Surfuj, smskuj, volej...v Jemenu
Dneska se trošku podíváme na zoubek všem těm internetům a mobilům, co bych je nejrači všecky zakázal. Ono není na škodu vědět, jak to chodí v zemi, která se v tabulkách rozvinutosti světa spíš na spodních příčkách v oblasti, která nám skýtá tolik poučení a zábavy (a taky možnost klábosit celý den o zbytečnostech nebo si uhnat zánět karpálního tunelu). Ono se to nakonec vždy hodí i při cestování touto tradiční, trochu upejpavou a závojem tajemství zahalenou kráskou.
Mobilia Felix
Mobilní telefóny už nějakou tu dobu hýbou světem. My v Evropě si už život bez nich ani nedovedeme představit, a to od batolete až po staroušky. A to jsme přitom z hlediska pokročilosti technologie a nabízených služeb také spíš na chvostu vývoje. Jemen nezaostává a hrdinně vyrovnává krok. Mobilní telefonie začala dobývat říši královny ze Sáby ve druhé polovině 90. let minulého století a dnes jí vévodí 4 mobilní operátoři: Spacetel (MTN), Sabafon, Yemen Mobile a „Y“ (Číňani).
Pokrytí je na celkem slušné úrovni, vezmeme – li v úvahu, že Jemen je hlavně rurální a donedávna světu uzavřený. Všechny sítě údajně pokrývají až 60% populace. A opravdu, při cestách Jemenem narazíte na trčící stožár stanice operátora i v těch nejzapadlejších orlích hnízdech divokých hor či vyprahlých pouští. Samozřejmě se zbývajícími 40% je nutno počítat a nedá se předpokládat, že každé místo, které navštívíte bude mít pokrytí – to platí hlavně pro odlehlejší oblasti. Města a hlavní trasy ale signál mají a sítě fungují bezchybně.
S výjimkou Yemen Mobile pracují všichni operátoři v pásmu GSM, jako většina v ČR, Yemen Mobile používá technologii CDMA, jež je rozšířená třeba v USA (nebo ji používá český U:fon). Technologie nejsou vzájemně zaměnitelné, takže musíte mít telefon podporující tento typ spojení, abyste jej mohli používat (to se týká prakticky sim karet – GSM telefon nebude na CDMA simku vůbec reagovat). Jinak jsou ale sítě všech místních operátorů propojeny, takže i když máte účet u GSM operátora, můžete volat do sítě CDMA operátora a naopak. Ale je to drahé jak šlak a kvalita přenosu nebývá nejlepší. Mimochodem, Yemen Mobile je jediný jemenský operátor s pokrytím na ostrově Socotra a právě kontakt se Socotrou vyniká zábavnými vsuvkami v podobě ruchů a výpadků.
Chcete volat? Palec na to!
Zřídit si účet u místního providera není nic složitého. Krámky s telefony a příslušenstvím jsou ve větších městech na každém rohu, protože Jemenci mobily milují. Společnosti mají i své vlastní kšeftíky a zákaznická centra, ale těch je výrazně méně. Narozdíl od obchůdků s technikou ale mají velice západní úroveň a domluvíte se v nich bez problémů anglicky. Při své první návštěvě Sabafoncentra jsem byl v šoku z automatů vydávajících pořadníková čísla k jednotlivým přepážkám – bohužel systém moc nefungoval, protože místní vůbec netušili, oč se jedná a uniformovaný zřízenec je musel vždycky dovést k automatu, vytisknout jim číslo a pak jim vysvětlit, že musejí počkat, až to jejich zasvítí na světelné tabuli a cinkne to. Však co, já to viděl v ČR v bance poprvé taky někdy v 97. roce a chvíli mi trvalo, než jsem se s tím smířil.
V obchodech s mobily i v centrech společností se dá pořídit paušální účet nebo předplacené karty. Nic nového pod sluncem. Jemen je chudá země, takže se jede hlavně na ty karty, u kterých se dá kontrolovat spotřeba. S paušálním účtem je to navíc těžké, protože provider požaduje složení finanční zálohy, prokázání existence bankovního účtu a prostředků na něm a další složitosti. Zkrátka na něj dosáhnou jen opravdu bohatí Jemenci. Předplacené karty jsou brnkačka. Prodejce s vámi vyplní smlouvu, kde uvedete mj. i jméno svého dědečka, zaměstnání a počet dětí, podepíšete se a, jako skoro u všech úředních dokumentů v Jemenu, otisknete svůj palec na stvrzení pravosti a závazku na věčné časy. Ještě kopie ID karty nebo pasu. Pak dostanete svoji zbrusu novou sim kartu a do půl hodiny můžete volat. Karta se dobíjí stíracími kupóny o různých cenách a tedy dobře dostupnými, kterýžto systém dobře známe i z ČR.
