Sokotránská medicína
Jemen je zemí, která teprve celkem nedávno odhodila téměř středověký ráz a začala se o překot modernizovat. Rychlý nástup technických a společenských novinek ale nevedl k automatickému zániku některých starodávných zvyků, pověr nebo tradic. Dokladem toho budiž i článek, který před Štědrým dnem vyšel v Yemen Times. Jemenci Vánoce v našem smyslu jako muslimové neslaví, ale Ježíška znají jako jednoho ze svých proroků, proto nelze mít za to, že by podobná taškařice měla za cíl nějak znesvětit křesťanskou oslavu narození Páně. Článek totiž seriózně pojednával o posedlosti zlými démony a jejím léčení.
V Jemenu nelétají džinové z láhve
Zatímco v naších luzích a hájích se rusalky už dávno neprohánějí, hejkalové pocestné neděsí a vodníci se raději odstěhovali do Švýcar, protože tam lidi duši ještě pořád mají, v jiných zemích dosud kouzlí mágové, bohové ve zvířecích kůžích se neviděni a neslyšeni pohybují pralesem a kouzelný talisman gri-gri je jedinou ochranou před řádícími zlými duchy. I v Jemenu je víra ve zlé duchy, džiny, stále živá. Je totiž součástí oficiální islámské věrouky, která káže, že vedle lidí jsou jedinými bytostmi nadanými svobodnou vůlí právě džinové žijící v astrálních sférách. My si pod výrazem „džin“ nejspíš představíme chlapíka v turbanu, jak leze z lampy a lusknutím prstů plní báječná přání, ale ve skutečnosti to není až tak zvlášť pohádkové, i když nám středoevropským bezvěrcům to tak může připadat. I křesťanská náboženství dodnes praktikují exorcismy a vymítají démony, jež posednou jejich ovečky. S džiny v islámu je to podobné – Ďábel je posílá na svět proto, aby trápili muslimské věřící a ztrpčovali jim život. A protože víra je v islámských zemích velmi pevná, berou se tam i záležitosti boje s Ďáblem naprosto vážně.
Islámští odborníci na démonologii rozlišují tři typy posedlosti Ďáblem. První spočívá v tom, že někdo vyhledá pomoc kouzelníka, který na jeho žádost sešle zlé kouzlo nebo vyšle démona, aby jinému škodil. Druhým způsobem je pak tzv. zlé oko – člověk nebo démon se závistí pohlédnou na toho, komu se právě něco podařilo, a tím jeho dílo nejen zhatí, ale můžou ho i uřknout a postihnout věčnou smůlou. Třetí typ je nejvážnější, neboť džin posedne nějakého člověka, vlastně se zmocní jeho těla, takže dotyčný nebo dotyčná zešílí, mluví aramejsky, vznáší se nad postelí, běhá pozpátku nebo plive žáby. Však to znáte z filmu Exorcista. Někdy se takový démon zamiluje na dálku, jindy se skrývá v nějakém nečistém místě, třeba v záchodě, a čeká na oběť. Je také možné, že duch posedne osobu, protože někdo jiný jej přivolá prokletím vzneseným na její hlavu. Ať jde o kteroukoli z těchhle věcí, není to nic pěkného a postiženému to na dobrém spaní určitě nepřidá.
Yemen Times popisovaly několik konkrétních případů, nad nimiž zůstává rozum stát. Není ale důvod je zpochybňovat, protože jsou podrobně popsány a víme, že takové věci se dějí i západní liberální a ultrasvětské společnosti. Během společné modlitby paní Um Ahmad začala z ničeho nic klít a křičet na šejchu, která modlitby vedla. Ačkoli Um Ahmad nebyla už žádná mladice, vjela do ní neuvěřitelná síla a začala fyzicky napadat okolní ženy. Bylo jich potřeba šest, aby ji z místnosti vyvlekly. Později téhož dne ji našli, jak sedí v krkolomné poloze na podlaze. Šejcha přinesla Korán, aby z něj předčítala svaté verše a tím démona z Um Ahmad vypudila, ale žena na ni začala křičet, smála se i plakala najednou a když se ji pokoušeli uklidnit, plivala na své dobrodince. Podle jejích příbuzných je posedlá už více než dvacet let a nepomohly dosud ani tradiční metody vymítání četbou z Koránu, ani použití zázračných medikamentů, jako je třeba svatý olej z Mekky.
