Americký učitel zavražděn v Taizu
Situace v Jemenu i přes pokračující proces předání moci a přípravy skutečně demokratických voleb rozhodně není dobrá. Země je v hluboké ekonomické krizi ohrožující miliony obyvatel nedostatkem základních potravin a jiných životních potřeb. Střety mezi vládou a demonstranty sice již nejsou intenzivní jako v průběhu revoluce, ale bezpečnost v pevninském Jemenu lavíruje na pokraji otevřených povstání na několika frontách. K tomu se přidává nemálo politických problémů uvnitř vládnoucího establišmentu.
Jak špatná je bezpečnostní situace v Jemenu nejlépe dokládá zpráva o zavraždění amerického učitele Joela Shruma za bílého dne v Taizu. V úterý 20.3. ho na ulici popravili dva střelci na projíždějící motorce. Údajně proto, že šířil křesťanství. K útoku se přihlásila skupina Ansar al-Sharia – Bojovníci šaríi. Joel přišel do Jemenu v roce 2009 aby se naučil arabsky a vyučoval tady angličtinu. S prostředím se dobře sžil a byl velmi oblíbený mezi místními. Ve dnech následujících po atentátu se na řadě míst konaly demonstrace na podporu zavražděného učitele a spravedlivého trestu pro vrahy. Dodejme, že v něj a jeho přísnost doufáme, ovšem naděje si příliš neděláme.
Bojovníci šaríi jsou jednou z mnoha skupin, které v Jemenu operují. Jako řada dalších se sice hlásí ke Kejdě Arabského poloostrova (AQAP), ale jakákoli jejich souvislost je spíše výsledkem zběsilé agenturní hry mezi tajnými službami a bezpečnostními složkami Jemenu, Saudské Arábie a USA. Ke škodě věci každý zúčastněný sleduje především vlastní partikulární zájmy, které s těmi druhými nemají společné víc, než chiméru existence globálního teroristického uskupení. AQAP sice podle médií rozšiřuje svůj vliv na jihu a východě Jemenu, ale jen stěží lze relevantně posoudit, jestli se jedná o teroristické bojovníky za svatou věc islámu nebo prostě vzbouřené ultrakonzervativní kmeny. Rozsah jejich operací a úspěchů totiž odpovídá obvyklým povstaleckým hnutím, jako jsou Hutíové v Saadě nebo Taliban v Afghánistánu a nemá nic společného s protizápadním islámským terorem vlastním pohrobkům Usámy bin Ladena. Nezaujatému pozorovateli se tedy může zdát, že Američani vesele bombardují bezpilotními drony civilisty ve svatém přesvědčení, že likvidují Kejdu, Jemenci z nich na podobný účel tahají peníze, které rozpouštějí v neprůhledném systému svých bezpečnostních složek, Saudové těží z šíření chaosu další vliv na poloostrově a islamistické bojůvky obsazují jedno město za druhým, což při chronické neschopnosti jemenské armády a policie, ještě umocněné rok trvajícím neklidem, není zas až takový problém. Polívčičku si prý přihřívá i šiítská strana v podobě íránských ajatolláhů a Hamasu a Hizballáhu, která se snaží oslabit konzervativně sunitskou saudskou lokální mocnost. Jestli je v tom nějaká skutečná Kejda, bůh suď, ale čím dál víc se zdá, že se z AQAP stalo bezobsažné zaklínadlo vysvětlující všechny problémy země. Alespoň v mediálním a propagandistickém diskursu tomu tak je. A aby toho nebylo málo, aktivizují se již zmínění Hutíjové na severu a secesionisté v Adenu a okolí.
Prezident Hádí musel v minulých dnech navštívit saúdskoarabského krále, aby od něj vyprosil alespoň základní hospodářskou pomoc. Uspěl alespoň natolik, že Jemen obdrží zásoby rafinované ropy na nejméně dva měsíce národní spotřeby. To je pochopitelně záslužné, a snad to vytáhne těch údajně nejméně 6,8 milionu strádajících z nejhorší bídy, ale jde spíš o humanitární akci mající zabránit katastrofě, která je na spadnutí, nežli o systematickou snahu podpořit souseda v pokusech o rozvoj k lepším zítřkům. Dalším krokem Rijádu prý bude uspořádání setkání dárcovských zemí, jež by mohlo přinést peníze i z cizích kasiček. Saudové, jakkoli stále posilují svoje postavení hegemona v oblasti, jsou ve snaze vytáhnout Jemen z problémů poměrně dost liknaví na to, že země je jejich nárazníkem proti hladovým africkým masám a nabízí i možnost realizace protisystémovým složkám všeho druhu.
Bohužel se zdá, že blaho země leží na mysli spíše občanům, nežli jejich reprezentantům, protože ti se zasekli ve vzájemných sporech. Nová vláda „národního porozumění“ se dokáže shodnout na máločem a bývalí blízcí spolupracovníci Saleha, kteří v ní sedí, opakovaně kují pikle proti novému systému a chystaným změnám. Jistě není bez významu skutečnost, že Saleh je v Jemenu a stále politicky aktivní. Proto se pořád demonstuje.
--------
27.02.
Vlajku revoluce, svobody, bezpečí a kdo ví čeho pateticky předal v pondělí jemenský exprezident Sáleh svému následníkovi (a v minulých 17 letech blízkému spolupracovníkovi) Hadímu. Tím ho zřejmě jakože potvrdil ve funkci, i když Hadí byl přeci demokraticky zvolen, ne? Teda demokraticky v jemenském slova smyslu, to znamená, že byl jediným kandidátem.
