Zanzibar, goody islandy
Pokud nevíte, kde se Zanzibar nachází, nestyďte se. My to taky pořádně nevěděli. Zanzibar je prostě místo s exotickým názvem, kam většinu lidí ani nenapadne, že by se někdy podívali. Je to tajuplný ostrov kdesi daleko. Na snění to stačí.
Zanzibar patří k Tanzánii, která leží pod rovníkem na východě Afriky. Když se Tanganyika a Zanzibar v roce 1964 spojily, vznikla TAN-ZAN-ie. Zanzibar je tropický ráj v katalogovém slova smyslu. Podél zářivě bílých pláží rostou pásy palem, na které vám mrštný místňák obratem vyšplhá pro kokos, moře je blankytně tyrkysové a z letadla v něm uvidíte rozlehlé korálové zahrady. Je tu vedro, všichni jsou zpocení, takže tu život plyne veeeelmi zpomaleným tempem. Nejčastěji používaným výrazem je „hakuna matata“, což znamená něco jako maňána, ale opravdu pořádná maňána.
Zanzibarská verze islámu
Zanzibarci jsou krásní Afričané se vším všudy, tím myslím temně čokoládovou kůži, svalnaté tělo a skelný pohled (z řady z nich pořádně táhne, prý tu frčí hlavně papájové víno). Většina místňáků na vás mluví v reggae rytmu a na konec každého slova, kde to jde, přidávají „i“. Takže běžně slyšíme věty typu:“ If you likey, payi goody pricey“ apod. Každý, koho na ulici míjíme, na nás vybalí zanzibarské „jambo!“, i když mezi sebou se spíš zdraví As-salam al-ejkum. Přeci jen je to muslimský ostrov.
my, co přicházíme z Jemenu, jsme v extázi z uvolněné atmosféry, z úžasného propojení mužského a ženského světa, z barevných látek kanga, které si ženy omotávají kolem pasu jako sukni a druhý díl kolem hlavy. Mezi zástabou se občas tyčí minaret, ale hned vedle něj se pne věž anglikánského kostela, v němž odpoledne zkouší sbor náboženské písně říznuté arfickými rytmy. Prostě hakuna matata.
Hned první večer vyrážíme do bývalé portugalské pevnosti v historickém Stone Townu na představení tradičních tanců. Jsme jedinými diváky a celá ta situace je dost trapná, hlavně když nás soubor náhle obklopí a dožaduje se peněz do klobouku. Bez ohledu na to, že už jsme zaplatili ne úplně levné vstupenky. Uvažujeme o odchodu, abychom vysvobodili sebe i dost amatérské tanečníky, ale kde jinde uvidíme muslimy předvádět koitální pohyby přímo na pódiu? A věřím, že Alláh má tu rozvlněnou starou černošku stejně rád jako uťáplé černé můry v Jemenu.
Zanzibarský ráj to na pohled
Zanzibar je tak teplý, vlhký a úrodný, že se tam na chvíli zastavíte a z vycházkové hole vám vyraší ananas. Ostrov býval obchodní mocností s exotickým zbožím, zejména s kořením. Ve vnitrozemí se dodnes rozkládají plantáže plné vanilky, pepře, kardamonu, kurkumy, muškátového oříšku, citrónové trávy, .... a hřebíčku, který jediný se udržel jako vývozní artikl až dodnes. Všude kolem pak v průběhu celého roku dozrávají různé druhy banánů, ananasy, papáje, karamboly, tamarindy, manga... a samozřejmě kokosy. Zeleninové curry s kokosovým mlékem je prostě něco, co si na Zanzibaru musí dát každý.
Ománskému sultánovi, pod jehož vládu Zanzibar kdysi patřil, se ostrov tak zalíbil, že se ze své inspekční cesty v roce 1836 odmítl vrátit do svého pouštního domova a prostě na Zanzibaru zůstal. Tak to má být, žádný zbytečný patriotismus: jinde to zkrátka je lepší, tak se tam přestěhuju. Moc dlouho mu to však v ráji nevydrželo a Saíd bin Saíd za pár let na to zemřel – zřejmě na své inspekční cestě do Ománu.