Jiný případ se týkal asi 30leté vysokoškolsky vzdělané ženy, která se již velmi dlouho cítila slabá a vyčerpaná. Návštěvy lékařů a komplikovaná vyšetření nepomáhaly, tak na radu své matky navštívila šamana léčícího Koránem. Takový způsob léčby se tradičně nazývá „qethai“. Léčitel zvaný „moqathi“ jí dal smotek bavlny, aby jím otřela celé své tělo. Pak vzal smotek do pravé ruky spolu s růžencem a předčítal z Koránu jisté verše a opakoval některé modlitby. Smotek poté omotal růžencem. Bavlna se pod růžencem zbarvila krví a žena se okamžitě začala cítit lépe.
Ale známe případy i od lidí kolem sebe. Například máma sokotránského přítele A. prý byla posedlá džinem, kterého na ni někdo seslal, aby jí uškodil. Projevovalo se to tak, že mluvila škaredě se svými příbuznými. Poslední dobou už je to ale prý dobré, džin už asi odešel, říká rodinný přítel S.
Jak se léčí posedlost
Jak naznačují popsané příběhy, existuje řada metod, jak posedlost „léčit“. Předně by se měl každý dobrý muslim vyvarovat hříchu a denně odříkávat některé modlitbičky. Bohužel to stoprocentně nepomáhá, ale může to Ďáblovo konání docela ztížit. Jako ochrana před zlým okem funguje drobné zakletí, které každý dobře zná a často praktikuje. Podaří–li se něco dobrého, je nutno rychle říct „masha Allah“, což znamená „Bůh ti žehnej!“. Tím se cizí závist, která nese smůlu, zaplaší. Jemenci pronášejí „mašalla“ naprosto automaticky skoro pořád. Na démona číhajícího v nečistém místě zabírá horká voda nebo nedopalky cigaret. Zdá se, že jedna rychlovarná konvice nalitá do hajzlíku nebo vhozený vajgl zlého ducha spolehlivě odrovnají. Pohříchu jsou to v Jemenu často jediné způsoby, jak se daná místa uklízejí. Existují ovšem také speciální modlitbičky pro návštěvu toalety, které mají ochránit. Mimo jiné proto Jemenci ani nefoukají do horných jídel – v ústech se může skrývat malý ďáblík, který při fouknutí spadne do krmě, my ho sníme a on bude tropit v žaludku neplechu, třeba vředy. Avšak lékem z nejspolehlivějších je četba Koránu odborníkem.
Tam, kde spolehlivě selhávají exaktní metody léčení a doktoři jen zoufale kroutí hlavami, nastupuje duchovní šejch. Učenec dokáže polekat démona již svojí neochvějnou vírou a autoritou, ale doopravdy fungují hlavně určité verše Koránu, doplněné o omývání postiženého svatou vodou (neplést se svěcenou!) nebo olejem. Takových specialistů není mnoho, protože musí být nadáni neobyčejnou moudrostí, odvahou i vírou a v Jemenu se soustřeďují do duchovních center pro léčbu posedlostí pomocí Koránu. O to víc existuje šarlatánů a šamanů, kteří pouze předstírají léčivé schopnosti, aby vylákali z lidí peníze.
