Příliš britský Kypr
Kypr jsme si vybrali proto, že všech okolních muslimských zemích je Ramadán. Chtěli jsme utéct mrtvým ránům, zavřeným obchodům, nevrlým lidem a hluku petard dunících nočním městem, když se všichni po dni hladu přecpali k smrti a začínají praskat první žaludeční vředy.
Egyptské pyramidy z dálky
V Káhiře jsme měli na přestup deset hodin. EgyptAir nás příjemně překvapili tour po městě, kterou nám zdarma dali jako dárek u příležitosti Ramadánu. Naše radost však skončila vzápětí, kdy jsme zjistili, že spolu s námi jede banda zmatených Číňanek cestujících taktéž na Kypr. Asi hodinu trvalo, než se zvládla celá skupina shromáždit a chaoticky se domluvit, co že se to pro ně chystá. To je teda fakt velmoc.
Anglicky z nich mluvila jediná a ta odmítla tlumočit slova našeho egyptského průvodce zbytku rozjívené skupiny s tím, že „oni nechtějí nic vědět, chtějí se jen dívat“. Sikiho romantické představy o kolektivní duši čínského národa, které si uhnal příliš častým sledováním kungfu filmů, vzaly za své. Pyramidy, které nám sliboval delegát EgyptAir, jsme nicméně spatřili jsem zpoza plotu, namísto prohlídky nás průvodce vzal do bazaru a hrozila nám i parfumérie, kdyby se proti ní Číňanky rázně neohradily.
Kypr plný Britů
Na Kypru už jsme pak žádného Číňana nepotkali. Byl to tam samý Brit a Rus. Rusky a Ukrajinky chudšího původu obsluhovaly v každé druhé taverně. Však také jídelní lístky jsou všude psány i azbukou. Ve zbytku taveren běhaly mezi stoly mladé Filipínky. Jo, svět je globální vesnice.
Štěpán naznal, že Kypřané to udělali skvěle: zbavili se nadvlády Britů a sami si je podmanili formou turistického ruchu. Tisícihlavé davy pobledlých obyvatel Britských ostrovů se svými kufry na kolečkách každý rok poslušně táhnou na Kypr, aby získaly zdravou barvu a užili si jinak nepoznaných chutí středomořské kuchyně. Ostrov je doslova plný anglických, skotských a irských rodinek, které člověk pozná už na sto honů podle jejich tloušťky a nevskusně oblečených žen. Hlavně po konzervativním Jemenu to teda byla opravdu pecka. Siki občas zavíral hrůzou oči, a to i při řízení.
V Pafosu, hnízdě masového turismu na západním pobřeží, na nás vykulil majitel rybí taverny oči, když jsme mu řekli, že jsme z České republiky. Zřejmě jsme byli prvními exempláři, které tu kdy viděl. Bodejť by taky ne, když se tu ceny hotelů pohybují od 50 euro za noc výš.
Ceny na přeceněném Kypru
Britské peníze jsou na Kypru vidět na každém kroku. Drahé ubytování, drahé půjčovny aut, zmrzlina od 3 euro výš, drahé jídlo. První dny jsme s opravdu velkým sebezapřením platili za talíř polívky 5 euro. A to byla jen místní egg lemon soup, vaječno-citrónová plná nudlí a ovesných vloček, které Sikíček nemá rád od té doby, co ho jimi frekventovaně krmili ve školní jídelně.
Nicméně kyperské speciality jsou opravdu lahodné, především po čtyřech měsících v Jemenu, kde jídlo zřejmě nemá výživové hodnoty, na jaké jsme zvyklí (soudě podle padání vlasů, lámání nehtů, aftů a nezáměrného hubnutí). Kdo by odolal kleftiku (vařené jehněčí), musace (zapečené brambory s lilky a cuketami), stifadu (něco jako segedín, ale Štěpánovi to chutnalo), dolmates (plněné vinné listy), suvlaki (maso na jehle) a úžasnému seafoodu všude kolem? Copak jsme mohli zůstat lhostejní k hutnému řeckému jogurtu s medem a ořechy, tak odlišnému od arabských jogurtů, které se po přidání do jídla rozpadají na drobné sražené hrudky? Nemohli jsme neslyšet volání pěny ledově vychlazeného café frapé i místního piva Keo. A tak jsme si řekli, že naše těla potřebují živiny, a dopřávali si bohaté snídaně i obědovečeře. Denně jsme tak prožrali kolem 40 euro.
Ne že bychom si vybírali drahé turistické restaurace. Pět euro za salát, 10 až 13 za hlavní chod (nejlevnější musaka za 8€), čerstvé ryby až 20 euro, frappé 2 až 3 €, jogurt s medem za 4 euro, anglická snídaně za min. 3 euro, to jsou běžné ceny, které platí i Kypřané. A ti si do taveren chodí docela hojně. Prostě je to bohatý ostrov – bohužel pro nás.
