Pěkně uleželí utopenci
Tahle zpráva sice není úplně čerstvá, ale je tak dobrá, že jsme ji sem prostě museli dát. V půlce ledna se na Sokotru šťastně vrátili tři místní rybáři, prohlášení za mrtvé potom, co loni v září zmizeli na lovu žraloků. Domů přiletěli z Bangladéše.
Sokotránci vyrážejí na žraloky rádi, protože se na trhu prodávají za vysokou cenu. Při tradičním způsobu lovu pluje rybář 2,5 až 3 hodiny směrem na otevřené moře. Obvykle se vyjíždí kolem čtvrté odpoledne, po dosažení místa lovu jsou roztaženy sítě a posádka jde spát. Ve tři až čtyři ráno pak vstavou, vytáhnou sítě s úlovkem a pomocí kompasu míří zpět k pobřeží svého ostrova.
Jak se ztratili?
Když loni v září skončilo období monzunu se silnými větry, sokotránští rybáři už byli celí žhaví vyrazit na žraloky. 28. září, po konci postního měsíce Ramadán, vyplula dvojice rybářů na moře za lehce větrného počasí. Když se v lodi nad úsvitem probudili, zjistili, že mají v sítích velkého bílého žraloka. S jeho vytažením z vody jim přišel pomoct ještě jeden rybář z jiné lodi.
Tělo paryby dostali ze sítí až v 11 hodin dopoledne, ačkoli už v 8 ráno měli být zpět u břehů Sokotry. Během jejich tříhodinového snažení hnal vítr jejich loď dál a dál do Indického oceánu. Když se konečně chtěli vypravit k domovu, zjistili, že se jim pokazil motor. Opakované pokusy nastartovat vyzněly naprázdno.
Jak přežili?
Nešťastníci strávili na moři 16 dní. Prvních 14 dní pili vodu z dvacetilitrového kanystru, potom chytali dešťovku. Naštěstí pršelo.
Po dvou týdnech už nebyli schopni vydržet o hladu, a tak si do sítí lovili ryby a jedli je syrové, po lehké úpravě nad plamenem zapalovače. (Muslimové nesmějí jíst syrové maso, proto s tím tak otáleli. To bělák, ten by si dal sushi hned – pozn. zlej Kochan).
Konečně zachráněni
16. října se na Sokotránce usmálo štěstí. Na obzoru se objevila velká loď. Posádka rybářskou bárku nejdřív pozorovala s nedůvěrou. Přeci jen v těchto místech kvete pirátství a nebylo jim jasné, co tady malá loďka pohledává. Když kapitán poznal, že ze strany rybářů zbídačených osmnáctidenním pobytem na otevřeném moři nehrozí žádné nebezpečí, navedl svou loď k nim.
Na palubě lodi strávili dalších 10 dní, než dosáhli břehů Bangladéše. Ta byla první zastávkou od místa jejich záchrany. Ovšem zde příběh nekončí. Suleiman Ahmed Essa, Ebrahim Ahmed Abdulla and Abdulwahab Qamoor ztvrdli v Bangladéši dva měsíce, protože u sebe neměli peníze a pasy či jiný doklad totožnosti. Nakonec se jemenským autoritám podařilo vyjednat jejich návrat do vlasti, a to ne lodí, ale letadlem. Na Sokotru se s velkou slávou vrátili letos 16. ledna.
Hovor ze záhrobí
Na Sokotře byli rybáři mezitím prohlášeni za mrtvé a ostatní ostrované se za jejich duše modlili v mešitě. Jaká to tedy byla senzace, když jeden z domnělých nebožtíků zavolal svému bratrovi z lodi svých zachránců! Bylo to 18 dní poté, co se po nich moře slehlo. Nikdo nedokáže popsat pocity, které měl onen volaný bratr, rodiny rybářů, všichni ostatní obyvatelé ostrova...
Ze Sokotry informuje Abduljameel Abdulla Ali, s překladem a úpravou Bhdn
Autor reportáže a turistický průvodce na své lodi.
