Řada z nich tam nadělala docela jmění a jejich domy se pak dají už z dálky poznat díky zářivosti a barevnosti omítek.
Dokonalým příkladem je šejk Bukshan, který rozjel v Saudi velice výnosné byznysy a dnes sponzoruje svoji rodnou vesnici: postavil tam silnici, nemocnici, vydláždil uličky, na náhorní plošině nad Bukshanem právě dostavěl poměrně vkusný hotelový rezort s arabskými domky. Jinak je tomu však u rodiny bin Ládinů, jejichž palác ve vesnici Ribat jen chátrá a samotný Ribat se od těchto svých zámožných rodáků zřejmě nikdy ničeho nedočkal.
Jedinečná hadramawtská architektura
Domy v Hadramawtu se staví z hliněných cihel. Hmota na ně vzniká smícháním místní půdy - spíš prachu s vodou a nasekanou slámou. Toto bahýnko cihláři kydají do dřevěných forem, jimiž cihlu vytvarují, a pak nechají prostě uschnout na slunci. Ve wádí se vyvinul zcela ojedinělý architektonický styl domů se zkosenými stěnami, které mají zajistit odvod vody při deštích, aby se dům nepodmáčel. Při tomto stavebním materiálu je vám jasné, jak ničivé jsou tady povodně. Cement a beton se zde rozšířily až po sjednocení Jemenu v roce 1991, ale dodnes převládají stavby hliněné. Hadramawťané to prostě mají rádi po svém.
Ve wadi Da’wan má většina domů nahoře ve vyšším patře vnitřní dvůr, do něhož není zvenku vidět a který ze tří stran obepínají další patra. Ta dvoru zajišťují stín po většinu dne, což je velmi potřeba v horkých měsících, kdy teplota stoupá dost nad čtyřicítku. Majitelé domů se nechávají inspirovat různými slohy a co se jim líbí, to napodobují. Proto má spousta místních staveb namalované falešné sloupy, okna, bílé budovy připomínají architekturu Indonésie a Singapuru, kam plynula významná emigrace z Hadramawtu za prací a penězi.
Když v Hadramawtu prší
Celým wádím až k pobřeží se vine asfaltová silnice, již před pár lety postavila vláda. Předtím se tu jezdilo po kamenné cestě a projet celé wádí trvalo několik dnů. Nicméně místní prý byli víc spokojeni s vlastní, kamennou cestou. Prostě dosáhnout až sem na východ není pro politické elity ze Sana’a vůbec lehké. Asfaltka je na několika místech přerušená nedávnými ničivými povodněmi. Silnice často křižuje široké řečiště plné oblých bílých kamenů, které naznačuje, že při deštích je tu proud opravdu silný.
Všechna voda jde z okolních náhorních plošin okamžitě dolů do wádí, a tak mají jednotlivé vesnice domluvený signál pro přicházející povodeň: tři výstřely z kalašnikova. V takové chvíli je nutné vzít nohy na ramena, zanechat práce na polích, v palmérii nebo kozí stádo napospas a spěchat pryč z řečiště a raději rovnou na úpatí zvedajících se skal. Při naší návštěvě v tzv. zimním období, kdy teplota nestoupla nad příjemných 30 stupňů, však nebylo po nějaké vodě ani památky. Barevnou vzpomínkou na někdejší proudy byly desítky igelitových pytlíků zachycené ve větvích nižších palem.
Jedině ve wádí Adim jsme spatřili šedomodrou hladinu říčky táhnoucí se podél palmových polomů z minulé povodně. Byla to první tekoucí řeka v Jemenu, již jsme viděli (nárazové proudy dešťové a odpadní vody ve vydlážděném korytě řeky Sailah v Sana’a nepořítáme). Ve wádí Adim se na břežích procházely volavky a byla by to úplně idylická scéna, kdyby nahoře na náhorní plošině nevypaloval Total u svých vrtů zemní plyn a nezamořoval vzduch hustým černým kouřem.
(Ne)bezpečný Hadramawt
Hadramawt však není tak idylický, jak se zdá. Má tu operovat Al Kajdá, v náboženském centru Tarim jsou madrasy, v nichž není jisté, co se přesně učí, v Shibamu loni v březnu vyhodil mladý atentátník do vzduchu čtyři korejské turisty. Od té doby se Hadramawt obecně považuje za nebezpečný, turisté přestali jezdit a místní početné hotely s bazény zejí prázdnotou.
Na cestování po Hadramawtu vláda přiděluje turistům policejní doprovod. Je to policajt s kalašnikovem, který dřepí vzadu v autě mezi batohy a podřimuje. Ačkoli jemenská láda tuto ochranu poskytuje zdarma, policajt vyžaduje cigarety, kát, kredit do mobilu, samozřejmě ho musíte krmit ... no prostě se docela prodraží. My jsme vyfasovali střízlíka Walida, takový chudáček to byl, kalhoty z něj padaly. Bylo nám jasné, že pokud by se mělo něco semlet, budeme my zachraňovat jeho. Svoje křehká zádíčka si neustále rovnal o svůj kvér a když jsme viděli, jak s tou zbraní švihá na všechny strany, přáli jsme si, ať to radši nemá nabité. Ve městě dělal důležitého, ve své modré uniformě nám zastavoval kynutím ruky auta, abycho mohli přejít jak mateřská školka, ale sotva jsme ho vzali na hodinovou procházku palmérií, skučel, že jsme ho málem zabili. Den na to se pohádal s naším průvodcem, protože chtěl kvalitnější kát, a když mu byl odepřen, urazil se, převlekl se do civilu a odjel domů.
