Nečistí psi čistí muslimskou zemi
Psi v Jemenu rozhodně nepatří k oblíbeným domácím mazlíčkům. U příležitosti našich návštěv v jemenských vesnicích mládež místní potulné psy obvykle kamenuje. Nicméně i v těchto podmínkách zůstává tato šelma věrným přítelem člověka, a to konkrétně při čištění jemenského území od nášlapných min a dalších pozůstatků války. Jemenská armáda má smečku 36 německých ovčáků speciálně vycvičených pro hledání výbušnin v těžkých podmínkách horké jemenské pouště i skalnatých hor.
A ono je co hledat. Miny si tu Jemenci sami na sebe rozmístili ve třech vlnách: v revolučním období 1962 - 69, v období politických konfliktů mezi Severním a Jižním Jemenem 1970 – 83 a naposledy v 1994 při občanské válce po sjednocení Severu s Jihem. Některé výbušniny jsou tedy víc až 50 let staré a za tu dobu se propracovaly na nová místa a do nových hloubek v kamenitém a písečném terénu. Miny se dodnes nacházejí po celém území Jemenu s jedinou výjimkou regionu Al-Mahwit, kde z mně neznámých důvodů nebyly nikdy rozmístěny.
Nášlapné miny v Jemenu
Obětí nášlapných min bylo v posledních deseti letech zaznamenáno přes pět tisíc. Většinou jsou jimi vesnické ženy, které se pohybují v otevřeném terénu při chození pro vodu, sběru dřeva a pěstování plodin pro domácnost. Při šlápnutí na minu oběť obvykle nezemře, ale ztratí dolní končetiny. Spoustě případů se nikdy nedostalo odpovídajícího lékařského ošetření, po nehodě přijdou o dosavadní možnost obživy a skončí na okraji společnosti jako žebrající mrzáci.
Speciálně cvičení psi pomáhají řešení tohoto problému urychlit. Pracují mnohem rychleji než lidský personál s použitím detektorů a těžké techniky. Psi dokážou snadno určit, ve které části rizikového území jsou miny opravdu rozmístěny, snadno se pohybují v těžce přístupných terénech pouště a hor, objeví i plastové miny a mohou pracovat i na silně mineralizované půdě, kde nelze detektory použít. Jediným limitem pro použití psů jsou minová pole s protitankovými i protilidskými minami; psi cítí TNT a v případě kombinovaných polí jdou jen k protitankovým minám, které jsou cítit silněji. Hlavní výhodou psů je fakt, že za celou dobu jejich nasazení se ani jediný nezranil v důsledku výbuchu miny, zatímco 18 lidských členů detekčních jednotek skončilo v nemocnici po různě závažných nehodách.
Psi do Jemenu?
Nápad přivézt do muslimské země cvičené psy měla německá vláda v roce 2001. Tou dobou už tady za podpory UNDP tři roky probíhalo odminovávání, ale při obrovských rozlohách jemenského území to šlo jen velmi pomalu. Na testovací misi přijeli odborníci z Afghánistánu s pěti psy. Jejich nasazení v provincii Chataba bylo tak úspěšné, že ihned potom rozhodla komise Jemenského výkonného centra pro odminování (YEMAC) o zahájení výcviku vlastního personálu. První Jemenci šli do pole v roce 2004 a první psi narození a plně vycvičení v Jemenu v prosinci 2005.
Do Psí jednotky (Mine Detection Dog Unit) pro hledání min jsou vybíráni pouze příslušníci armády, kteří již mají zkušenost z odminovávacích jednotek. Překvapivě je zájem o práci se psi mnohem větší, než kolik je volných míst. Nejde jen o pozice psovodů. Do terénu vždy vyráží celá skupina vyškoleného personálu, která zaručí nejen kvalitní provedení úkolu, ale i bezpečnost a komfort zvířat. Takže si Psí jednotka školí psí instruktory, veterináře, asistenty veterinářů, technický personál na údržbu klecí, atd. Psi mají v Sana’a plně vybavenou kliniku a laboratoř a dostává se jim takové lékařské péče, jakou nezakusí za celý svůj život většina Jemenců.
Však si to taky zaslouží. Německý ovčák rozhodně nebyl stvořen po život na jinu Arabského poloostrova. Zdejší podmínky jsou pro chlupáče dost náročné. Výcvikové centrum bylo původně zřízeno na jihu v Adenu, ale tamní horko a vlhko způsobovalo psům velké zdravotní potíže. Proto byli přesunuti do Sana’a, kde jsou teploty vlivem vysoké nadmořské výšky mnohem snesitelnější. Do pouštních oblastí vyrážejí psí jednotky jen v chladnějších částech roku. Například v prosinci 2009 vyrazily tři skupiny do Hadramawtu na východě země, kde v pouštních podmínkách budou pracovat až do dubna. To už budou teploty zase tak vysoké, že už se tam nebude dát vydržet.
Arabský život německých ovčáků
Dnes v Jemenu pracuje 36 speciálně cvičených psů, z nichž 19 se zde již i narodilo. Kompletní trénink trvá 22 – 24 měsíců. Již malinká štěnata vstupují do Socializačního tréniku, kde si 18 měsíců hrají s míčkem a myslí si, jaká je to pohoda. Následuje 2měsíční trénink s výbušninami a další 2 měsíce se už učí hledat miny. Po absolvování závěrečného měsíce před nasazením odcházejí se svým páníčkem poprvé do pole.
Psi ve výslužbě rozhodně nekončí na ulici. Je o ně velký zájem ze strany samotných psovodů i představitelů různých státních úřadů. (Takže pejska pak zřejmě dostane pan ředitel jako všimné a po několika letech v minovém poli musí zvíře projít něčím mnohem strašnějším – hrátkami rozjívených arabských dětiček). Kvalitní potravu a lékařskou péči jim i nadále zajišťuje YEMAC. V Jemenu se tedy rodí nový trend – pes jako domácí mazlíček. Uvidíme, zda se Jemenci dostanou tak daleko jako Česká republika a po ulicích jim jednou bude jezdit vysavač psích extrementů. Zatím se mému líčení chodníků v českých městech manažer Psí jednotky jen pobaveně smál.
Od ledna do září 2009 odminovali psi celkem 1 400 224 m2 jemenského území. Tím armádu výrazně posunuli k vytyčenému cíli, jímž je Jemen kompletně očištěn od min v roce 2014. Škoda jen, že jim jejich záslužnou práci kazí místní vláda, která už několik měsíců válčí v Sa’adě na severu země. Tento region byl totiž již odminován a teď se tam budou muset psíci vypravit znovu.
Fotografie laskavě poskytla Zuzana Tollrianová, Programme Officer for Environment Portfolio, UNDP Yemen
