Iniciativou ku zlepšení dopravní situace!

Tak po čarodějnicích něco oddychovějšího. Mnohokrát jsme zmínili příšerný stav silničního provozu v Jemenu. Bohdanka s oblibou říkává, že pokud tady zhyne násilnou smrtí, tak to nebude ve válce nebo následkem teroristického útoku, ale protože ji zabije nějaký vůl na silnici. A nutno přiznat, že statistiky úmrtnosti při dopravních nehodách, byť značně neúplné, neboť vystihují jen situaci ve velkých městech, jí dávají za pravdu.

Nějaká pravidla existují (vyprávěl mi to, téměř jako legendu u táborového ohně, jeden policajt), ale nikdo je nedodržuje. Kdysi dávno, když u nás ještě jezdily po cestách spíš volské povozy a před každým autem musel běhat praporečník se snad dala případná setkání s jiným dopravním prostředkem řešit gentlemanskou dohodou, pukrletem a následným „Rukulíbám“, ale ty doby jsou, snad bohužel, dávno pryč. V Jemenu ovšem proběhla industrializace a s ní spojené rozšíření automobilismu až v posledních 20, 30 letech, a nad to dost narychlo a chaoticky. Proto se tady metoda „gentlemanského“ řešení uchovala dodnes.

Co se však dá použít v malém měřítku, nevyhovuje potřebám automobilové civilizace. Ta dorazila i do Jemenu a auto má spousta lidí, vlastně spíš rodin, protože je Jemen pořád ještě chudou rozvojovou zemí. V davu řítících se plechových miláčků různého věku i stavu „rozpadnutosti“ se jakékoliv dohody dosahuje těžko. Gentlemanství suchého anglického stylu navíc není Jemencům úplně vlastní, takže jejich řešení silničních zapeklitostí vypadá spíš jako taková postrkovaná těsně před tím, než si gentlemani navzájem povyrážejí zuby svými mahagonovými špacírkami. Hodně se huláká, troubí (ano, když Jemenci řeknete, že u nás se v uzavřené osadě klakson používat nemá, vůbec to nepochopí), každý spěchá víc než ti ostatní a nectí se ani elementární pravidla přednosti. To samozřejmě vede k naprostému chaosu a činí projetí sebebezvýznamnější křižovatky dobrodružným zážitkem srovnatelným s během s býky ve španělské Pamploně – řítí se na vás obří neovladatelná věc a kdo uhne dřív, vyhraje. Apropos, ještě k tomu rozbíjení hub špacírkami, v Sana‘a se stává i to, že v hádce následující po kolizi dojde i na všudypřítomné džambíje. A tak se dva vzteklí „účastníci dopravní nehody“ honí po frekventované silnici s dýkami v rukou a okolo nich se pomalu tvoří zácpa, protože se každý ze svého auta chce podívat, co se děje.

Vláda se s tím snaží něco dělat. Ve spolupráci se zahraničními dárci a partnery rozjíždí informační kampaně a pokouší se lidi přimět, aby alespoň získali oficiálně řidičák. To neznamená projití povinného kurzu, ale vlastně jen podání žádosti o doklad a jeho vydání. Většina řidičů totiž neabsolvuje ani to. Ke zlepšení situace občas na velké křižovatky staví dopraváka (raději více najednou), aby tamní frkér řídil, ale znáte to, tohle nefunguje ani v Česku. A když nepomáhá prevence, nastupují sankce, takže obzvláště drzí porušovatelé předpisů jsou bez milosti pokutováni. Pokuty jsou na místní poměry dost mastné a nejsou ukládány a placeny na místě, ale vždy až jednou za čas, když řidič přijde na úřad zaplatit daň z vozu. Policajti u silnice si prostě zapíší provinilcovu espézetku, aniž by auto zastavovali nebo cokoli vyšetřovali. Překvapený řidič pak zjistí své provinění až když dostane účet k zaplacení. Často v řádu desetitisíců riálů, což je pěkná darda. Ale hlídek je málo a aut mnoho, proto v síti uvízne jen zlomek ryb a pokutování nemá valný vliv na chování celého řidičského národa.

Poslední revolucí v oboru pravidel silničního provozu bylo (kromě chystané nové právní úpravy, jež však zatím leží někde v šuplíku) zavedení povinného používání pásů okolo přelomu roku. Rozjela se masivní kampaň, policejní hlídky vyrazily do ulic. Hlavním výsledkem celé akce je to, že řidiči drží sponu pásu v rozkroku mezi nohama, aby to vypadalo, že jsou připoutaní. Díky bohu za to, že většina aut tady má automatickou převodovku...

Pokusy o nápravu věcí se promítly i do rozmísťování dopravního značení. Situace se docela zlepšuje a můžete narazit na spoustu značek a směrových ukazatelů. I semaforů je čím dál víc a jde – li elektřina, tak i fungují. Místy se dokonce dá mluvit o inflaci značení. Je to trochu podobné stavu v ČR. Nezabere – li jedna značka, přidá se další a další a další etc., etc., aby se mohl po několika letech udělat audit, který odhalí, kolik cedulí (a peněz) se vyplácalo nadarmo. K auditům v Jemenu zatím nedospěli, také těch značek tolik nemají, ale k přeplácanosti už se dokázali dopracovat.

No řekněte, není to půvabná symetrie? Téměř každé druhé parkující auto má svoji vlastní značku zákaz zastavení! Pikantní na celé věci bylo to, že vlevo ode mne mimo záběr se nacházel přístřešek, pod nímž stála policejní hlídka s autem.

SK