Jeho syn Barghash, když se po smrti bratra konečně dočkal vlády, prováděl psí kusy s otroky, jejichž obchod byl v 80. letech 19. století zakázán. Milý sultán sice daroval hodiny na věž katedrály, která s budovatelským nadšením amatérských dělníků vznikala v místě někdejšího tržiště s otroky, nicméně na západním pobřeží shazoval lapené nebožáky do tajné jeskyně na pobřeží, kde byli v příšerných podmínkách ukryti až do naložení na otrokářské lodě.
Není divu, že se Barghashova sestra Sayyida Salme raději zamilovala do hamburského obchodníka, utekla s ním tajně z ostrova, porodila mu před svatbou dítě, přijala křesťanství a zbytek života prožila v Německu a Libanonu. Výstava o jejím životě byla v době naší návštěvy umístěna v muzeu v Paláci Divů a na Zanzibaru se dá koupit kniha jejích pamětí minimálně ve třech jazycích. Salme se naštěstí v dětství naučila tajně psát opisováním Koránu, který znala nazpaměť.
Zanzibarští papasi
Dnes už Zanzibar žije spíš ze zašlé slávy. Historická část hlavního města zvaná Stone Town je sice zapsaná na seznamu UNESCO, ale o vlhké a plesnivé domy se nikdo moc nestará. Nejen ulice Zanzibar City, ale celý ostrov je plný papasi, pouličních veksláčků, kteří turistům neodbytně nabízejí spice tour, dolphin tour, Blue safari, plavbu na Prison island, šnorchlování, taxi, průvodcovské služby, masáže, zdobení hennou, tropické ovoce a nebo aspoň drogy. Tito týpci neberou „ne“ jako odpověď. Zanzibar prý vinou své vlády ztratil trhy s kořeníma žije jen z turismu. A letos vlivem ekonomické krize přijelo turistů málo.
Papasi jsou opravdu otravní, oslovuje nás jeden za druhým, nedají na chvíli pokoj. Můj brácha má bráchu a ten má loď, kterou vás doveze na Prison island. Goody pricey. Cena přitom vůbec není dobrá, všichni nabízejí to stejné a za stejné ceny. Nesleví nikdo (například výlet do rezervace Jozani Forest s opicemi Red Columbus chtějí 15 – 25 dolarů na osobu, když si tam můžete sami dojet místní dopravou za ani ne dolar a vstup vás vyjde na 8 dolarů).
Brzy poznáváme, jak skvěle se máme v Jemenu. Zanzibarci totiž narozdíl od Jemenců nemají důstojnost. Zatímco Jemenci obvykle docela záleží na kvalitě poskytnuté služby, na Zanzibaru jde každému jen o to, jak z nás vytřískat peníze. Domluvená cena náhle neplatí, zaplatíš jednou a náhle máš platit podruhé, prodavač odejde pro dohodnuté zboží, ale už s ním nikdy nepřijde... Když obchodníka s příšernými šátky z Indie už potřetí ten samý den odmítneme, vyrukuje s výčitkami, že má malý odbyt a zůstane na nás přilepený další půl hodiny. Většina těchto týpků se na nás dívá s výčitkou, jako bychom my mohli za to, že se jim nechce nic dělat a celé dny jen tak posedávají před krámkem, případně se potloukají v městském parku.
Zanzibar Spice Tour
A tak vyrážíme na několik různých tours, i když raději spoléháme na výlety organizované vládním Turistickým střediskem, než abychom se vložili do rukou pouličního povaleče. Od anonymních týpků opravdu nevíte, čeho se dočkáte.
