Jemenská svatební bonanza
Za pět měsíců v Jemenu už jsem byla na čtyřech svatbách a na další dvě jsem pozvaná. To je víc, než jsem zvládla za celý dosavadní život. Sňatky jsou tady ústředním bodem společenského života. Vlastně lze říct, že svatby jsou jediná příležitost, kdy si Jemenci a především Jemenky vyjdou do společnosti. Kromě Ramadánu, který dovoluje dokonce i ženám chodit večer po návštěvách a vracet se v až v pozdních nočních hodinách, je totiž většina lidí po zbytek roku zalezlá doma, u rodiny a televize. Takže chápete, jak skvělá událost to je vyrazit na svatbu ve svých nejlepších šatech, načesaná od kadeřníka a s pořádným makeupem!
Jemenské sňatky: hlavně nezaspat
A svateb je tady opravdu hodně. Kdo by se divil, když průměrná jemenská rodina má šest dětí a všechny je potřeba zavčas vyženit a vyvdat. Jemenské byty jsou sice velké, ale rodiny ještě větší. A tak s příchodem mladších potomků je potřeba ty starší lifrovat z domova. Tak jako majitel domu, v němž bydlíme. Šaríf má celkem osm dětí, starší synové již založili vlastní rodiny a zrovna včera úspěšně vypravil do světa další dceru. Je jí šestnáct, nejvyšší věk na vdávání! Její o rok mladší sestra už má domluveného ženicha, svatba by měla být za dva roky. Pak už Šarífovi zbyde jen šestiletý a čtyřletý synek. Odmala oba chodí do anglické školy, navíc tatínek ví, jak vydělat peníze, takže z nich budou žádaní ženichové.
Na tomto trůně seděla nevěsta. Pod její sukní se ovšem schovala celá lenoška. Foceno po konci party mobilem - jakékoli přístroje pořizující snímky se zabavují hned u vstupu na akci.
Hledání vhodného partnera či partnerky pro děti se nesmí podcenit. Jemenští rodiče začínají již v útlém věku. Dodnes je normální, že se budoucí partneři prostě dopředu zamlouvají. Parlament tu sice před rokem jednal o stanovení minimálního věku pro vstup do manželství, ale páni poslanci, podělaní z názoru náboženských vůdců, se nakonec raději na ničem nedohodli. V novinách sice nedávno vyšla zpráva, že kdesi na venkově bylo zabráněno provdání 12leté holčičky, ale jemenské nevěsty nejsou běžně zas o tolik starší. A to ani ty ve velkých městech. Jak prohlásil Šaríf: „Původně jsem chtěl svoje holky vdát až v 18 letech, ale ony najednou tak vyrostly...“ Ukazuje přitom na partii ňader a boků. Ano, holky začaly pohlavně dospívat, a tak je raději rychle svěří manželovi, než aby se ještě někde něco semlelo.
Tak nám časné sňatky vysvětlovala i paní Huda z ženského vzdělávacího centra v Salehově mešitě. Než aby se mládež poznávala mezi sebou a docházelo přitom k nějakým necudnostem, je vhodnější dívku provdat, protože je už připravená na svoji roli ženy. Moc se tady neřeší to, že jedinec obvykle dospívá pohlavně dřív než mentálně. Ale když vás ještě jako teenagerku vloží do rukou o řadu let staršího muže, zřejmě tryskově dozrajete během prvních týdnů manželství.
Jemenský manžel chce nezkušenou ženu
Šarífova dcera rozhodně na šestnáct nevypadá. Řekla bych jí klidně dvacet, možná i trochu víc. Snad místní holky dospívají dřív. Dokonce si myslím, že si se svým 25letým manželem snadno padne do noty. V každém případě ji však její rodiče připravili o pěkných pár bezstarostných let života, kdy si mohla užívat, snít ve svém pokojíčku o princi na bílém koni a postupně vyzrát v ženu.
Ale to je asi právě to, o co jemenský muž nestojí. Když si domů přivede náctiletou dívku, vlastně jí nahradí otce. Vymodeluje si ji přesně tak, jak je mu samotnému libo. Kdo by stál o třicetiletou ženu s vlastními názory, vlastním pohledem na svět a pevně rozmyšlenými prioritami, že. I Jemenci, kterým se v zahraničí dostane západního vzdělání, se vracejí zpět domů vybrat si nevěstinku. Ani hodnoty předávané na amerických, kanadských a britských univerzitách nedokážou zahnat chuť na mladé masíčko.
Jak najít v Jemenu kvalitního manžela
Přitom tady kolem sebe mám řadu mladých jemenských žen, které jsou vzdělané, soběstačné, inteligentní, krásné a takovému absolventovi zahraniční univerzity by mohly být inspirující partnerkou. Jenže většina jemenských mužů raději sáhne po nějaké kůstce. Navíc tyto ženy už poznaly samostatnost a svobodu a nijak se nehrnou do toho vyměnit ji za manželství s Jemencem. Otevřeně si před vámi povzdechnou, že jemenští muži nestojí za nic.