Věc má háček v tom, že prodejce vás musí jako nového zákazníka nahlásit mobilnímu operátorovi. Pokud tak neučiní nebo udělá v registraci chybu, účet je sice aktivován (asi na bázi toho, že se prodala sim karta) a vy můžete volat, ale registrační systém operátora cca jednou za půl roku provede zúčtování s neplatiči a jinými provinilci a účty k neregistrovaným nebo špatně registrovaným kartám prostě zablokuje a to i v případě, že máte právě dobito. To se stalo i mně asi po čtyřech měsících volání. Se zablokovanou simkou jsem nemohl volat ani svému operátorovi. Volal jsem tedy na jejich zákaznickou linku z Bohdina mobilu. Leč, call centrum, které Sabafon zavedl jako novinku a inzeruje všude jeho fungování 24 hodin denně sedm dní v týdnu, prostě něpremávalo. Zoufalý po čtyřech dnech mobilní slepoty jsem jim napsal e-mail. A ten zabral – obratem mi volal jejich operátor, všechno mi vysvětlil a poslal mě do jejich zákaznického centra (toho s automaty na čísla). Prostě proto, aby tam se mnou provedli celou proceduru s otiskem prstu znovu. Pan Abdallah Saleh (měl to napsáno na saku) na přepážce byl laskavý a moudrý. Na moji otázku, co jsem udělal špatně povídá: „Nic. Takový je život. Vítejte v Jemenu.“
Mobilní láska
Jemenci mobily milují. Po chvíli pobytu tady máte pocit, že ho mají všichni. Oficiálně bylo v Jemenu v roce 2008 asi 6,2 milionů uživatelů. To je celkem dost na 24 milionový národ horalů a pouštních válečníků, v němž většina lidí žije za 2 USD na den. Ještě víc to bude, když si uvědomíte, že věkovou skladbou je místní obyvatelstvo hodně mladé. V praxi to znamená, že ho má opravdu téměř každý dospělý (i ti somálští zametači ulic v zelenejch montérkách – před sebou žene smeták a přitom cosi řeší s manželkou). A cena volání je docela nízká i na místní poměry. Dobíjecí karty jsou v cenách po stovkách riálů, tj. v desítkách korun. Námi nejčastěji používané 800 riálové (tzn. 80 CZK) patří mezi nejdražší (viděl jsem i za 1200 YER a existují i za 2000 YER). Minuta v rámci sítě jednoho operátora vyjde na jednotky riálů, smska na 1,5 YER, do jiných sítí pak volání stojí desítky riálů za minutu . Nejdražší je volání mezi GSM a CDMA systémy, které vychází asi na 30 YER za minutu.
Nejen relativně nízká cena volání a záliba v hračkách jsou příčinou obliby mobilů. Arabská společnost je hluboce založená na rodině a vztazích mezi lidmi obecně. Nikdo není ani chviličku sám mimo rodinu nebo přátele, pokud to není nezbytně nutné (např. na operačním sále – a tam to supluje speciální sestřička v niqábu). Proto mobil není jen prostředkem komunikace – mobil je cestou ke sdílení společnosti jiných. Jemenci tedy volají často. I o blbostech. Hulákají do telefonu, smějí se přitom a užívají si toho druhého člověka. Volají i na cizí nebo náhodně vytáčená čísla. To je takový jemenský sport. Prostě vám někdo cizí zavolá, někdy i uprostřed noci, a chce si povídat. A vy si povídáte, třeba i deset minut – jak se má rodina, jaké je počasí, co dávali včera v televizi. Pak hovor skončí a život jde dál, nevyměníte si čísla, nikdy už si znovu nezavoláte, protože je tolik jiných lidí, kteří by si chtěli pokecat. Tak si představte, jaké zděšení muselo vyvolat rozhodnutí vlády, aby bylo mobilní spojení v některých jižních oblastech Jemenu dočasně blokováno (celý březen a kousek) – z důvodu sílících separatistických tendencí na jihu.