Spice Tour nás veze z pobřežního Stone Townu dál do centra ostrova, kde na plantážích roste všechno to koření, jímž se Zanzibar proslavil. Součástí půldenního výletu je i ochutnávka místního ovoce, zanzibarský oběd v jednom špinavém baráčku, koupání v moři, návštěva ruiny někdejších lázní, jež nechal sultán postavit pro svoji náročnou perskou manželku, a proslavená tajná jeskyně, kde sultánův syn později po zákazu otroctví schovávál své lidské zboží. Je moc zajímavé vidět ve volné přírodě všechno to koření, které známe z pytlíčků v supermarketu. Většina nepochází odtud, byla sem dovezena z jihovýchodní Asie, která dnes Zanzibar v obchodu s tímto aktiklem jednoznačně poráží. Ostrov je tak úrodný, že se většina koření sklízí hned několikrát za rok. Pouze vanilka zraje jen jednou do roka, proto je tak drahá.
Prison island plný želv
Prison island je na dohled od Stone Townu. Vláda tento ostrov pronajímá soukromé osobě, která tam provozuje bungalowy. Zároveň má nájemce povinnost se starat o asi 200hlavou kolonii želv obrovských, jež sem kdysi dávno přivezli Portugalci ze Seyshell. Některé želvy jsou tak staré, že prý byly v té původní přesunuté skupině. Za vstup na ostrov se musí platit, ale výlet rozhodně stojí za to. Měli jsme štěstí, že jsme pluli opravdu krásnou tradiční dhow. Moře bylo ten den klidné, ale vítr dost silný na to, abychom motor nechali spát a napli jen velkou trojcípou plachtu. Voda nám šplouchala pod kýlem, byla nádherně modrozelená, v některých částech cesty bylo vidět až na dno. Jelo se úžasně pomalu, prostě dokonalá pohoda. Na lodi jsme sa nás sešla dobrá partička: Američanka, která se vracela z ročního dobrovolnického pobytu ve Rwandě, Japonka, co pracovala v developmentu v jižním Súdánu a nyní je v Kambodži, a my dva z Jemenu.
Prison island je obklopen krásnými korálovými útesy se spoustou barevných rybek, hvězdic, ježků a mořských okurek. Šnorchlování za odlivu bylo opravdovou lahůdkou. Jak název napovídá, na ostrově stojí vězení, v němž ale nikdy neseděl jediný člověk. Místo začalo být záhy využíváno jako karanténa, protože do rušného pčístavu Zanzibar dovážely lodě z celého světa kromě zboží o spoustu nemocí. Na vnitřním dvoře opraveného vězení jsme si dali dobrý oběd. Výlet na Prison island byl asi nejhezčí ze všech našich výletů.
Lov delfínů v Kizimkazi
Na jihozápadním cípu Zanzibaru leží vesnice Kizimkazi, kam každé časné ráno míří turistické busy. Hned u pláže totiž žijí delfíni, z nichž si místní udělali dobrou živnost. Průvodce varují, že se Dolphin tour podobá spíš honu motorovými čluny. Realita je ještě horší.
Turisté jsou v lodích připraveni s nasazenými šnorchly, něktří dokonce visí po stranách lodi, aby se vrhli do vody hned, jak se nad hladinou zablýskne ploutev. Hejno turistů se pak vydává na pronásledování delfínů, kteří mezi tím už otráveně zmizí v hlubině. Turisté se vyškrábou zpět do lodi a lodivod opět brázdí vlny, aby na delfíny opět natrefil. Skočili jsme v naprostém vytržení do vody dvakrát a pak jsme dali našemu kapitánovi pokyn, aby toho nechal. Je to opravdu vrcholně nechutné. Kapitán mi na mé rozhořčení odpověděl: „To je pohodě, tenhle byznys už tady takhle běží dvacet let.“ Chtěl ten křupan jako říct, že si delfíni za tu dobu už zvykli?
Ani šnorchlování u břehů Kizimkazi není nic moc, do výletu je začleněno asi jen proto, aby byla nějak ospravedlněna příšerně vysoká cena výletu (kterou se nám i po nervydrásajícím strategickém vyčkávání podařilo srazit o pouhých 10 dolarů na 60 USD pro dvě osoby). Radíme: Kizimkazi tour nebrat a nepodporovat!
