Aktualizace: Tohle není myš domácí
Mno, takže posledně jsme skončili tím, že reprezentanti Mendelovy univerzity opuštějí můj dům rozjařeni odchytem druhé myši. Pro jistotu mi v baráku nechávají speciální, na zakázku vyrobenou past živolapku – nebo jak tomu říkali – která kořist zaklapne dovnitř živou. A taky lahvičku s alkoholem, v níž mám případný další úlovek uchovat.
Večer vyrážím na nákupy a pořizuji výborné zázvorové sušenky.
Ráno zjišťuji, že balíček přes noc někdo načnul, a to dost nevybíravým způsobem. Vypadá to na dost velký hlad. Anebo dost velké zuby. Ale tu myš jsme přece včera chytili! Jak je možné, že by tam byla ještě další?? Anebo že by to byl můj kuchyňský gekon? Pravidelně se přede mnou schovává pod průsvitným prkýnkem...
A tak nakousanou zázvorku pokládám do pasti a past pokládám podél zdi.
Druhý den jsou dvířka zaklaplá. Znechuceně s pastí štěrchám, ale nevypadá to, že by se vevnitř něco hýbalo. Když ji klacíkem pootevřu, vidím ji tam. Další pidibestie, sedí a klidně žere tu sušenku!
A půjdeš do lahvičky.
Foto laskavě poskytl Josef Suchomel.
Využívám příležitosti, když mě navštíví kamarád a ještě k tomu dorazí soused, aby mě pozval na eidový oběd. Jsou dva, to by mohli zvládnout vysypat bestii z pasti, zabít a zalihovat bez mojí asistence. Má prosba o pomoc se setkává s rozpaky. Statný černoch Abdulraní dokonce vyskakuje až do stropu a couvá co nejdál od pasti. Tak ten se evidentně bojí myší ještě víc než já!
Nakonec se to vyřešilo po sokotránsku.
A. zařve přes zeď, kde v ulici právě uslyšel kroky, a do dvora mi vstupuje neznámý týpek. Ten se myší nebojí, společně s S. vyklopí kořist do igelitky a neznámý pak tašku všemožně kroutí, jako že v ní tu myš udusí. Mno. Tak těmhle plicičkám v nákupní igelitce dojde vzduch tak možná za rok. Nakonec je potřeba myš přeci jen trochu přimáčknout, což neznámý provede holou dlaní.
Myš mizí v lahvičce lihu, ocásek sice chvíli zlobí, ale nakonec se podaří ho tam celý stočit.
Po obědě odnášíme lahvičku na recepci hotelu, kam Mendeláci dorazí až ve chvíli, kdy my už si budeme užívat eidové volno někde na pláži. Recepční dostává jediný pokyn: Za žádnou cenu neotvírat!
--------------------------------------------------------
Můj nedávný popis myší páchajících sebevraždu v mém záchodě zaujal partičku z Mendelovy univerzity, která právě v těchto dnech provádí výzkum na Sokotře. V praxi to vypadá tak, že se perou s šejchem v bederní roučce, který na ně vyběhl s mačetou, anebo po nich vesničani házejí kameny. Inu, nemají to entomologové snadný život. Jeden z týmu ovšem není broukař a specializuje se na myši ... myšolog? Pepa se na můj dům vyloženě těšil a já na Pepu – oba doufáme, že právě v mojí kuchyni odchytí nového endemita (druh, který se nevyskytuje nikde jinde na světě).
Manuální odchyt
Pepa s Lubošem navštívili můj dům hned první večer po příletu, s batohem plným Margotek a pastiček na myši. Namazali na ně burákové máslo a zeptali se: „Tak kam to chceš? Dovnitř, anebo do zahrady?“
Téměř dotčeně jsem řekla, že do zahrady, protože myši z místností hrdinně vyháním a žádnou tedy nikde nemám. A jak tak otevřu dveře do kuchyně, mihne se přede mnou myší ocásek. Já jsem překvapena a stydím se, jak to tady proboha žiju. Pepa je nadšen a vrhá se na manuální odchyt do igeliťáku.