Volat roamingově z Jemenu do ČR se dá. Všichni zdejší provideři jsou součástí nadnárodních mobilních korporací s hustou sítí různých roamingových smlv, takže český operátor, resp. jeho simka, se tu v nějaké síti chytne. Máme to vyzkoušené s Vodafonem, ale mělo by to platit u všech velkých (nevím, jak je na tom U-fon). Volat roamingově po Jemenu (tj. mezi dvěma českými telefony nebo na jemenský telefon) se dá taky, ale je to zbytečně drahé. Pokud se chystáte do Jemenu a budete tu chtít pobývat déle než pár dní a volat, např. v rámci skupinky cestovatelů, vyplatí se koupit si místní simku. Zaplatíte za ni jen něco okolo 100 CZK a místní volání vás vyjde fakt levně.
Království pevných linek aneb Graham Bell by se divil?
S pevnou linkou je to tady podobné jako u nás. Než se stačila stát cenově dostupnou a opravdu se masově rozšířit, mobil ji vytlačil. Statistiky z roku 2006 uvádějí 968,400 pevných linek (včetně všech institucí) provozovaných výlučně státem vlastněným TeleYemenem. Většina domácností tedy linku nemá a ani ji nepotřebuje, neboť jejich komunikační potřeby v klidu pokryje mobil. Z práce vím, že pevnou linku nemá ani většina policejních stanic v Sana’a a komunikaci obstarávají pomocí soukromých mobilů svých velitelů.
Telefonní automaty na ulicích tu neexistují. To by zase až takový div nebyl, protože v ČR už taky ne, ale v Jemenu pořád ještě spousta lidí mobil nemá. Proto tu jsou a dobře fungují specializované telefonní ústředničky, odkud je možno za mírný poplatek volat, a to i do zahraničí. V Sana’a je jich požehnaně, ale působí velice nenápadně. Je to malá místnůstka, jejíž jednu stěnu tvoří telefonní budky a naproti je prosklená kukaň s výběrčím poplatků. Dají se tam navíc koupit i dobíjecí karty do mobilu. Tuto službu využívají hlavně chudší a staříci, co ten novej mrňavej nesmysl nemůžou vystát.
S internetem letem Jemenem
Pevná lajna není dobrá jen k volání. Otevírá okna do nekonečných dálav světa internetu, světa za okrajem reality, který vábí, láká a děsí zároveň. Informační dálnice dávno ztratila své krajnice, svodidla, pankejty a meze a stala se vesmírem bez hranic, který se stále rozpíná od Velkého informačního třesku (aka Prvního pingu) kdysi a kdesi v tajné vojenské počítačové laboratoři. Síť dosáhla i do Jemenu a to už ve značně rozvinuté podobě až v roce 1996. Původně se jednalo o vytáčené připojení, které je samozřejmě možné i dnes a stále je i dost běžné. S finanční a technologickou jihokorejskou podporou se po roce 2000 podařilo zavést ADSL a ISDN vysokorychlostní připojení. Nejnověji probíhá další technická revoluce s podporou Francie, která tu svými rozvojovými projekty buduje páteřní sítě na bázi optických kabelů.
Hlavními (z celkem pěti) poskytovateli vysokorychlostního připojení je Yemennet – státem vlastněná a kontrolovaná společnost - a TeleYemen – operátor pevných linek rovněž s účasí státu. Nabízí několik tarifů až do rychlosti 1024 Kbit/s. Ve srovnání se západem tedy žádná sláva (podotýkám, že velcí hráči na českém trhu, který je taky zaostalý, dodávají šťávu pod proudem nejméně 2Mbit/s). Pořád existují omezení FUP a když se vám podaří přečerpat měsíční povolenou mez dat (při 512 Kbit/s je to 9 GB) prostě vás odstřihnou a musíte zaplatit nový měsíc. Připojení je na Jemen také neskutečně drahé. Za 512 Kbit/s platíme měsíčně skoro 6000 YER. To je sice na české „jen“ 600 CZK, ale pro srovnání – za nájem středně velkého bytu zaplatí Jemenec okolo 20 000 YER. Evidentně si internet mohou dovolit jen ti majetní. Statistiky z března r. 2008 uvádějí 320 000 uživatelů internetu. Dnes to bude určitě víc, možná i dvojnásobek, ale přesto je na tom Jemen v Arabském světě nejhůř.