Jozani Forest a Butterfly Reserve
Národní park Jozani Forest leží ve vnitrozemí po cestě ze Stone Townu do Paje. Vyhlášen byl teprve v roce 2004, ale už předtím bylo v těchto místech chráněné území o rozloze 5000 ha. Je to zelená džungle, Štěpán si liboval, že se cítí jak v Cestě do pravěku. Návštěvníci přicházejí do Jozani především kvůli opicím Red Columbus. Zatímco mimo park jejich počty klesají, protože je zabíjejí psi a lidé, jimž opice často způsobí škody na majetku, v Jozani Forest se opičkám daří a jejich počty stoupají. Red Columbus nejsou stydlivé a klidně se nechají z blízkosti fotit. Na prohlídku parku nám byl přidělen průvodce, jenž nám ukázal mahagonovníky, africkou viagru a spoustu dalších atrakcí.
Kousek dál po silnici směrem do vesnice Pete se nachází motýlí farma. Jedná se o komunitní projekt, který zařídil vesničanům klece s kvetoucími rostlinami, do nichž motýli přilétají naklíst vajíčka. Vesničané pak projektu odevzdávají motýlí kukly, z nichž se vylíhnou motýli do velké projektové klece. V současnosti jich tam žije asi stovka. Provozovatel motýlí farmy si ale stěžoval, že většina turistů dojede do Jozani, ale sem k motýlům už cestu nenajde.
Zanzibarské hotely
Ať je ostrov sebekrásnější a výlety plné zajímavých zvířat, přeci jen nás všude po Zanzibaru provází pocit zneužití. Jsme prostě turisti, chodící peněženka. Šokují nás místní ceny, které jsou nepředstavitelně našponované. Ve Stone Townu jdeme do Forodhani gardens, kde každý večer vyrůstají stánky se seafoodem, zanzibarskou „pizzou“ a šťávou z cukrové třtiny. Konzumuje se ve stoje, anebo na chodníku. Chodí se sem najíst spousta místňáků, ovšem jejich ceny jsou úplně jiné než pro nás. Za trošku jídla, které nás vůbec nezasytí, finančně vykrvácíme. Vůbec celkově je zde seafood hodně drahý, vezmeme-li v úvahu, že ho tady mají všude spousty. Ale pro turisty je zde drahé všechno. Další den vidím, jak rybář prodá místní ženské devět ryb za 2000 tanzanijských šilinků (1,5 dolaru). Věřím, že ona je osmaží v tuku a prodá turistům po deseti dolarech za kus...
Dokonce i v hotelech z nás sdírají kůži, něco jako kulturu budování loajality zákazníka tady opravdu neznají. Na Zanzibaru opravdu využi jí každičké příležitosti, jak z vás vyždímat ještě trochu víc peněz A to i v hotelu Paje by Night vlastněném italskými majiteli. Navíc tu člověk za velmi západní peníze dostává zanzibarskou kvalitu. To se nejvíc projevilo v luxusním hotelu Dhow Palace ve Stone Townu za 100 dolarů na noc (mmmm, královská postel, starožitný nábytek, koupelna jak vykachlíčkovaná čínským porcelánem), kde jsme hned první večer potkali na schodech krysu, která si to neomylně mířila do střešní restaurace, v níž jsme měli ráno snídani.
A tak se na poslední dny ubytováváme v guesthousu Santa Monica, který se nachází na místě Old Slave Market hned vedle katedrály a budovy bývalého britského konzulátu, v jejímž suterénu se dodnes dochovaly dusné cely pro otroky, kteří zde čekali na prodej. Cena pokoje s koupelnou a pravou zanzibarskou postelí je 40 dolarů a jsou v ní započítány i zlé sny, které se nám v těsné blízkosti tak strašného místa budou zdát. Výhodou Santa Monicy je, že je vzdálena od turistického nábřeží a v jejím okolí probíhá normální místňácký život. Nevýhodou je, že místňáci nechávají puštěnou hudbu celou noc a od časného rána už povykují v ulicích.
