Vítejte v Tarimu, hlavním městě islámské kultury
V Tarimu, Hlavním městě islámské kultury roku 2010, byl 10. března 2010 zahájen cyklus kulturních, vzdělávacích a společenských akcí, který bude trvat po celý rok. Festivalový kolotoč odstartoval velký zahajovací ceremoniál za účasti mnoha pohlavárů a kulturních činovníků z celého muslimského, tedy nejen arabského, světa. Zahájení festivalu zahrnovalo na 111 kulturních akcí, včetně 12 výstav tradičních výrobků, fotografií a módy a v Jemenu tak populárních klání ve veršotepectví. To je opravdu něco vzhledem k tomu, že Tarim jinak leží ukrytý ve Wádí Hadramawt ve východní poušti, kam se každý bojí, a největší kulturou je tudíž pískání stavebího dělníka na lešení rozpadajícího se tarimského paláce.
Zmíněné aktivity budou pokračovat po celou dobu festivalu a postupně se k nim přidají další kulturní podniky oslavující islámskou kulturu a vzdělanost, ale i hostitelskou zemi a především město samotné, které patří k největším klenotům jemenského kulturního dědictví a nejen jeho. Program, sponzorovaný jemenskou vládou ve spolupráci se zahraničními donory a realizovaný převážně samotným obyvatelstvem Tarimu postupně doplní i „kulturní týdny“ dalších muslimských zemí s ukázkami jejich tradičního i moderního umění, vč. např. Turecka, Malajsie a Tunisu.
Hlavní město islámské kultury
Nutno podotknout, že taková koncentrace umění a kultury je pro Jemen naprosto ojedinělá už jen svojí kvantitou, o jistě nesporné kvalitě ani nemluvě. Hlavním městem islámské kultury vyhlásila Tarim pro tento rok Islámská organizace pro vzdělávání, vědu a kulturu (ISESCO). Tato mezinárodní organizace byla založena v roce 1981 pod hlavičkou Organizace islámské konference za účelem podpory kulturní a vzdělávací spolupráce islámských zemí a dnes sdružuje na 50 členů. Každoroční vyhlašování Hlavního města islámské kultury je jen jednou z jejích aktivit a zjednodušeně bychom mohli říct, že organizace působí podobným způsobem jako UNESCO na globální úrovni.
A Tarim si titul rozhodně zaslouží. Město leží ve východní části Jemenu ve wádí Hadramawt, kam moc centrální vlády nikdy příliš nezasahovala a platí to tak trochu stále. Dnes převážně zemědělská oblast patří k nejzajímavějším nejen pro své přírodní krásy, a že je wádí zvící Grand Canyonu zaplněné palmériemi a obklopené pouští opravdu dech beroucí, ale i pro svoji barvitou historii a bohatou duchovní přítomnost.
Tarim, Perla východní pouště
Město bylo údajně založeno ve 4. století našeho letopočtu (někteří historikové tvrdí, že již ve 2. století) jako správní centrum hadramawtských oblastí Sabaenského království. Prý bylo pojmenováno po jednom ze synů vládnoucího sabaenského krále, dle jiných zase podle legendárního hadramawtského krále Tarim Ibn al-Sakon Ibn al-Ashras Ibn Kindaha (to jen pro představu, jak složité asi bylo králíka písemně o něco žádat, najmě když se v oficiální korespondenci používaly tesané kamenné tabulky – ne, kecám, rejpalo se to do hlíny).
Už v předislámském období bylo město sídlem králů několika lokálních království, která nevynikala velikostí či délkou trvání, zato se koupala v bohatství plynoucím z obchodu s kořením, kadidlem a myrhou. Ono není bez náhody, že všechny ty sabaenské, hadramawtské a kindahské říše trvaly maximálně pár stovek let, když ovládaly zdroje strategicky důležitých surovin své doby – ostatně dneska to vidíme taky a nemusíme ani z Arábie tak daleko, jen ty strategické suroviny se změnily.