Kvalita připojení je přitom nestálá. Není to jen o nevyrovnané rychlosti. Spojení má výpadky, často úplné, ale častěji jen takové mikro v sekvenci rychle za sebou, které narušují práci a dávají rány hardwaru. Přesto jej lze uspokojivě používat, dokonce i k uploadu videa. Popisovaný stav platí vlastně jen pro Sana’a a velká města, venkov si o pokrytí broadbandem může nechat zdát, tedy pokud by tam vůbec někoho napadlo chtít internet. Ale týká se to i institucí a jejich poboček, nebo škol. Propojení sítí mezi autoritami v jednotlivých guvernorátech, které bychom v Evropě považovali za normální, je tu zatím nesplnitelným snem. To je ostatně i v hlavním městě – napojení na internet nemají ani policejní stanice, se kterými pracuji, i když přijatelnou telefonní linku by měly.
Pořízení internetu ve městě, kde je dostupný, je překvapivě jednoduché. Osobně zajdete do sídla společnosti, protlačíte se v kanceláři manažera řvoucím davem chlápků v nočních košilích ozbrojených džambíjami k jeho stolu zavalenému asi tunou lejster, vyberete si okolo stolu někoho, kdo vypadá kompetentně (za stolem, na stole, vedle stolu a pod stolem je průměrně 5 – 10 důležitě vypadajících týpků, kteří něco hulákají a šermují razítky) a začnete na něj chrlit svůj požadavek. Pozor – nesmíte čekat, až na vás přijde řada, na fronty se totiž nehraje, vlastní zájem je vždycky přednější a nedostali byste se ke slovu nikdy. Pak už je to snadné. Někdo vyplní formulář, pošlou vás do nějakého vedlejšího kanclu udělat kopii pasu, vy to podepíšete, zaplatíte v pokladně aktivační poplatek a můžete svištět.
Různé balíčky s modemem zdarma apod. však nečekejte. Zdejší trh je na podobné vylomeniny zatím nerozvinutý. My to čekali, takže prvé tři dny po absolvování úředního vyřizování dle modelu popsaného výše jsme se chvěli nedočkavostí, kdy nám někdo doručí krabici s modemem. Dílem za to mohlo nedorozumění přímo v kanceláři a mylná interpretace kusé arabsko anglické konverzace, kterou jsme tam absolvovali. Pomohla druhá osobní návštěva providera, kde se hrozně divili, co mám za problém, když v jejich systému je připojení aktivní...a pak mi nabídli ke koupi modem, pokud nemám vlastní. Rázem se vše vysvětlilo, nastala radost, objímání a přání hezkého a úspěšného dne. Od té doby je vše v nejlepším pořádku. Dokonce i přenos účtu na jinou telefonní linku proběhl na jedničku. Jen kdyby člověk nemusel chodit platit za internet osobně a v hotovosti každý měsíc. Převody peněz z účtů nebo inkaso jsou tu věcí neznámou (a možná jim společnosti ani nevěří).
Blokování nebo cenzura?
Internet v Jemenu vypadá na první pohled stejně jako kdekoli jinde. Ale na pohled druhý zjistíte, že je filtrován. To je takový eufemismus pro cenzuru. Filtrování vychází z toho, že je Jemen konzervativní země založená na pravidlech náboženské morálky, jakož i na právu šaríja. Věci jako pornografie nebo harám (viz. náš předchozí článek o kanibalismu) chování či symboly jsou tu v podstatě nelegální. Za pornografii vás mohou i trestně stíhat – není to pěkné, trestá se to i bičováním, i když už jen výjimečně (a nedělá se to bičem, ale rákoskou). Internetové připojení je tedy pod kuratelou státu, který některé weby blokuje. Oficiálně se jedná právě o erotiku, porno a jiné nevhodné věci, nikoli však třeba politickou nebo sociální kritiku. To nás nemůže zase až tak překvapovat, protože není daleko doba, kdy bylo porno ilegální i u nás a EU brzy začne podobně filtrovat dětskou pornografii. Filtry jsou ale nastavovány zvláštním způsobem, nepříliš konzistentně co do výběru stránek a navíc nejsou trvalé.
