Přípravy na Eid al Adha
Eid al Adha je největším muslimským svátkem roku. Oslavuje Abrahamovu oddanost bohu, který mu poručil, aby mu obětoval svého syna Izáka. Ten navíc s otcovým záměrem souhlasil, protože co bůh řekne, to se musí splnit. Bůh však na poslední chvíli podstrčil pod Abrahamův nůž ovci. Tento příběh teď ve dnech před Eidem zaznívá z minaretu hadibské mešity neustále dokola.
Na oslavu Abrahamovy zbožnosti muslimské rodiny podle svého bohatství obětují ovci, kozu nebo krávu a maso rozdají chudým. Eid al Adhou končí období muslimské pouti do Mekky Hajj.
Na tři eidové dny je potřeba se správně připravit – především jste-li žena. Ačkoli na Eid vyrážím s kolegyní na výlet po ostrově, takže se vyhnu nekonečnému kolotoči návštěv u mě doma i v okolních domech, přesto mě sousedky zapojily do příprav.
1. Nové šaty
Na Eid musíte mít všechno nové – šaty, šperky, líčidla, sponu do vlasů. Já mám dva nové šátky a to je málo. Předeidové trhy zuří od časného rána v centru Hadiba každý den. Hanan mě podarovala látkou na šaty, abych měla konečně taky něco tradičně sokotránského. Je to docela těžká, vozavá, neprodyšná, lesklá látka červené barvy s kytičkama a s flitry v květinovém vzoru kolem budoucího výstřihu a zápěstí. No prostě nádhera...
Zašly jsme k její příbuzné, aby mi z toho na Eid ušila šaty, ale ta se zastavila na půli cesty mezi brečícími dětmi a šicím strojem čínské výroby poháněným kličkou, a zvolala něco jako: „Vy mě chcete zničit! Šaty budou až po Eidu.“
Ručně poháněné šicí stroje teď vrní ze všech dvorků. Sousedka Lilwa narychlo došívá nové závěsy, Selva chrlí šaty přes kopírák všem holčičkám z rodiny. Na Sokotře dokonce došly jehly, ve všech obchodech se dají koupit už jen nitě. Jehlu na přišití knoflíku u kalhot jsem si musela zajít půjčit od Namos.
2. Hena
Pořádné zdobení rukou a nohou je naprosto nezbytné. Používá se hena, zanechávající oranžovou barvu, a temně černý naqš. Zdobení si můžou kamarádky udělat navzájem doma, ale mnohem větší zábava je vypravit se do některého z dočasných hena salónů vzniklých jen k příležitosti Eidu.
Ve dvoře nějakého domu sedí na zemi spousty žen a holek a nechávají si na kůži vytvářet krásné ornamenty. Většinou se kombinuje černá linie naqše s oranžovými plochami vymalovanými henou. Aplikace netrvá až tak dlouho, ale pak sedět ve ztuhlé pozici tak, abych si nerozmazala žádný vzor, bylo docela utrpení. Právě v této fázi se samozřejmě nejlíp povídá. Neustále někdo přichází nebo odchází, ženské se zastavují i jen tak na pokec. Je u toho spousta smíchu, drbů a zaručeně ověřených informací. Například se propralo, že čtyři dny po Eidu je u nás ve čtvrti svatba.
3. Úklid
Nevydlážděné, prašné uličky obytných čtvrtí Hadiba plné kamenů, kozích bobků a odpadků se na Eid promění v krásně umetený prach. K Eidu to najednou jde a obyvatelé si posbírají bordel kolem domu. Sousedka mě svým zametáním chodníku vzbudila už o půl šesté ráno. Chššššš, chšššššš.... Používají se malé metličky svázané z trávy nebo palmových větví.
Ulice centra pokryly igelitové obaly od všeho toho zboží, co se na eidových trzích prodalo. Ale i ty prý budou na Eid posbírány. Škoda jen, že dýl než tři sváteční dny to nevydrží.
Za mě provede pklid Hanan, která je teď mojí uklízečkou. Ne, že bych ji chtěla, ale sama se nabídla a já neměla srdce odmítnout té přátelské ženě výdělek. Uklízí samozřejmě po sokotránsku, to znamená, že po jejím zásahu jsou věci ještě špinavější než předtím. Záchodu a kuchyni se samozřejmě vyhýbá, to se tady neuklízí. S přehnanou péčí se však věnuje pletí dvora, kde mezi oblázky navezenými z pláže občas vyraší nějaká pěkná kytička, a splachování vybetonované podlahy v jednom koutě dvora s vodním kohoutkem a kanálkem (asi místo na praní, já to vůbec nepoužívám a skladovala jsem tam prázdné plechovky od barvy).
4. Oběť
Každá rodina, která si to jen trochu může dovolit, musí obětovat zvíře a o jeho maso se podělit s chudými. Vzhledem k tomu, že nejsem muslimka a že mám ještě výčitky svědomí kvůli Felixovi, tento krok vynechávám.
Eid mubarak!