Ano, většina národa jsou bohužel povaleči, vychovaní k tomu, že na ně bude dřít žena. Tisíce pobudů válejících se s pusou plnou kátu na kartónech přímo ve špíně ulic dokonale ilustrují převládající místní kulturu a připomínají, že nalézt tzv. muže na úrovni není v Jemenu úplně snadné. Nicméně tady takoví přeci jsou. Na ně ovšem pořádají lov tisíce a tisíce podnikavých matek. A kdo by se nenechal zlákat nabídkou mlaďoučkých, nezkušených holubiček, pro které bude muž snadno autoritou?
Pokud se dobrý úlovek podaří, je potřeba si ho okamžitě pojistit. Se svatbou se nesmí čekat, neboť by se mezitím do ženichovy pozornosti mohla vetřít jiná podnikavá máti se svou dcerunkou. Tak se dcera jednoho z mých jemenských šéfů vdávala dřív, než bylo původně v plánu, protože jejím mužem se stal dědic rodiny vlastnící telekomunikační byznys. Uznejte, tady se nesmělo nic riskovat.
Předmanželská smlouva na jemenský způsob
Pro podobné případy jsou tu manželské smlouvy. On tady vlastně sňatek je takovým byznysem, tak proč ho nestvrdit smlouvou? V ní se nalinkuje celá budoucnost páru. Mladé nevěstinky tam mají například uvedeno, že budou ještě dva roky studovat, Štěpánův učitel arabštiny podepsal ve smlouvě, že budou mít maximálně tři děti a manželka bude brát antikoncepci. Šarífova dcera si zase prosadila, že s manželem nebudou žít u jeho rodiny, nýbrž v samostatném bytě nedaleko jejích rodičů. Důvodem tohoto radikálního požadavku je to, že nejmladší nevěsta v rodině bývá často brána za služku.
Šarífova dcera si o těchto záležitostech mohla se svým nastávajícím promluvit sama, neboť její otec je tak pokrokový, že je už před svatbou nechával spolu o samotě. To se tu ale jen tak nevidí. Většinou musí nějaký mužský člen rodiny dělat garde. A výjimečné nejsou případy, kdy se budoucí pár před svatbou vůbec nesetká. Lidé se tu běžně spoléhají na dohazovačství svých rodičů a sourozenců. A opět se to neděje jen na tradičním venkově.
Zrovna před pár dny jsme se dozvěděli, že jeden jemenský kolega na vyšší pracovní pozici v UNDP bude mít svatbu. Kdo je nevěsta? Nikdo neví. On sám ji poprvé uvidí až při obřadu. A není to žádný dvacetiletý jeliman, jehož by do takového obchodu navezla rodina. Je mu rozhodně přes třicet, pro mezinárodní organizaci pracuje dlouho, je vzdělaný, mluví velmi dobře anglicky, má životní zkušenosti... Říkáme si, jaká škoda, že si nevybral některou z našich třicetiletých svobodných kolegyň, které se mu vyrovnají ve vzdělání, kariéře i inteligenci. Zajímá nás, kolik asi bude jeho nevěstě...
Jemenská svatba trvá několik dní
Nejprve se jde s přítelkyněmi na slavnostní očistu do hammámu, pak probíhají tradiční obřady v kruhu rodiny (nemyslete si – ta čítá desítky a desítky členů). Nevěsta také například dostává tradiční oděv s penízky a řetízky, který jí pak zůstává jako její majetek. Na jiný z obřadů prý zase potřebuje zelené šaty. Zdobení rukou, zad a nohou až vysoko na stehna bývá jednou z nejdůležitějších částí svatebních příprav. Nezdobí se ani tak kvůli obřadu, jako kvůli následné noci. Těchto svatebních událostí jsem se však nikdy neúčastnila a znám je jen z fotek, které se podbarveny romantickou hudbou promítají na svatební party pro veřejnost. Tam se sejdou stovky hostů. Samozřejmě odděleně – muži v obřím žvýkacím stanu postaveném někde v ulici, ženy ve svatebních sálech, tzv. wedding halls.
Průběh jednotlivých svateb se dost liší. Například Šarífova dcera měla jen svatební party, které žádné jiné obřady nepředcházely. Doma pořádala před svatbou jen menší dámský mejdan. Ze svatební místnosti si ji pak novomanžel odvezl přímo do jejich nového bytu. U jiných svateb naopak nevěsta ten večer ještě putuje pěkně domů a slavnostní odchod s manželem probíhá až v některý z dalších dnů. Svatební noc se tedy koná, až si novomanželka odpočine od běsnění svatebních příprav a samotné svatební party.