Pokud jsou stránky evidentně s čuňačinkami, provider vás na ně nepustí a upozorní vás na to, že můžete chytit AIDS (taky vás poučí, kam se v takovém případě obrátit). Mezi blokované stránky s prasárnami ale často spadnou i weby s videem, sociální sítě nebo bulvární servery (a asi by mohly spadnout i další – odmítlo mi to spojit i anonymizery). Asi je to proto, že se na nich občas nějaký ten lehce závadný obsah objevuje. Yemennet např. v minulosti blokoval stránky jako Super.cz, Vokoun.cz, ale i Stream.cz. Zajímavé je, že většinu těchto blokací časem uvolnili a my můžeme opět sledovat Zděňka Pohlreicha v plné síle. Problém je, že začali blokovat jiné a jsou v tom hodně nevyzpytatelní. Teď např. blokují všechno, kde se vyskytne jakýkoli torrent (pro neznalé – to jsou stránky z nichž se dají stahovat filmy, hudba, knížky, zkrátka všechno, co nějak porušuje autorská práva, samozřejmě že porno je v tom taky, ale není podstatou věci; blokace platí pro anglicky psané weby, české trackery stále fungují). To trhá játra nejen mně, který léta aktivně bojuji za novou koncepci autorského práva právě sdílením obsahu, které jej porušuje, ale asi hlavně jemenským společnostem stahujícím z torrentu filmy nebo hudbu, vypalujícím je na DVD a prodávajícím tento nelegální obsah normálně v obchodech. Jiné než nelegální filmy, muziku či videohry tu totiž vůbec nekoupíte (zato ty k dostání jsou nejnovější, „vydávané“ tématicky v pěkných obalech a řádově za desítky korun, akorát že někdy jde o film natočený kamerou z plátna v nějakém ruském kině).
Internetové kavárny
Jelikož je domácí internet drahý, frčí tady hojně internetové kavárny. Instituce, která v západním světě zašla na úbytě, protože net má doma každý. Jsou samozřejmě jen ve velkých městech, ale není jich málo. Jo, a na Socotře v Hadibu je taky jedna, mají ji nějací Australani, ale aktuálně provozuje jen jednou za dva dny. Případný cestovatel může směle využít jejich služeb, zpravidla se v nich vyskytují i sluchátka a dá se i skypovat, případně i tiskárna a kopírka, což se vždycky hodí hlavně pro kopírování pasu nebo tasríhů (povolení k cestování po Jemenu). Obvykle jsou to větší místnosti až sálky naplněné desktopovými počítači. Kafe a jiné laskominy se v nich servírují málokdy. Cena je velice příznivá, bývá to takových 60 YER/hod, tedy asi 6 CZK, což je dostupné i tady téměř pro kohokoli.
A ono to podle toho i vypadá. Jemenci využívají internetové kavárny ke spoustě věcí, prací počínaje, přes studium až k bezuzdné zábavě. Nejde vlastně jen o internet – kavárna supluje i domácí počítač, na který většina rodin svými příjmy prostě nedosáhne. Kavárny jsou proto plné borečků, kteří paří onlajnovky i jiné hry, studentů, kteří zpracovávají úkoly, mladých spisovatelů, co se pokoušejí publikovat své prvotiny na síti, protože je jemenské prostředí na jejich práci zatím „nepřipraveno“. V jemenské internetové kavárně pocítíte, že internet je opravdu oknem do světa a umožňuje spoustě lidí odhalit úplně nové obzory a získat netušené informace, které nám v Evropě přijdou úplně normální a denně všude dostupné. Kavárna má ještě jednu funkci – je zdrojem, tak říkajíc, kulturního vyžití a zabíječem volného času. Jemen nemá kavárny nebo hospody, či jiné prostory, do nichž by si lidé jen tak sedli a povídali si. Existují tu mafradže, ve kterých se kátuje, ale to je úplně odlišný druh společenského obcování (a taky to stojí výrazně víc peněz) a pak lokální restaurace, ale v těch se nevysedává, slupne se, co je na talíři a odchází se. Jinak se většina společenského života odehrává doma. Proto taky v internetových kavárnách můžete potkat skupinky mladíků, kteří prostě jen tak sledují videa na youtube, poslouchají muziku nebo celý den prožvaní na chatu. A dělají to prostě proto, že nic jiného se dělat nedá. Mimochodem, před časem měly kavárny okolo každého kompu paravány, čímž vznikaly jakési kóje poskytující soukromí. Ty byly ale na nátlak vyšších míst odstraněny, aby se předešlo nepravostem. A jedna dobrá zpráva na závěr – Jemen už má 5000 uživatelů sítě Facebook!!!
SK
Zdroj:
Wikipedia - Užití internetu v Jemenu
Wikipedia - Seznam mobilních operátorů pro Blízký Východ a Afriku