Koloniální osud Zanzibaru
Celou dobu na Zanzibaru si říkáme, jak mají místní obyvatelé snadný život oproti Jemencům, kteří musejí ze své vyprahlé země těžce vydobývat každý jednotlivý klas čiroku. Čím to je, že i v tak výhodných podmínkách a se spoustou turistů na ostrově jsou Zanzibarci tak chudí. Každý, koho potkáte, si stěžuje na živobytí. Může za to vláda, která jim podle vyjádření jednoho z nich ukradla veškerý obchod s kořením? Anebo kvetoucí kolonie prostě nedostala šanci, když tu najednou po zrušení otroctví zůstal ostrov plný nekvalifikovaných bývalých ostroků? Při revoluci v 60. letech si navíc vybili a vyhnali Araby a Indy, jedinou fungující ekonomickou sílu.
Oblast, kterou kdysi brázdily tradiční lodě dhow naložené přepychovým zbožím ze všech koutů světa (a otroky), dnes živoří v jakési letargii. Zanzibar postupně prohrál všechny svoje hvězdné pozice a dnes není většina místních chlapíků schopna ničeho víc než otravovat turisty s nabídkou výletů. Přitom Sayyida Salme ve své době přelomu 19. a 20. století prohlásila, že chudina v Německu žila v mnohem horších podmínkách než tehdejší otroci na Zanzibaru. Že nezná jediného otroka, který by byl ochoten vyměnit svou jistotu a bezpečí za německou svobodu. Během jednoho století se pozice těchto dvou zemí dokázaly dokonale vyměnit.
I když zárodky podnikavosti můžeme na moderním Zanzibaru najít. Třeba veselá kopa, kapitán Hadži z Paje ,chodí denně po pláži a zve turisty do své restaurace, kde každý večer servíruje svůj ranní úlovek. Když nás oslovil poprvé, bylo to o víkendu, Hadži se sotva udržel na nohou a táhlo z něj na sto honů. Jeho nabídky, že nás vezme lodí na šnorchlování, jsme rázně odmítali. S tímhle individuem se na moře nevydáme. Další den jsme se nechali přemluvit k večeři, abychom zjistili, že Hadži žádnou restauraci nemá, vaří doma se ženou a jídlo servíruje na prašném plácku u svého baráku za svitu svíček. Byl to autentický zážitek, Hadži vyprávěl historky o tom, jak loví ryby s harpunou, protože se sítí je to nuda, jeho žena tajně škemrala o cigarety a atmosféra byla prostě tak skvělá, že nám ani nevadilo, že za vysušený kousek barakudy chtěl 6 dolarů a za seafood celých deset. Třeba až přijedeme příště, bude už Hadži servírovat svůj úlovek v opravdové restauraci.
Info pro cestovatele
Ceny: 1 USD = 1300 Tanzanijských šilinků
Doprava:
Taxi z/na letiště ve Stone Townu 10 USD
Lze domluvit i nižší cenu, např. 8000 TS
Místní doprava dala-dala Stone Town – Paje 3000 TS/osoba
Sdílené taxi Stone Town – Paje 10 USD/osoba (dá se ukecat na 10 000 TS)
Hotelové taxi Stone Town – Paje 50 USD
Dala-dala Paje – Jozani Forest 1000 TS/osoba
Jídlo:
Láhev vody 0,5 l 500 TS
Láhev vody 1l 700 – 1000 Ts
Fanta, Kezo, Cola 1000 TS
Pivo v restauraci 3000 - 3500 TS (na pláži typani nabízí za 2500)
Káva, čaj 2000 – 2500 TS
Kapučíno, laté 3000 – 4000 TS
Oběd v restauraci od 5500 TS (rizoto nebo zeleninové curry)
7000 – 8000 TS (maso)
10 000 a víc (ryby, seafood)
Výhodné menu 10 000 TS (Buni Café, Stone Town: starter,
main course, dezert)
Forodhani Gardens stánky:
Třtinová šťáva střední 1000 TS
Velká 1500 TS
Zanzibar pizza veget. 4000 TS („pizza“ je klasická martabakia)
S krevetkami 8000 TS
Čerstvá malá langusta/chobotnice na grilu 8000 TS
U stánků ceny pekelně drahé, nenechte se nachytat tím, že se nejdřív najíte a pak zaplatíte podle toho, jak vám bude chutnat. Za jedno chapadlo chobotnice, jeden smažený banán a jednu špejli s okořeněným žralokem si řekli 15 000 TS!!