I v době po příchodu islámu si město podrželo svůj význam a bylo sídlem guvernérů Hadramawtu (první byl jmenován samotným Prorokem pouhých 10 let po začátku expanze islámu) nebo i hlavním městem místních nezávislých království a sultanátů. Tarim a jeho okolí byly také působištěm mnoha význačných muslimských duchovních a věrozvěstů, čítaje v to i Prorokovy žáky a spolubojovníky. Mnozí z nich našli v oblasti i místo svého posledního odpočinku a jejich hrobky jsou vděčnou destinací věřících i turistů.
Tarim přetéká duchovní atmosférou dodnes. Díky svému historickému a náboženskému významu je v něm 365 mešit, z nichž 153 pamatuje dávno minulé věky, množství knihoven plných středověkých manuskriptů a náboženských škol. Muslimští učenci z Tarimu po věky putovali do celého světa, aby šířili slovo Prorokovo. Konvertovali nejen Afriku, ale i Pákistán, Indii a ostrovní říše jihovýchodní Asie. Tradiční náboženský význam oblasti se dnes projevuje hlavně přílivem studentů islámské teologie z řady exotických zemí. I nyní, tak jako v dávných dobách největší slávy Tarimu, můžete na ulicích prastarého města potkat mladíky z Malajsie, Indonésie, Indie či afrických zemí.
Slavné tarimské paláce
Ovšem Tarim vyniká nejen myšlenkovou hloubkou, ale i množstvím historických a architektonických památek. Obyvatelstvo Hadramawtu, Tarim nevyjímaje, v minulosti hodně migrovalo za prací, a to hlavně do jihovýchodní Asie. V Singapuru, Malajsii a Indonésii se jim v 19. a na počátku 20. století převelice dařilo, dokonce získali monopol na obchod s některými surovinami a založili celá obchodní impéria, takže si mohli dovolit výstavbu luxusních paláců. Ovšem pouto s otčinou nepřerušili, nezřídka se vraceli do Hadramawtu a stavěli si paláce i tady. Dokladem úspěchu hadramawtských emigrantů v jihovýchodní Asii je dodnes přítomnost některých etnických Arabů ve vysokých postech malajské a singapurské politiky.
Tarim je tedy plný honosných vil bohatých obchodníků, kteří po letech strávených na Dálném Východě přijali mnohé tamní zvyky a přinesli si je sebou zpátky do Jemenu. Domy zcela jedinečným způsobem kombinují tradiční architekturu z hliněných cihel sušených na slunci s prvky malajskými, indickými i typicky britsky koloniálními, ale i art deco populární začátkem minulého století. Každá stavba přitom sledovala zejména vkus svého majitele a styl země, v níž obchodoval, takže vynikají svojí jedinečností. Příkladem za všechny může být palác Qasr al-‘Ishshah, postavený na počátku 20. století úspěšným singapurským obchodníkem, šejkem Umarem Al Kafem.
Nejen paláce, ale i mešity jsou dokladem bohatství a vytříbené libosti místních mecenášů. Nejznámější mešitou je zřejmě Al Mihdar, postavená v roce 1823 šejkem Omarem al Mihdarem. Ta vyniká nejen stylovou čistotou a typickým „hadrami“ charakterem, ale hlavně krásně zdobeným 58m vysokým minaretem stojícím v průčelí mešity. Jde prý o nejvyšší stavbu z hliněných cihel sušených na slunci na světě. Město Tarim je tak nejen duchovně výjimečně bohatou, ale i architektonicky fascinující skládačkou různých myšlenkových a kulturních proudů. Právem patří mezi nejkrásnější místa v Jemenu.
Bohužel, katastrofální povodně v roce 2008, ale i běžný tok času, daly stavbám, založeným na tradiční technologii a tedy méně odolným k vlivům počasí, pořádně zabrat. V současnosti prochází celý Tarim rozsáhlou rekonstrukcí, ale řada unikátních památek zřejmě zkáze neunikne. Snad příliv turistů spojený s vyhlášením Tarimu Hlavním městem islámské kultury pro tento rok a z něj plynoucí tok financí přispějí k uchování tohoto úžasného památníku lidské kultury. Přijeďte i vy, zatím je čas.
SK
Zdroj:
Wikipedia - Singapurští Arabové
Projekt dokumentace Tarimu Kolumbijské univerzity
