Monzun je tady

Zatímco před rokem touto dobou, těsně po mém příletu do Jemenu, jsme se smažili ve sluneční výhni a ještě hluboce v červnu vyhlíželi první monzunové mraky, letos si sezóna dešťů pospíšila. V Sana’a už teď prší skoro každý den. Mraky se kumulují od rána, odpoledne začne pršet  déšť či aspoň mrholení vydrží až do noci. Protože Sana’a nemá kanalizační systém, hned po prvních kapkách se městem ženou mohutné proudy vody, kaluže hluboké půl metru zůstávají až do druhého dne a Sailah (vyasfaltované koryto vyschlé řeky proměněné v několikaproudou silnici vedoucí starým Sana‘a) se zaplní vodou jak za starých časů.

Největší dešťová nadílka přišla minulý týden, kdy se Sailah dokonce vylila z břehů, což musela být apokalypsa, neboť její dno se silnicí tak pět metrů pod úrovní země. Zahynulo přitom prý sedm lidí. Nanesené bahno je v uličkách starého Sana’a vidět dodnes. Sailah je prostě past. Jakmile skrápne, máte pět minut na to dostat se ven. A nejlepší je, když na jednom jejím konci prší a na druhém ne. To si tak klidně jedete autem a najednou se na proti vám zpoza zatáčky nečekaně vyvalí řeka.

Při monzunu je v Sana’a docela zima, a tak jsem na noc musela opět vytáhnout naši těžkou larisu, která po zimě pobyla ve skříni jen velmi krátce. Letos se v Jemenu prostě moc neohřejeme.