Příchod nevěsty a nuda kolem toho
Odpočinek je vskutku zapotřebí. Svatební party má totiž docela zvláštní průběh. Začíná se obvykle odpoledne po 4. hodině, kdy se sál s řadami mafraží a trůnem pro nevěstu zaplní stovkami žen, dívek, holčiček i chlapečků, kteří do určitého věku mají vstup do odhalené ženské společnosti povolen. Následuje několik hodin žvýkání kátu, pokuřování z šíši, klevetění a obvykle i tance na vlnivé arabské songy, které znají všichni nazpaměť. A pak přijde nevěsta. Její příchod trvá aspoň hodinu, protože se na catwalku vedoucímu k trůnu pohybuje po krůčcích a zastavuje se na dlouhé minuty, aby si ji mohli všichni dobře prohlídnout. Často se taky fotografuje a natáčí, což u přítomných svatebčanek vyvolá panické halení do černých šátků a všechna ta barevná krása je najednou pryč.
Po neskutečně dlouhé promenádě absolvované v těžké toaletě s obručí v sukni, megavlečkou, těžkými šperky, několikametrovým závojem a třeba i obřími náhrdelníky z jasmínových květů se nevěsta konečně posadí na trůn. Teď ji čeká několikahodinové zírání na bavící se svatebčanky a pózování pro další a další fotografie. Ženy mezitím opět tančí, žvýkají, prohlížejí se navzájem a už se začínají pakovat, protože většina z nich musí nejpozději s devátou večerní vyrazit k domovu.
Pozdě večer pak v některých případech přichází ženich, což znamená, že se ty, kdo ještě v sále zbyly, musí kompletně zahalit do černých balt a šálů. Tou dobou už nevěstě sjel těžký makeup někam na bradu, šťastné úsměvy už mají tvar křečovitých šklebů a nebožačka vyčerpaně ztrácí rovnováhu vedle odpočinutého ženicha, jenž nemusel absolvovat skoro žádné svatební přípravy a celý večer se jen s ostatními muži válel ve žvýkacím stanu.
U modernějších rodin se objevují i západní manýry typu krájení patrového svatebního dortu, přípitek (červenou nealkoholickou mirindou), odhrnutí svatebního závoje ženichem a následný polibek na čelo, případně položení dlaně na čelo nevěsty a odříkání krátké modlitby.
Evropanky na jemenské svatbě
My bílé cizinky jsme na svatby zvány proto, že svou přítomností zvyšujeme jejich prestiž. Jen pomalu si ovšem zvykáme na život celebrit, například na to, že když začneme tancovat, většina Jemenek okamžitě přestane a zírá na nás. Anebo že jako první v celém sále dostaneme kus svatebního dortu, ačkoli novomanžele vůbec neznáme, neboť jsme byly pozvány mojí učitelkou arabštiny, která je nevěstinou sestřenicí.
Na poslední svatbě nám Šaríf připravil opravdovou libůstku – mladý pár před objektivy nakrájel třípatrový dort a my se Zuzkou dostaly na talířku dva obří kusy, opět jako první. A jako jediné. Všechny ostatní svatebčanky vyčerpané po x hodinách tance a společenského styku, kdy dostaly jen malou láhev coca coly a masový závitek, vysílaly toužebné pohledy k bílo-zelenému dortu s imitací marcipánu. Ale nedostaly nic. Šaríf si celý zbytek sbalil a odvezl domů. A my tam stály s tím obřím nášupem a musely ho přede všemi sníst, protože nechat ho tam by byla velká urážka. Jedly jsme ho ještě ke všemu rukama, protože nám jaksi zapomněli dát lžičku.
Svatební síň po použití. Nikde nejsou opaďáky, takže se všechno hází přímo pod nohy. Květinové dekorace jsou samozřejmě umělé. Ještě před chvílí se tu bavily desítky žen.
Klofla jsem někoho?
S odchodem ženicha a nevěsty svatba končí. Svatební sál je zdevastovaný, na zemi se válí hromady seschlého kátu, prázdné plastové lahve, použité ubrousky, ztracené náušnice, povalené dekorace. Poslední věrné přítelkyně, které se po příchodu v přípravné místnosti hodinu fénovaly, lakovaly, pudrovaly a koupaly ve voňavkách, teď vlezou zpět do černých kukel, střevíčky na vysokém podpatku vymění za sešmajdané pantofle a spěchají domů.
Po cestě budou doufat, že jejich šaty za 200 dolarů splnily účel a ony udělaly dojem na některou z matek mladých mužů na ženění. Protože jemenská svatba není jen pro zábavu. Je to i příležitost ulovit výhodnou partii – přes jeho matku a sestry.