Následující scéna vypadá tahkle: Sami si zrelaxovaně sedí v zahradě a hladí mé kůzle Felixe (tou dobou mu zbývají ještě dva dny do oběda), já stojím venku a pištím a český vědecký tým společně se zástupcem sokotránské EPA (Environment Protection Authority) spuští rodeo v kuchyni. Ozývá se odtamtud poskakování, dupání, bojové výkřiky, igeliťáky zuřivě šustí. Chce to rychlý postřeh, ulovit maličkatou vyděšenou tryskomyš.
Nakonec je šesticentimetrová (i s ocáskem) kořist v pytlíku. Vědci ji uspali éterem a Pepa si ji odnesl v PET flašce (ano, prošla hrdlem) s nadšenými výkřiky: „Tohle není myš domácí!“
Následně mi přicházejí smsky typu „Ta myš je tak lehká, že nejde zvážit“ a „Je to samička“. Na endemit to nevypadá, ale neztrácejme naději. Spíš to prý bude první popsaný případ africké minimyši na Sokotře, a to je taky dost dobrý. Trvám na uvádění lokality odchytu: „Bohdanina kuchyně, Sokotra“.
Další návštěvnice
No a hned ruhý den si v kuchyni vařím čaj a dveře mám otevřené. Sotva se otočím, šup a mihne se dovnitř zase myší ocas. Volám vědecký tým na pomoc, ale jsou v terénu. Můžeme se sejít až za čtyři dny. Pokládám svůj strach z myší na oltář vědě a žiju ty dlouhé čtyři dny s bestií v kuchyni. Snažím se vaření omezit na čaj a při čekání na var vody pozoruju, jak se mrcha schovává za okenicí, pod poličkou, anebo za plynovou bombou.
Ze všech pěti pastiček nalíčených v zahradě mezitím myši dokonale vyžraly burákové máslo, aniž by past sklapla.
Zklamání
Ve čtvrtek ráno vyrážím s Nabílou a Hannan na trh nakoupit suroviny a koření. Budou mě učit sokotránská jídla. Bohužel v mé zamyšené kuchyni. Při vaření šukšukah (míchaná vajíčka s chilli) a smažení ryby se snažím nenápadně dbát na to, aby myš neutekla ven. Jenže je tak malá, že může kdykoli proklouznout, aniž bych si toho všimla.
Odpoledne český tým dorazil z pole a po vydatném obědě (podcenili potravinové zásoby) se Pepa s Lubošem opět vydávají do mého domu, tentokrát vybaveni foťákem a síťkou na motýly. Vstupují do kuchyně a hledají myš. Bohužel v žádné ze svých oblíbených schovávaček není. Asi teda utekla. Sakra. Mrzí mě, že je musím takhle zklamat. Ještě včera večer seděla pod okenicí.
Pepa aspoň umístí do rohu kuchyně past, kam myš vběhne a uvězní ji to uvnitř živou. Kluci odešli s nepořízenou.
Triumfální návrat
Hned potom dorazila Hannan, že k večeři uvaříme barevnou rýži. Vstupujeme do kuchyně. A najednou je tam. Sedí za hromadou igelitových pytlíků.
Běžím pro mobil, snad nejsou už moc daleko, musí se vrátit! Hoši se naštěstí zamotali ve spleti uliček za mým barákem, takže jsou brzy zpět. Hannan si opět uvazuje šátek přes obličej a vědecký tým se vrací.
Vbíhají do kuchyně, my s Hannan zůstáváme venku v úctyhodné vzdálenosti. Zase chaos, přískoky, bojové povely... a vítězný pokřik. Myš totiž při kličkování sama vběhla do té nastražené pasti!
Zase je to maličká bestie s bílým bříškem. Kluci mizí v útrobách kuchyně ještě několikrát, to aby ji omráčili a připravili na focení. Prý by to nebylo pro ženské oči. My s Hannan stále jen zaraženě stojíme v úctyhodné vzdálenosti. Když je myš nafocena, doražena a sbalena do igeliťáku, vědecký tým s nadšením odchází.
Zda je to endemit, budeme vědět až po rozboru DNA v univerzitní laboratoři.