Kamarádi na Sokotře volit nešli. "Proč bych šel k volbám, když stejně nemám na výběr?" ptá se Sami. V Jemenu ještě rozhodně nejsou věci vyřešeny. Ale v které arabské zemi, kde proběhla revoluce, jsou?
-----
24.2.2012
Abd-Rabo Mansúr Hádí složil prezidentský slib a po 33 letech vystřídal v Prezidentském paláci Ali Abdalláha Sáleha. Jemenci si ho zvolili v prvních "demokratických" volbách, v nichž byl jediným kandidátem. Možnost dalších uchazečů utkat se o prezidentský úřad zamítl v lednu parlament. Účast ve volbách 21. února byla nečekaně vysoká. Tlustou čáru za Sálehovým režimem přišlo udělat 65 procent voličů.
V den nástupu Hádího do úřadu došlo v Mukalle k bombovému útoku, kdy řidič s autem naloženým výbušninami najel před prezidentským palácem do hlídky Republikánské gardy. Incident má 25 obětí a 30 zraněných. Objevily se zprávy, že se k němu přihlásila Al Kájda, což není žádné překvapení, protože za Al Kájdu je v Jemenu prohlašován kde kdo. Však také Hádí ke spokojenosti USA hned ve svém inauguračním projevu slíbil, že boj s Al Kájdou bude jednou z jeho priorit. Takže drony budou moci nad jižním Jemenem volně létat dál.
-----
21.2.2012
Jemen si skvěle užil první demokratické volby po 33 letech. Odstoupivší prezident Sáleh se uklidil do USA a Jemenci se snaží opájet nabytou svobodou. Ačkoli parlament v lednu schválil, že v únorových prezidentských volbách bude jen jediný kandidát – dosavadní viceprezident Abd Rabú Mansúr Hádí. Ano, je to ten nevýrazný muž, jenž Sálehovi poslušně držel židli po celou dobu, co exprezident byl v Saúdské Arábii a v jeho zemi proti němu probíhala revoluce. Hádí si svou tichou loajalitou jaksi vyseděl pověst hodného a moudrého muže, který teď dá v Jemenu všechno dopořádku.
Jemenci se zřejmě rozhodli zesměšnit před celým světem nejvíc, jak to jen jde. Nejen že první demokratické volby proběhnou velmi nedemokratickým způsobem, ale ještě tomu jedinému kandidátovi rozjeli volební kampaň. Jako kdyby měl někdo jinou možnost něž volit jeho... Do všech provincií se hrnou volební urny, hlasovací lístky, letáky, litry modrého inkoustu, protože negramotné jemenské obyvatelstvo se u voleb prokazuje otiskem prstu. Celá tahle šaráda má stát neuvěřitelných 48 miliónů dolarů, z nichž 40 pokryl Jemen z vlastních finančních rezerv! V téhle zemi jsou skoro všechny děti podvyživené a obyvatelstvo balancuje na hranici chudoby, ale vláda (i potom, co se Sáleh před odjezdem jistě dobře zajistil) vytáhne z rukávu 40 mega! Zbytek okamžitě vysolili staří známí donoři – Německo, Japonsko, Británie. Rozjíždí se další kolo vyjebávací hry, kdy západní vlády platí a dělají, že nevidí, jak jsou jejich peníze přímo pod jejich rukama rozkrádány. Ale vyplatí se mlčet, protože jejich firmy si pak v zaostalém Jemenu přijdou k tučným zakázkám. A do toho všeho ještě vstupuje OSN se svými pozorovateli, kteří budou dohlížet, zda jsou volby demokratické. Proboha, co demokratického na nich chtějí vypozorovat? A všichni se poplácají po ramenou, jak společně dokázali prošustrovat 48 miliónů dolarů na volby, o jejichž vítězi bylo již parlamentem rozhodnuto.
„Těch 48 miliónů utracených za volby není vyplýtváno. Je sice jediný kandidát a výsledek voleb je již známý, ale samotný proces volby bude něco jako pomsta Sálehovi a jeho pobočníkům,“ vysvětlují jediné nezávislé jemenské noviny Yemen Times. Nezapomněli přitom jejich komentátor na to, že Hádí dlouho velice blízce asistoval právě tomu režimu, jemuž se teď lidé chtějí Hádího zvolením pomstít??
Vývoj posledních týdnů je skutečně výsměchem celé jemenské revoluci, těm stovkám lidí, kteří přišli o život rukama Sálehových bezpečnostních složek a najatých zabijáků. Není divu, že se protestující z Náměstí Změny bouří a prohlašují, že jim revoluci ukradly politické elity a kmenoví vůdci.
Ovšem v Jemenu je celá politika cirkus, tak proč by to teď mělo být jinak? Yemen Times doprovodily svůj článek o Hádím velmi vtipnou tabulkou s přehledem dosavadních prezidentů. Z patnácti politických vůdců skončilo šest atentátem, dva převratem, jeden povstáním (Sáleh), dva raději zdrhli, tři rezignovali - přitom jeden z nich skončil v doživotním žaláři, a jeden prostě přišel o úřad, když se Jižní Jemen spojil se Severním.
Foto: Newyorská zimní elegance.
A jak se má dnes Ali Abdullah Sáleh? Zřejmě dobře. Jeho webová stránka tvrdí, že jej v New Yorku přišly pozdravit spousty krajanů. Poněkud důvěryhodnější média však hovoří o protestech před luxusním Ritz-Carlton hotelem, kde pobývá. Dokonce měly vzduchem létat i boty, což je v arabském světě těžká urážka. Sáleh je podle oficiální verze v USA na léčbě zranění z červnového útoku. Samozřejmě tohoto zraněného mnohonásobného vraha, který má na rukou krev (a to nikoli svou vlastní), chrání před demonstranty americká policie.
