Moje hustá jemenská svatba
V neděli přišla Amel do práce s tajemným úsměvem: „Mám pro vás pozvání na svatbu!“ Vdávala se kamarádka její kamarádky a důvod, proč jsme dostaly pozvánku i my se Zuzkou, byl ten, že nevěstin strejda má za manželku Češku. S paní Jarmilou jsme se na slavnosti osobně setkaly. Žije v Jemenu 25 let, je lékařka, s pacienty mluví plynnou arabštinou a prý je větší Jemenka než celý zbytek rodiny (řekla její neteř Haradža). Přesto bylo na první pohled poznat, že tahle ženská je z Čech. Říkaly jsme si, zda je to tak poznat i na nás. Asi je. Koneckonců náhodně potkaný Jemenec Nawran nám dnes na ulici řekl: „Jo, vás už jsem tady viděl.“ Asi tady pěkně svítíme a budeme svítit i po 25 letech.
Jemenky bez baltó
Na svatbu jsem se moc těšila, protože konečně uvidím jemenské holky v civilu, bez černého obalu. Svatby totiž probíhají přísně odděleně – ženy tančí a muži někde úplně jinde žvýkají kát. Byla jsem připravená na arabskou úroveň vkusu a na to, že moje smetanové svatební šaty bez jediného flitru budou nejspíš budit lítost. Pokusila jsem se to vylepšit alespoň velmi jemenskými střevíčky na vysokánském podpatku.
Ze svatby jsme byly tak rozrušené, že se Yuka dokonce zapomněla a vyšla na ulici ve svých krátkých šatech a bundičce. Amel ji však nekompromisně poslala převléct a zakrýt celou parádu dlouhým černým baltem. Tohle jsou přesně ty automatismy, které vás můžou snadno zradit. Moje noční můra je, že jednou ráno bezmyšlenkovitě vyjdu ven jen v sukni a tričku a s nezakrytou hlavou.
U vchodu do společenského sálu kontrolovaly sekuritačky naše mobily. Ty, kdo mají telefon s foťákem, ho musely nekompromisně odevzdat. Vždyť jaká katastrofa by byla, kdyby někdo všechny ty odhalené jemenské holky vyfotil! Následně jsme vpadly do šíleného chaosu převlékárny, kde ze sebe pečlivě zahalené černé můry svlékají svrchní vrstvy, zpod nichž se náhle rozvinou bohaté záhyby pestrobarevných šatů, netušené křivky, lakem zkrocené lokny, bíle napudrovaná kůže, ostré závany parfémů, obruče, ramínka, kostice, labutěnky, ... no prostě jako v bordelu po noční směně.
Ženská část jemenské svatby
V rozlehlém sále se táhly dlouhé řady mafraží (nízké sametové sedačky určené především k osobnímu pohodlí při žvýkání kátu). Prostředkem sálu procházelo pódium, po němž – až nastane správný čas – vejde nevěsta. Ale v sedm večer bylo ještě brzo. Většina žen, jichž tu už bylo dobře přes stovku, se ve svých toaletách válela po mafraži a konzumovala drobné občerstvení z plastových krabiček, které se rozdávaly u vchodu. Arabský pop hlasitě vyhrával a mladší návštěvnice, jimž to jejich šaty dovolovaly, se úžasně kroutily do rytmu. Já byla úplně paf hlavně z toho, jak krásné Jemenky jsou. Mají tak nádherné a ušlechtilé obličeje, že jejich zakrývání kusem hadru je doslova zločin!
Většina mladých žen, které nejsou v doprovodu matek, musí být do 22 hod doma. Takže už byl čas na promítnutí svatebního videa. Bohužel nastal problém se spuštěním projektoru a chytré jemenské holky hned vyhledaly Yuku. Koho jiného taky požádat o technickou podporu, že? „Asi je vidět, že jsem z Japonska,“ povzdechla si Yuka a šla do prohraného boje, protože lampu projektoru nejspíš odbouchl odpolední výpadek proudu.
Moderní jemenská nevěsta
Po nekonečně nudném videu plném rozmazaných snímků z dětství a prolínaček hvězdou konečně nastala chvíle pro příchod nevěsty. Na pódiu předtančovaly dívky v bleděmodrých sametových oblečcích a chlupatých čepicích téže barvy. A pak se objevila. Zářící třpytkami, v několikakilových šatech pošitých bílými králičími ocásky či co to bylo. Její matka jí musela nadzvednout obruč, aby se nevěsta vůbec vyšplhala po třech schodech na pódium. „Aspoň může chodit, to na minulé svatbě museli nevěstě šaty posunovat,“ zhodnotila Zuzka v little black dress, takže si ženské kolem myslely, že je Francouzska. Jinak se její prostá toaleta nedala omluvit...
Ženich s nevěstou se potkali na studiích. Slavnosti s účastí různých větví rodiny probíhaly už od soboty. První velká party byla v pondělí, v úterý byli během dne oddáni a pak absolvovali další velkou party, samozřejmě ženy a muži odděleně. Následující den se prý odpočívá a teprve ve čtvrtek se novomanželé spolu uvidí – manžel si konečně svou novou ženu odvede do svého domu. No to je trochu opruz, ne?
Kolik stojí jemenská svatba
Vypustila jsem z pusy, že na mojí vlastní svatbě bylo jen 12 hostů. Tuto tragédii Amel a její kamarádky přijaly s hlubokou účastí. Proto jsme se Zuzkou měly potřebu mladým Jemenkám sdělit, že i v naší zemi se dělají velké svatby. Chtěla jsem je ohromit tím, že svatba sestry mého manžela stála 6000 dolarů! „Oh,“ protáhla obličej Amel, „věř mi, že tady svatby stojí MNOHEM víc.“ Aha, já zapomněla, že jsem v jedné z nejchudších zemí světa.
Potom se nevěsta usadila do královského křesla, kde se po zbytek večera hihňala s nejlepšími přítelkyněmi. Opět začala vyhrávat hudba, ale ne moc žen tančilo a jakmile jsme zavlnily bokama my se Zuzkou, Jemenky přestávaly tančit a zíraly na nás. K tomu nás začala pronásledovat banda vyparáděných holčiček, které se s námi chtěly kamarádit, a tak jsme raději vyklidily pole. To už stejně bylo deset hodin a spořádaná dívka je tou dobou přece dávno doma!
Škoda jen, že nemám ani jedinou fotku. Tu přehlídku krásy a špatného vkusu bych vám opravdu přála vidět.