Zanechal nás tedy bez ochrany a když náš průvodce Gaga volal policejnímu šéfovi, aby si na Walida stěžoval, dostalo se mu typicky jemenské odpovědi: „My víme, že Walid se má hodně rád a chce hodně peněz, už měl podobné konflikty, ale je člen policie a tak ho musíme s turisty posílat.“ V tu chvíli bylo jasné, co si všichni včetně policejních špiček o té tzv. ochraně turistů ve skutečnosti myslí.
A tak jsme dál jeli bez Walida. Na další cestě nám na checkpointech občas do auta na nějaký úsek nacpali dalšího joudu s kvérem. Absurdita byla dotažena do dokonalosti při ranní cestě z Bir Ali do Mukally, kdy jsme si museli dojet vojáka vyzvednout do restaurace, kde snídal, protože kdybychom čekali, než se to hovado nají, uletělo by nám letadlo. Voják si vzal vlastní policajtské auto s lavicemi na korbě a po cestě nabíral stopaře a fungoval jako sběrné taxi. Inu, policie slouží lidu.
Low profile v hadramawtském stylu
Náš průvodce Gaga však na rozdíl od našich bodyguardů nebral bezpečnost na lehkou váhu. Hned po příletu do Seyunu nás sprdnul, jaktože na sobě nemáme tradiční omotávací sukni mauaz a šátek (v Čechách zvaný arafaťák) kolem hlavy. A tak nás hned hnal na súq, kde jsme pořídili mauazy s hadramawtským vzorem a fotrovskou károvanou košili, kterou tu k mauazu všichni nosí. Sám Gaga nasadil totálně low profile a svůj severojemenský thoub (bílá noční košile až na zem) vyměnil za hadramawtský mauaz, košili a vyšisovanou džínovou vestu. Vypadali jsme jako tři pouliční povaleči a do místňácké dokonalosti nám chyběly jen pantofle s očkem na palec.
Jak se po návratu ukázalo, Gaga se opravdu obával teroristického útoku a více méně jen do Hadramawtu zemřít. Před odjezdem totiž sepsal bratrovi všechny své dluhy, aby je kdyžtak za něj mohl zaplatit. My velmi oceňujeme, že je Gaga průvodcem tak oddaným přání svých klientů a věříme, že příště s jeho pomocí pronikneme i do Marebu, jenž je kvůli únosům a útokům turistům uzavřen.
Zraněný Hadramawt
Z bezpečnostních opatření v Hadramawtu nám šel mráz po zádech. Ani ne z nebezpečí útoku, ale z toho, jaký dopad má jeden takový útok na celou oblast. Ačkoli dost pravděpodobně kolem nás nebyl jediný člověk s násilnými úmysly, všichni jednají, jako by bylo wádí plné teroristů. Policejní ochrana, checkpointy, ostraha s kalašnikovy, která při setmění vyhání turisty z vyhlídky nad Shibamem, protože s viditelností klesá bezpečnost. Jen o pár metrů dál, než jsme stáli, totiž před necelým rokem zemřeli ti Korejci při bombovém atentátu. I oni se jistě necítili nijak ohroženi a možnost stát se terčem teroristického útoku brali za absurdní. Co po tom útoku zbylo, je pár očazených kamenů u vyhlídky a ochromená oblast, která ještě nedávno žila z turistického ruchu. Řada hotelů zůstala nedostavěná, anebo je jejich majitelé zavřeli a odešli do Saudi. Stejně tak krámky se suvenýry, cestovní agentury a řidiči vozů k pronájmu.
Přesto Hadramawt není zcela bez turistů. Potkali jsme sólo cestujícího Čecha v plátěných trenýrkách, který vypadal, že mu terorista ukradl kalhoty. Potkali jsme blondýnku v šortkách nad kolena, která do Sibamu přijela s bandičkou mladých Čechů. Dřív se Češi v zahraničí poznali podle batohu Gemma, dnes podle šortek v muslimské zemi? Po x měsících života v Jemenu jsem na tyto lidi koukal jako na zjevení. Když už nemají respekt k místní kultuře a jsou nesenzitivní ke svému prostředí, proč nevnímají aspoň to bezpečností riziko. Trenýrky v Hadramawtu jsou základním viktimologickým prvkem asi jako peněženka strčená v zadní kapse kalhot.
Má turista zodpovědnost?
Jasně že se pravděpodobně nic nestane, ale člověk by měl spíš přemýšlet nad důsledky toho, pokud někoho svým chováním zbytečně vydráždí a cokoli se stane. Protože takový incident nebude mít důsledek jen pro mě jako aktéra, ale pro celou oblast, v níž k nějakému průšvihu došlo – ať už to bude zvýšená kontrola armády a policie, uzavření oblasti cizincům, ochromení turistického ruchu a úpadek živnosti drobných podnikatelů. Jasně, že se pravděpodobně nic nestane. Ale to si ti Korejci říkali taky.
Turista (nebo cestovatel, pokud se tak někdo označuje raději – ale v Hadramawtu jsme všichni byli turisty) prostě musí přijmout svou osobní zodpovědnost vůči oblasti, do které se přijel podívat.
View Hadramawt in a larger map
