Můj první slabikář

Ach, arabština byla v mých romantických představách jazykem básníků opěvujících víno, růže, slavíky a krásky s gazelíma očima, skryté za závojem...
Jak se ale v reálu ukázalo, je to těžko srozumitelný hrdelní jabakchtudvits (vyslovuj přesně takto), jehož psaná forma je i přes neoddiskutovatelnou estetickou hodnotu blbě čitelná, protože jí chybí půlka písmenek. Takže ty moje romantický smyšlenky se nejspíš týkaly perštiny.
Přesto má však zvláštní kouzlo, chuť a vůni, tak jako všechno orientální, a mám ji rád.

Jen jestli to nebude tím kadidlem, které si zapaluji při psaní úkolů...

P.S. Video je dlouhý a nudný. Taky jsem se u toho řádně zpotil!

SK