Doporučujeme: Cham Restaurant v Paje, na pláži mezi hotelem Arabian Nights a Nadame Bungalows, kousek od kite půjčovny. Ceny od 6000 TS, ryby, seafood. Ideální je jídlo si dopředu objednat, aby měli přesně to, na co máte chuť.
Tours a vstupy:
Spice tour 20 USD/osoba
(od Turist centra v pevnosti ve St. Town)
Kizimkazi delfíni 30 USD/osoba (obvyklá cena 35 USD)
(s Thomasem z pláže v Paje)
Prison island tour 25 USD/osoba (v ceně vstup na ostrov)
(od Turist centra v pevnosti ve St. Town)
Týpkové na pláži nabízejí loď za 40 USD při dvou osobách, bez vstupu.
Jeskyně otroků 1000 USD/osoba
Jozani Forest 10 000 TS/osoba
Butterflz Reserve, Pete 6000 TS/osoba
Muzeum Beit al Ajar, St. Town 3500 TS/osoba
Old Slave Market, St. Town 3500 TS/osoba
Taneční show, pevnost, St. Town 5000 TS/osoba
Hotely:
Dhow Palace, St. Town 100 USD/double room
(koupelna, AC, TV, snídaně, bazén)
Santa Monica Guesthouse 40 USD/double room
(koupelna, AC a snídaně)
Paje by Night, Paje 70 USD/double bungalow
(koupelna, větrák, okna bez skel, snídaně, pěkné dekorace)
Nadame, Paje 70 USD/double bungalow studená voda
75 USD/double bungalow teplá voda
(jednoduché bez výzdoby)
Tipy:
· Víza udělovaná při vstupu do země stojí 50 USD. Při odletu se platí výstupní taxa 20 USD pro mezinárodní lety a 5000 TS při vnitrostátním letu.
· V hotelech se platí primárně v dolarech, nicméně platbu v šilincích je většinou možné domluvit.
· Bankomaty vydávají pouze šilinky, dolary nelze vybrat. Bankomaty se nacházejí u bank ve Stone Townu a jeden na letišti (při našem příletu nefunkční). Jinde na ostrově bankomaty nenajdete.
· Platit kartou lze v lepších hotelech a obchodech, např. v knihkupectví.
· V Turist centru v pevnosti ve Stone Townu nám nechtěli vzít 50dolarovou bankovku z 90. Let. Raději mějte bankovky vydané po roce 2001.
· Asi nejlevnější suvenýry mají v Gallery shopu v Old Slave Chambers (10 USD za obraz, který jsme v Paje usmlouvali na 27 000 TS).
· Prodejci mají speciální sníženou evening price, zvláště když toho za den moc neprodali.
· Pokud bydlíte v guestíku Santa Monica, nemusíte si do Slave Chambers kupovat vstupenku – dostanete se tam s lístkem z recepce na snídani. Tedy pokud nechcete přispět na dobrou věc.
· Po ostrově se dá snadno dopravovat místní dopravou dala-dala, což jsou náklaďáčky se sezením na korbě. Lze si je stopnout kdekoli pouhým mávnutím. Mají čísla a anglické nápisy destinací. Ve Stone Townu mají nádraží u tržnice Darajani Market.
· Na Zanzibaru se osvědčí funkční prádlo, protože je pořád vlhko a nic neschne.
· Příliv a odliv je na většině pláží velmi výrazný a každý den se liší. Na nejvhodnější dobu na procházku při odlivu se raději den předem informujte u místních lidí.
Bhdn
