Sana'a je tak malé!
V Sana’a tento týden probíhá Festival evropského filmu. Jeho druhý den byl na programu český film Šakalí léta. Nic horšího teda vybrat nemohli, ale přesto jsme se v kompletním českém zastoupení (3 dobrovolnice + Štěpán) vypravili až na druhý konec města do Jemenského kulturního centra, abychom utužili přátelské kontakty s českou komunitou (= české manželky a Jemenci vystudovaní v ČR). Díky kombinaci našeho zpoždění, dopravní špičky a zmatenosti taxikáře jsme na místo dorazili s 20minutovým zpožděním, ale byli jsme si jisti, že tady v Jemenu nemůže nic začít na čas.
A skutečně, do prázdného sálu jsme vešli ve chvíli, kdy český konzul pan Žilka slavnostně zahajoval projekci. Představitelé EU, kteří tady v Jemenu teda dělají opravdu nevím co, rozeslali pozvánky na festival den před jeho zahájením, takže prostě nikdo nepřišel. Sedělo tam pár expatů a řada zanedbaných chlápků v turbanech, kteří si tam asi zašli omrknout odhalené evropské herečky (Jitka Asterová ve svých lepších letech, před Frekvencí). Většina z nich se během filmu vytratila, protože obraz byl příšerně tmavý a rozmazaný, jak jemenský cenzor film po vystříhání choulostivých scén přepálil na obyčejné CD. Cenzorskými zásahy navíc už tak slaboduché dílko ztratilo úplně smysl a dočkat se konce byl nadlidský úkon. Filmy se prý na schválení musejí odevzdávat s půlročním předstihem.
Jako jediní představitelé ČR jsme od Žilkových dostali pozvání na skleničku k nim domů a ukázalo se, že bydlí jen pár ulic od naší vily. U půlnočního drinku v jejich ztemnělém domě při klasickém blackoutu se dokonce ukázalo, že před třemi lety bydleli V NAŠÍ VILE! Svět je prostě malý a Sana’a obzvlášť. Ty dva nefunkční knoflíky na sporáku tam prý byly už tehdy! A náš majitel, jehož jsme podle vzezření odhadovali na nějakého lokálního omrmloně, je prý kádr na ministerstvu zahraničí!
Návštěva probíhala ve velmi přátelském duchu a pan Žilka slíbil Štěpánovi evakuaci do Djibouti, kdyby to tady prasklo. Po půlnoci jsme se odkolíbali domů s vědomím, že takhle pozdní flámování v nadmořské výšce 2500 m nás druhý den bude nejspíš stát bolest hlavy.