Trekování na Kypru
Bez ohledu na to, kdo chodí po jeho půdě, je Kypr úžasný ostrov s krásnou přírodou a bohatou historií. Hromadám šutrů jsme se tentokrát naštěstí docela vyhýbali, protože bylo tak nesnesitelné vedro, že mezi starověkými sloupy člověk brzy ztrácel přehled, co je exponát a co fata morgána. Přesto mě Štěpán protáhl archeologickým nalezištěm v Pafosu, Hrobkami králů v Pafosu, Afroditiným okrskem a taky jsme navštívili útes, kde se zrodila bohyně Afrodita. To bylo snad nejkrásnější místo na ostrově.
Co nás však uvádělo v extázi snad nejvíc bylo pohoří Troodos se svahy porostlými lesy borovic černých a s vodou zurčící v potůčcích. Bylo to úchvatně uklidňující a uvědomili jsme si, jak moc jsme formováni prostředím, v němž vyrůstáme. Borovicové lesy nám byly něčím tak známým, že jsme se okamžitě cítili jak doma, dostavil se ten pocit, jako když se člověk vrátí někam, kde to opravdu dobře zná a kde ho nemůže nic překvapit. Bydleli jsme ve stanu v kempu u vesnice Troodos, v nadmořské výšce 1500 metrů, takže jsme první noc proklepali zimou a druhá byla o něco lepší jen díky litru vínka, které jsme před spaním vyžahli.
Do kempu jezdí na víkendy spousty Kypřanů, ochladit se a snad taky uniknout turistickému bláznění. Každá rodinka tam má svůj přívěs či velké rodinné stany, kolem kterých ti nejskalnější příznivci mají už i ovápněné plůtky, truhlíky s kytkami, přístřešky pro auta a provizorní kuchyňské linky. Samozřejmě nesmí chybět grily, které se rozžhaví už ráno a jedou naplno až do nočních hodin. Tyto rodinky táborníků pochopitelně nechodí na žádné túry, i když vyznačených turistických stezek je v pohoří Troodos dost. Vzájemně se navštěvují ve svých oplocených přívěsech a grilují a grilují.
Poloostrov Akamas
Příjemné bylo taky trekování na poloostrově Akamas na severozápadě Kypru. Je tam také několik značených stezek, které vás už ale nevedou stinnými lesy, nýbrž vyprahlými svahy s kozími stezkami nad mořskými zátokami. Vůně divokého tymiánu a dechberoucí výhledy jsou však odměnou pro každého, kdo se v horku vybičuje k většímu výkonu než se po betonovém chodníčku doploužit k Afroditině lázni kousek nad parkovištěm a vyfotit se tam.
Pobyt v kempu ve městě Polis plném mladých Kypřanů a Kypřanek zdatně reprezentujících řecký ideál krásy nám však pokazily všudypřítomní hluční rozteklí Britové, kteří přijíždějí stanovat s nákladním autem plným zahradního nábytku, grilů a zásob jídla na deset let. Jejich vysoká koncentrace ve spojení s oslavami posledního dne letních prázdnin tvořila téměř výbušnou kombinaci. A tak jsme spakovali stan, který nám v noci pomočila jedna kóča z sousedícího britského ležení, a vyrazili konečně k moři, na pláž, užít si vln a odhalených těl.
Teroristi na dovolené
Po devíti dnech radovánek v západní civilizaci jsme se vybaveni zásobami alkoholu a bobkového listu vydali zpět domů do Jemenu. Když veledůležitě se tvářící osoba na check inu zjistila, že letíme do Sana’a, byla z toho celá vykulená, začala zbytečně řešit, zda máme víza, a volala si na pomoc starší kolegyně. Z chaosu za přepážkou pak nakonec přeci jen vypadly naše boarding passy a my se přes duty free shop s čokoládami přesunuli čekat ke gatu.
Když už nás tam seděla asi stovka pasažérů, přišla ženština v rozevlátých květovaných šatech a neomylně si to namířila přímo k nám. S úsměvem, že dělá výzkum spokojenosti turistů, nám začala pokládat otázky, kde jsme cestovali, v jakých hotelech jsme bydleli, co jsme si na Kypru koupili a kolik nás to stálo. Na naše konstatování, že žijeme v Jemenu, reagovala slovy: „Cože? Můžete mi to hláskovat? Kde to leží? ...To je v Ománu? ... Jo to je samostatná země?“ Po zbytek čekání na zpožděné letadlo jsme se se Sikim bavili dohady, zda byla paní opravdu tak blbá, anebo to byla součást její role tajné bezpečnostní agentky. Po vyplnění dotazníku nám popřála vše nej a zmizela, aniž by se třeba snažila získat odpovědi nějakých dalších lidí do svého povedeného „výzkumu“.
Myslím, že o naší bezúhonnosti jsme ji přesvědčili bezelstným vyprávěním, že jsme si do Jemenu nakoupili rum, vodku, bobkový list a nové koření.
BHDN
P.S. Ležing po kypersku - to si takhle člověk plážuje v Larnace, když tu najednou...
