Poslední kapky

Ve středu před víkendem se nám podařilo dostat do domu instalatéra, který nám opravil pumpu vedoucí vodu ze spodní nádrže do horní umístěné na střeše. Když jsme ho s úsměvy vyprovázeli, pumpa jela a do spodní nádrže přitékala voda z městského řadu. Po půlhodině radosti nás však pumpa přivolala chrčivým zvukem. Jela nasucho, neboť spodní nádrž komplet vyčerpala a žádná nová voda nepřitékala. Tato situace trvá dodnes.

Podařilo se nám shromáždit cenné informace, jako že například voda tady v Sana’a teče jen dva dny v týdnu, v některých čtvrtích dokonce jen jednou za deset dní. Proto máme u baráků ty spodní shromažďovací nádrže. Nejsilnější den, co se vody týče, je prý úterý. Jenže dnes je teprve sobota! Do úterka nevydržíme. Navíc si nejsme jisti, zda jsme prostě jen kvůli rozbité pumpě vynechali jedno napouštění, anebo zda je někde na přípojce našeho domu nějaká porucha. Nezbývá než čekat.

Najeli jsme na režim minimální hygieny a na zahradě pěstujeme slaměnky. V nejhorším případě si můžeme objednat cisternu, která nám přijede náš tank naplnit. To se tady dělá celkem běžně, některé oblasti dokonce nejsou na vodovod vůbec napojeny a voda se tam dováží. Jojo, Jemenu dochází voda.

 Tyto řádky jsou věnovány mému otci, který si stěžuje, že v Třebíči kvůli JE Dukovany málo prší a jemu schne zahrádka.