Výše popsaný případ s moqathim je jedním z nich. Podobní dobrodruzi prý ve skutečnosti neléčí, jen předstírají, že mají nadpřirozené schopnosti a jsou mistry okultismu, a přitom využívají některé prastaré magické rituály. To by asi samo o sobě nevadilo, protože jde konec konců o metody prověřené. Problém je v tom, že mají kořeny v černé magii! Namísto aby šaman démony vyháněl, obcuje s nimi sám a vede je k tomu, aby prováděli roztodivné kousky, které vypadají jako zázraky. Stejně jako obarvení smotku bavlny krví. Islám věří, že každý z nás má svého vlastního démona, sledujícího každý náš krok. Ten v nás vyvolává zlé touhy a myšlenky a svádí nás ke hříchu. Šamani se prý umí s tímto démonem spojit a pomocí informací od něj získaných nebohého nemocného obloudit. Takové léčení sice může přinést krátkodobou úlevu, ale je to jen další hra džina s obětí. Navíc si tím léčený přitápí pod kotlem, protože dle Proroka ti, kteří šamana jedinkrát navštíví, ale včas se odvrátí, nebudou po 40 dnů Bohem vyslyšeni. Ti, kteří jej navštíví a uvěří mu, jsou ztraceni nadobro, protože pravý muslim má uctívat jen Boha a ne Ďábla nebo jeho přisluhovače. Stát zatím činnost šamanů nijak nereguluje, takže ke škodě věřících se mohou volně vydávat za pravé koránské léčitele.
Vyhánění zlých duchů na Sokotře
Z podobných základů vychází pravděpodobně i tradiční sokotránská medicína. Sokotra byla vždy značně izolována od okolního světa, a proto se na ni dostávaly výdobytky moderní vědy ještě pomaleji než do jemenského imamátu uzavřeného před světem. Sokotránci si tedy za staletí izolace vytvořili vlastní metody, jak léčit různé těžké neduhy. A protože je ostrov izolovaný dodnes, daří se tu šamanismu i přes zoufalé snahy jemenských a zahraničních lékařů stále.
Ačkoli je ostrov velice bohatý na léčivé rostliny a bylinky, ostatně byl proto i v minulosti světově proslulý, na některé nemoci lektvary a mazání prostě nezabírají. Co se nedá spravit tak nějak po krejčovsko–truhlářsku, pomocí šití, ovázání nebo dlahy, za to jistojistě může nějaký zlý duch. Nejčastější a údajně i nejúspěšnější metodou léčení však není předčítání Koránu jako na pevnině, ostatně by to ani nešlo, protože Sokotra měla od věků vlastní, nearabský jazyk bez psané podoby a číst v arabštině uměli dlouho jen vzácně vyvolení, ale vypalování různých značek! Ano, je to přesně tak šílené, jak si to jen můžete představit – na místo na těle, pod kterým tepe bolest, a kde tedy sídlí nemoc či spíš zlý duch ji způsobující, se přiloží doruda rozžhavená cejchovací značka a znamení se vypálí do kůže. Bolest zaručeně pomine, přinejmenším na chvíli, po kterou ji přehluší zápach vlastního spáleného masa a žár cejchovacího železa, a nemoc prý časem vyjde z těla. Tak již zmíněnému příteli A. takhle v dětství vyléčili žloutenku a jedné dívce, která má kolem krku vypálené stopy jak po napadení medvědem, tak přivodili, že ve svých 20 letech konečně jako své třetí dítě porodila chlapce.
Metoda je ovšem populární i přes existenci nemocnice a mobilní kliniky poskytující relativně moderní zdravotní péči dostupnou všem. Jak by taky ne, vždyť pokud džinové někde žijí, tak právě na Sokotře – zkuste si vyjít na vycházku do jeskyně Hoq a můžete je i potkat.
A co na tradiční metody léčení říkají jemenští lékaři? Jako dobří muslimové nezpochybňují víru v démony a jejich moc, ale doporučují na prvém místě spíše moderní metody léčby. Pokud tyto selžou, pak nelze jinak než začít číst svatá písma a modlit se. A to nakonec platí i v České kotlině.
SK
Zdroj:
