Kterak Mladí vytvořili Radu a co z toho všechno povstalo...
Jemenské hnutí mladých revolucionářů, kteří sice nemají žádný podíl na moci a nikdo s nimi moc nepočítá, ale kteří o to vytrvaleji tvrdnou celé měsíce na náměstích, vydalo nové plody. Možná se zhlídli v globální ikoně všech mladých rozbíječů výloh Che Guevarovi, jehož portréty se poslední dobou na demonstracích objevují. Revolucionáři v sobotu 16. 7. sestavili Radu, která má dle jejich očekávání převzít moc z rukou prezidenta Saleha a jeho nohsledů. Současně prohlásili Salehův režim za svržený.
Nebyl by to první politicky aktivní krok omladiny, tedy když pomineme sedavé demonstrace. Již před několika měsíci část protestních mládežnických organizací sestavila svůj revoluční program. Bohužel, snad jejich nezkušenost či nejednotnost způsobily, že se šířil jen v podobě návrhu po internetu a nikdy nedospěl ke konečné podobě, nebyl nijak schválen ani předložen veřejnosti a médiím.
To Radu upekli docela rychle. Nejspíš ve snaze politicky a mediálně využít neblahé 33. výročí Salehovy vlády a reagovat na možnost jeho návratu do země. Ta se totiž, živena pravděpodobně desinformační kampaní z okruhu prezidenta a vládnoucí kliky (mohlo by se jinde stát, že by tiskový tajemník prezidenta v rozhovoru v jedné větě prohlásil, že je prezident už zpátky v zemi, aby to v následující větě důsledně popřel? Však ho prý za tenhle kousek odvolali – je hloupej nebo se fakt prokecl?), zdá být čím dál reálnější.
Jenže ouha. Sedmnáctičlenná Rada sice zahrnuje hlavní představitele mládežnického hnutí, včetně známé bojovnice Tawakul Karman, významné představitele opozice, včas odstoupivší představitele současného režimu a dokonce bývalého jihojemenského prezidenta Aliho Nassera Mohammeda,ale ihned narazila na odpor. Striktně s ní nesouhlasí mimosana’anské organizace, které namítají, že vznik Rady s nimi nebyl vůbec konzultován a nebral v potaz zájmy jiných měst, kde se taky demonstruje. Nechtějí ji ani mladí z Muslimského bratrstva, pro které je moc liberálně orientovaná. A opozice sdružená v Joint Meeting Party ji také nepodpoří.
Přístup k Radě není jen dokladem vnitřní nejednotnosti hnutí, ale zejména jasným signálem navenek, odhalujícím nefunkčnost mladé revoluce v Jemenu. Kde jiní byli schopni svrhnout nenáviděné diktátory (a bez ohledu na to, jaké to přineslo výsledky nelze popřít, že se tak v Tunisku a Egyptě stalo rychlostí valící se povodně), Jemenci jen nejistě přešlapují a vyčkávají. Je to znamení pro jejich potenciální politické partnery v Saudské Arábii a na Západě, že revoluční organizace, ale ani jemenská opozice, pro ně nejsou konstruktivním politickým hráčem, schopným zajistit fungování země sužované vleklými a hlubokými problémy.
Však na sebe reakce mocných tohoto světa nedala dlouho čekat. Britský velvyslanec v Sana’a promptně prohlásil, že Británie Radu neuznává. Zároveň alibisticky neopomněl zdůraznit, že Angličané vyvíjejí tlak na Saleha, aby v zájmu zbídačené země směřující k humanitární katastrofě předal moc. Komu by ji měl předat, když nově vyvolené reprezentanty jemenské revoluce Albion neakceptuje? Viceprezidentovi Hádímu přece! Jemenská ústava říká, že když je prezident neschopen vykonávat úřad, přebírá moc jeho zástupce. Jasný jak křišťálová studánka.
To by byl přesně ten přechod moci v mezích Ústavy, o kterém Saleh už pár měsíců žvaní, hlavně tehdá, když na poslední chvíli ucukne před podpisem své faktické abdikace maskující se za dohodu o předání moci. Ale je to tak jednoduché? Může prezident, je – li skutečně nezpůsobilý, vůbec účinně prohlásit, že odstupuje? Co to znamená „nezpůsobilý“? A je viceprezident nakonec oprávněn vykonávat moc bez takového formálního předání? Kdyby byl, proč už to vlastně nedělá, vždyť Saleh je mimo přes 6 týdnů? Tohle není školní cvičení z ústavního práva, je to jen drobná ukázka dalších právních a politických vytáček, které se můžou výhledově objevit. Chytráci z USA a UK (rozuměj konzultanti, zvláštní poradci prezidenta, premiéra, královny, strážce pečeti, tajemníka pro terorizmus a jánevímjacíjinídarmojedi) objevili novou magickou formulku, která splňuje požadavky na legalitu a legitimitu přechodu moci v Jemenu a přitom nejspíš jen poskytne Salehovcům prostor pro další lavírování.
Jinak se nic zvláštního neděje. V den výročí 33 let vlády Alího se mohutně demonstrovalo pro i proti, do těch proti se zase střílelo. V Taizu se to mele konstantně. Bezpilotní létající US roboti, za jejichž joystickem někde v Oregonu sedí operativci CIA, vybombardovali další vesnici někde na jihu. Prý úspěšný zátah proti Kejdě, civilní mrtvé nikdo nepočítá (napadá mi, jestli těm borcům ta práce s joystickem také přináší potěšení, jak naznačuje český překlad názvu tohohle „veselého klacíku“ – třeba když pak přijdou domů k dětem a manželce, mají upřímnou radost ze života). A šejch Al Shabwani v Maribu povolil opravu ropovodu a rozvodných sítí, rozsekaných jeho soukmenovci, tak snad poteče aspoň trochu černého zlata do Adenské rafinérie a nějaký ten proud do vodních pump. Teda jestli to všechno neskončí rovnou na černém trhu.
Mimochodem, zajímavé shrnutí současné ekonomické situace Jemenu provádí Pavel Kumpán na stránkách www.ye.cz.
--------
08.07.2011
Po více než měsíci od svého náhlého odjezdu do Saúdské Arábie, 7. června 2011, jemenský stále-ještě-prezident Saleh poprvé promluvil z exilu ke svému národu. Od útoku na něj uplynul více než měsíc a až na občasné přísliby vystoupení prezidenta v médiích („...nejpozději pozítří!“) po něm nebylo vidu či slechu. Zemi spravuje oficiálně viceprezident Hadi, ale fakticky asi drží kolo jemenských dějin ve spárech jiný dravec (Salehův syn Ahmed), protože za měsíc se situace nijak nepohnula. Když nepočítáme zhoršující se potravinovou a palivovou krizi, která jistě spěje k humanitární katastrofě.
Saleh vypadá opáleně (slunce či výbuch). Nutno říct, že nevypadá moc zdravě. Negestikuluje a místy blbě dýchá. Rukama na záběrech vůbec nepohne a pod thaubem se mu rýsuje krunýř nebo tlustá vrstva obvazů. Kolem hlavy má obtočený šátek, což může také něco znamenat, protože prezident se obvykle na veřejnosti objevoval prostovlasý. Nakonec jeho stav můžete posoudit sami:
V řeči Saleh neopomenul zdůraznit své mučednictví (osm prodělaných operací) a oběti svých nejvěrnějších při spáchaném atentátu. Rozčílil se i nad troufalci, kteří se ani Boha nebojí a zaútočí na svého gosudara. Nenabídl však zemi, zkoušené vleklou politickou krizí, jíž navíc klepe hladomor na chatrná vrátka, žádnou nadějnou vyhlídku. Pouze zopakoval floskule o potřebě řešení situace cestou ústavnosti a práva a o nutnosti dialogu. To ovšem tvrdí už půl roku a každý politický komentátor se tomu jen sarkasticky vysmívá. Jde tedy nejspíš jen o další populistické kličkování s cílem získat čas, pravděpodobně s cílem postupného převzetí moci Salehovým synem Ahmadem. Že se Jemen propadá do stále hlubších ekonomických problémů, na jihu se mnohde regulérně válčí a místní kmeny zavádějí vlastní pořádky, je Salehovcům evidentně jedno. Nakonec to může vést i k posílení jejich pozic zdůrazněním vlastní nepostradatelnosti při zajištění stability země. Na toto eso ostatně sázel Saleh po celou svoji vládu. Zajímavě shrnuje situaci profesor Amin Al Himyari z Katarské univerzity v rozhovoru pro Al Jazeeru:
Saleh se do země v příštích měsících nejspíš nevrátí. Formálně dále vládne viceprezident Hadi, neoficiálně pak směska šejchů a vojenských velitelů v čele se Salehovými syny a synovci. Opoziční vůdci jsou zřejmě neschopní jakékoli akce. Demonstranti pokračují v demonstracích. Ceny rostou do neuvěřitelných výšin, takže potraviny a palivo si zanedlouho budou moci koupit jen nejbohatší. Ti o to ale nebudou mít zájem, protože kdo má peníze, prchá z Jemenu. Ve frontách u benzínek, v nichž mnozí čekají i pět a více dní, dochází ke rvačkám se ztrátami na životech. V Taizu a Adenu se střílí a Zanžubár se změnil ve válečnou zónu. Venkov brzy propadne hladu.
Salehovi přívrženci však na oslavu toho, že se prezident objevil v médiích, odpálili v Sana‘a ohňostroj. Je ovšem vůbec co slavit?
--------
05.07.2011
Je to už víc než měsíc, co byl jemenský prezident naposledy veřejně spatřen. Po útoku na jeho palác v Sana’a v pátek 3. června Saleh zmizel na léčení do Saúdské Arábie. Od té doby sice jeho rodina i on sám ústy svých příznivců vyhrožuje, že se vrátí a bude pokračovat ve vykonávání moci, nicméně nikdo věrohodný ho dosud neviděl. Už týden sice zbytky přežívajícího režimu slibují jeho vystoupení v rozhovoru pro jemenskou státní televizi, ale ani ten dosud nebyl odvysílán. Na pofidérní tvrzení jeho poradce Abdul Karíma Al-Eryaniho, že Saleh je v dobrém stavu, nebudeme brát zřetel. Takže ještě pořád se stále neví, jaký byl rozsah Salehových zranění či zda ten člověk vůbec přežil. Anebo že by Saúdové toho kazisvěta už prostě zpět do Jemenu nepustili?
Podle deníku Yemen Post se různé zdroje shodují na tom, že prezident se do země ještě minimálně tři měsíce nevrátí. V exilu tedy zřejmě oslaví i své 33. výročí uchopení moci, které připadá na 17. července.
Nejvtipnější zprávou posledních dní je informace zveřejněná na televizi Al Jazeera i v Yemen Post o tom, že jemenská politická opozice vážně zvažuje vytvoření přechodné vlády. Al hamdullilah. Po měsíci se páni opozičníci zřejmě vzpamatovali ze šoku, že jejich rival je náhle pryč, a už jim bude trvat snad jen další měsíc, než se vzmůžou na nějakou akci!
